Kapitola 9: Šerif (S02E01)

Vyjma ohrané zápletky a pocitu, že až na finální záběr, úvodní epizoda příběh nijak neposunula, se nedostatky nacházejí jen stěží. První sezónu sice nepovažuji za jeden z nejlepších seriálů loňského roku, ale i tak mě na Mandalorianovi nesmírně bavil neokoukaný pohled na známý filmový svět, ústřední postava, která dokáže oplývat charismatem i přesto, že zásadně nesundává helmu, jeho dětský zelenkavý svěřenec a na seriálovém poli jedinečná řemeslná a vizuální stránka. Všechny vyjmenované aspekty jsou zpátky a já po následujících sedm týdnů bude s nadšením vyhlížet další pátek, kdy vyjde nový díl. 8/10 Více v mých prvních dojmech na Fandíme Seriálům. (31.10.2020)

Poslední epizoda první sezóny Mandaloriana ve mě zanechala velice spokojené pocity a jsem neskutečně rád, že první epizoda sezóny druhé je snad ještě lepší a upřímně jsem mé nadšení vlastně ani nečekal. Epizodě rozhodně napomáhá větší stopáž (52 minut), kdy těší jak temnější/gang úvod, tak i echt westernový zbytek (příjezd do města na koni/speederu, spojení se s místním šerifem...). Akce je parádní a poslední třetina je jeden velký eye-candy moment. Přirozeně palec nahoru i za Timothy Olyphanta, pro něhož mám jednoduše slabost. Překvapením (určitě příjemným) je i skutečnost, že po velké popularitě malého Yody se tvůrci nerozhodli mu dát nějak větší prostor, takže pořád funguje jako takové hezké a roztomilé rozptýlení a divák se ho nestihne zbytečně přejíst. Je mi jasné, že po tomto neskutečném rozjezdu se bude určitě zpomalovat (ostatně rozpočet asi nebude nafukovací), ale pokud zbytek bude alespoň z poloviny tak dobrý, tak bude převládat maximální spokojenost. (30.10.2020)

Velice příjemně rozehraný úvod druhé série, jakmile se Padme ocitla na Tatooine, byla jako ryba ve vodě.. To uctivé pomrkávání po původních SW je tu hřejivě cítit a mně se to velmi zamlouvá.. Mando je skvělý, malý Yoda k zulíbání a Marshal ve zbroji působivý, upřímně řečeno Timothy Olyphant v nejpovedenější variaci.. Těším se na pokračování.. (15.12.2020)

Trochu jsem se bál padesátiminutové stopáže, ale planý poplach. Mandalorian pořád neutíká k návazným dílům a soustředí svou pozornost k jednomu - stále vrstevnatějšímu - epizodnímu světu. Tentokrát má kolty proklatě nízko a zhruba do poloviny explicitně navazuje na westernové konvence - skrze prostředí pouště a opuštěného městečka, kameru snímající pistole (lasery) a oči (helmy) ve velkých detailech, ale i duelovou inscenací nebo prací se žánrovým archetypy jako je šerif, bandité a samozvaný obhájce spravedlnosti. Revizionistické westerny přijdou na mysl v polovině, kdy se jasně rozestavěné figurky trochu zamíchají. Bandité (Tuskeni) už nejsou úplně bandité, šerif není šerif a klasické duelování musí ustoupit obecnějším cílům kolektivního bezpečí a pospolitosti. Ačkoliv se Tuskeni tváří být hlavním zlounem epizody, fungují tu úplně jinak. Dostáváme spíš příjemnou dekonstrukci stereotypu Píseční lidé = anonymní monstra. // Tý žánrový rovině pomáhá i obsazení, protože Timothy Olyphant je král (neo)westernů jako Deadwood nebo Justified. Občas se pomrkne na Dunu, ale já bych klidně zabrousil až ke kultovním Tremors. Sympaticky nadsazená buddy movie o společném lovu velkých červů žijících pod zemí. Chvěju se radostí. // Za zmínku stojí i pár drobností - třeba, že celá úvodní scéna je prodlouženou a rekapitulujicí variací první scény úplně prvního dílu. Samozřejmě je super gladiátorský zápas Gamorreanů s vibročepelemi (od Knights of the Old Republic pro ně mám slabost!) a Gor Karesh potěší nadvakrát - zaprvé to je součástí oblíbené a málo viděné rasy Abyssinů a taky ho dabuje vynikající John Leguizamo. Cobb Vanth také jezdí na speederu jehož tryska silně připomíná Anakinův kluzák ze Skryté hrozby. Samozřejmostí je sarlaccem políbené brnění Bobby Fetta s nostalgickým cameem na konci. Otázkou je, jestli je to opravdu Bobba nebo libovolný (a naštvaný) klonový voják. // Posledních cca dvacet minut mi dalo vzpomenou na něco úplně (ale úplně!) jinýho. Mandalorian si udělal výlet do série Monster Hunter a závěr epizody mi připomínal to nejlepší z World. Samotářský hrdina, vybavený speciální výstrojí, přijímá zakázku na lov monstra vyznačujícího se specifickými vzorci chování a s jasně vymezeným polem lovu. Se skupinou jej najde, odhalí slabiny a ve třech fázích útoku porazí. Samozřejmě je důležité, aby příšera na konci každé z fází odhalila nějakou novou schopnost a přinutila taktiku hrdinů k modifikaci. Té paralele pomáhá i legendární status, který Krayt Dragon - v kánonu poskrovnu ukazovaný - nepochybně má. The Marshal tak stojí rozkročený mezi Star Wars, Monster Hunterem, (revizionistickými) westerny, Dunou a Chvěním. A to se mi líbí, protože - narozdíl od Anakina - mám rád písek. // PS: Zdálo se mi to nebo si Favreau v poslední třetině hrál s formáty? // PPS: Vertikální epizodická orientace vyprávění není negativum, ale v kontextu dominantně návazný tvorby ozvláštnění. (07.12.2020)

Pete to opět dokázal a oživil s obrovskou péčí a láskou svět Star Wars k životu. Odkazy na originální Star Wars trilogii, ale i na prequel trilogii, jsou tu jako nostalgické pomrkávání a nikoliv jako kýč a první díl druhé série se nese v duchu série první, což může zavánět trochu vykrádáním (další boj proti monstru před jeho jeskyní), ale funguje to pořád skvěle. Že jsou to Star Wars ve westernovém žánru bylo jasné už v první sérii, ale tady je to zcela naplno přiznané, jak volbou prostředí, rázem příběhu, konkrétními scénami, tak výběrem herců (a že Timothy Olyphant byl skvělý). No a jako velký milovník Star Wars a starých westernů nemohu tento seriál nemít rád a stále tvrdím, že je to to nejlepší, co se ze světa Star Wars urodilo od té doby, co na tom dělá Disney. A hlavní zásluhu na tom má Jon Favreau, který nezapře cit a lásku k dané tématice, což v ostatních produktech z dílny Disney ze světa Star Wars jinak strašně chybí. (01.11.2020)