Chvilky

„Tak co? Je to tady hezčí, ne?“ - „No…ani moc ne.“ - „Tak paráda.“ Už u rozmluv vnučky s babičkou jsem vytušil, že by mě film mohl bavit. Ačkoliv každá Anežčina interakce s (nejen) rodinnými příslušníky je důležitá, aby si divák mohl složit jako puzzle obrázek její osobnosti a odhadovat, kdo se na ní jak podepsal. Zároveň začne chápat její uzavřenost, odtažitost a odsekávání. Je to důležité i proto, aby pak divák přežil pasáž u psycholožky, kdy má chuť zakřičet na Anežku, ať už konečně promluví. Ale krom tohoto „sezení“ ty situace moc nevyznívají jako vycucané z prstů, spoustou z nich jste si mohli projít (či teprve projdete) i vy sami. A příliš srandy si tu člověk dle očekávání neužije, občasný humor vyplývá jen z jisté hořkosti (i když u nesnesitelného „mravenečka“ jsem se začal smát nahlas). Každopádně už chápu toho Lva pro Bokovou, ta je největším kladem filmu. I díky ní to budou solidní 4*. „S váma je taky zábava.“ - „S náma už není zábava, to já moc dobře vím, nemůžeš si myslet, že s náma bude zábava, když sme voba s dědou skoro mrtví.“ (28.04.2019)

Chvilky jsou pro mě zvláštním filmem. Svým ležérním vyprávěním se snímek nikam nežene, ani netlačí na pilu, statické záběry se střídají s dynamičtějšími obrazy kamery a v podstatě ani žádné finále se nekoná. Příběh se odehrává během jednoho roku, kde hlavní hrdinka proplouvá životem, ve kterém se snaží najít nějaký smysl. Absence hudby navozuje realističtější ovzduší a krásné oči Jenovéfy celý film táhnou nejvíc. Povedené dílko, které má co říct a i přes zdánlivě nečinný děj se v něm ukrývá hluboké životní poselství. (01.09.2022)

Film dost o ničem, musím říct (prý "zdánlivě banální", pche - jak zdánlivě? vždyť on prostě JE banální, panebože!). Nejsem člověk, který nutně vyžaduje od filmu nějaký příběh, ale zrovna v případě Chvilek mám pocit, že to je film, který mi nedal takřka nic. Hlavní postava mi nebyla nějak zvlášť sympatická - vlastně mi dost možná byla i lhostejná - a tak jak je zde vylíčena, si k ní podle mě ani moc cestu najít nejde, protože ona sama (kromě toho, že působí i poněkud neživotně či nevěrohodně - nevěřím například, že by se někdo s takovým přístupem k životu mohl naučit hrát tak dobře na housle jako Anežka - v tomto ohledu mi přišlo dost umělé, jak je do filmu naroubováno to, že Jenovéfa Boková je skutečně skvělá houslistka) tak strašně neví, co se životem, že je i nezáživné to sledovat. Chvilky mi v tomto ohledu trochu připomněly můj oblíbený film Laputa, jehož hlavní postava byla podobným způsobem pasivní, ale film to byl výrazně zábavnější (možná i tou určitou stylizací - Chvilky jsou oproti tomu tak strašně rádoby civilní, až jsou vlastně zoufale fádní, jako sama Anežka a problémy, kterým čelí (s nimiž se sice nakonec dokope zajít k psychologovi, ale nakonec se tam nezmůže na slovo - mimořádně trapná scéna s Lenkou Vlasákovou; obecně je v tom filmu trapných situací víc - proč tam třeba muselo být to močení u řeky? - a rovněž mnohé dialogy mi dost trhaly uši, popravdě, hlavně ty s Alenou Mihulovou). Párkrát jsem se tam něčemu uchechtnul, ale jinak to ze mě nějaké větší emoce nedostalo, a celkově se nemůžu ubránit pochybnostem, co ten film vlastně sděluje - že máme být zdravě průbojní a žít život podle sebe? Na to by jeden vážně nepřišel! Ale jak to udělat? Zní ta správná otázka... Jenovéfa Boková navíc pro mě osobně není dostatečně zajímavá, aby mě bavilo na ni koukat hodinu a půl v kuse - už jsem viděl i filmy, kde byla docela hezká, ale Chvilky nejsou ten případ, podruhé bych se tomu filmu už vyhnul. (03.03.2020)

Ty bláho, tak tyhle "Chvilky" už bych asi další chvilku sledovat nedokázal bez toho, aniž bych si pak šel hodit provaz. A přitom je to vlastně tak krásnej a všeříkající film! Je totiž vážně umění nalepit na sebe dramatické a legrační momenty tak, aby udávaly rytmus silně melancholickému snímku. Velká láska tohlecto, a zdaleka nejen díky Jenovéfě! [Netflix] (06.01.2021)

Film typický pro ono takzvané art publikum. O výborném a uvěřitelném hereckém projevu není pochyb. Název filmu je vypovídající. Je o o chvilkách hlavní postavy. Příběh, který by směřoval k nějakému vyústění, změně či dramatu tu nenajdete. Jsou to jen chvilky ze života, vesměs s trpkým nádechem. (viděl jsem: 1x) (11.11.2020)