Režie:
Pablo LarraínScénář:
Noah OppenheimKamera:
Stéphane FontaineHudba:
Mica LeviHrají:
Natalie Portman, Peter Sarsgaard, Greta Gerwig, Billy Crudup, John Hurt, Richard E. Grant, Caspar Phillipson, John Carroll Lynch, Beth Grant, Max Casella (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Když je JFK zvolen prezidentem USA, stává se Jackie Kennedy (Natalie Portman) jednou z nejmladších prvních dam v historii. Pro její vřelost, eleganci a vybraný vkus ji brzy obdivují miliony lidí po celém světě. Pak přichází okamžik, který všechno změní. Jackie se vyrovnává s osobní ztrátou, jako milovaná matka a první dáma však musí zůstat oporou dětem i celému národu. Filmový portrét jedné z nejikoničtějších žen 20. století je příběhem hrdosti, lásky a noblesy, fascinujícím nahlédnutím do zákulisí Bílého domu i zachycením dnů, které změnily běh dějin. (Aerofilms)
(více)Videa (22)
Recenze (226)
Dokonale smutný film, opravdu se mu na mě podařilo přenést všechny ty pocity a nálady - šok, zármutek, odhodlání... Mám rád tyhle životopisné snímky, které se nesnaží vyprávět opravdu všechno, ale soustředí se na několik dní, na jednu událost, díky které hlavní hrdiny poznáme stejně dobře, ne-li lépe. V klasickém filmu bychom čekali na scény "teď se poznali, teď se vzali, teď mají svatbu, teď má milenku, teď mají krizi..." a mohli si je v duchu odškrtávat, tady si do minulosti jen tu a tam odskočíme, když to má smysl a je potřeba vyvážit tu hroznou přítomnost nějakým světlým okamžikem. Natalia Portman je v těžké roli skvělá, z profilu je Jackie dokonce velmi podobná, a pokud hraje afektovaně, jsem si jistý, že je to proto, že se v těch situacích afektovaně chovala i Jackie. V knize, podle které tenhle film vznikl, ona sama hovoří o dvou tvářích pro soukromí a pro veřejnost a Natalia Portman to přesně zachytila - srdcervoucí pláč po atentátu versus kamenná tvář při Johnsonově přísaze. Perfektně vybraní jsou i ostatní herci, v každém poznáte skutečnou postavu (JFK je dokonalý dvojník a není to maskou), a zážitek umocňuje intimní režie a působivá melancholická hudba._____P.S. Knihu Jackie - Čtyři dny, které jí změnily život můžu doporučit opravdu všem. Vychází ze dvou rozhovorů s Jackie (o jednom z nich je tento film) a Jackie v nich je až nebývale otevřená. Když jí nahlédnete do hlavy a pochopíte její pocity, uvidíte, jak moc se tenhle film povedl. ()
Čo sa výzoru týka, veľmi zlý výber herečky ... účes to skrátka nespraví. Portman v rozhovoroch s Crudupom bola fantastická, ale to ona vie byť. Domácu úlohu splnila tiež na výbornú, Jackie si totiž naštudovala do najmenšieho detailu a snažila sa čo to išlo ... ja som ale v tom filme videla iba dobre hrajúcu Portman a nie Jackie .. a to je, myslím si, problém. Atmosféru, hudbu a kameru chválim. ()
"Jackie" vlastně představuje odvrácenou stranu Wese Andersona. Také tu máme postavy hledící ve vycentrovaných kompozicích do kamery, figury v prostorných interiérech s členitou výpravou i často výraznou barevnou paletou i další stylové postupy primárně asociované s hračičkovským hipster autuerem. Jenže zatímco on se vyžívá v umělosti a strnulosti náhle střídaných s erupcemi chaotického hemžení, Larraín ukazuje depresivnost a tíhu pokojíčků pro panenky. A vlastně skrze příběh první dámy, která na náhlé tragické ztrátě musí budovat odkaz budoucí historii, překvapivě říká mnohé i o Andersonově tvůrčí metodě, která také z historických a umlěckých artefaktů skládá idealizovaný obraz Kamelotu, který už nikdy nebude, ale k němuž tím spíš tak melancholicky vzhlížíme. ()
Byl jsem varován, nedal jsem si říct a byl jsem po zásluze "odměněn." Tedy, po chmurném začátku jsem čekal, že budu trpět mnohem více, ale nakonec jsem k mému překvapení až do posledních 10 minut celkem nenudil. Jackie je ve své podstatě dost přesnou exkurzí do 60. let, i když vpravdě dost nepřístupnou. Chillský režisér Pablo Larraín točí art filmy a tento film do tohoto subžánru rozhodně patří, ačkoliv jak upozorňují Odvážné palce, podle plakátů a trailerů to vypadá na něco úplně jiného. Natalie Portman dala roli všechno, její herectví je nepoddajné, věrohodné a je z něj cítit zármutek zlomené Jacqueline Kennedy Bouvier, ovšem leckomu to může přijít poměrně otravné (já se držel, ale ty close-upy v koupelně mi daly zabrat). Tuto první dámu pravděpodobně u nás mnoho lidí nezná a i jsem se divil, že film nakonec šel k nám do distribuce, ovšem za oceánem je podle všechno kult osobnosti velice silný, včetně černobílého promo filmu z Bílého domu, který byl odvysílán rok před smrtí Kennedyho a i v tomto filmu se přehrané ústřižky v jednom ze třech časových období objevují. 100 minut je naprosto dostačujících a dává naději mnoha nešťastníkům, kteří zabloudili na jiný film, že jej většina z nich i dokouká do konce. Jakožto fanouška JFK od Olivera Stona mě to v mnoha věcech obohatit nedokázalo. PS : Jedna z posledních rolí Johna Hurta, ovšem prostoru má nepřekvapivě málo PPS : Oscara očekávám tak akorát za ty kostýmy...5/10 ()
║Rozpočet $9miliónov║ Tržby USA $13,960,394║ Tržby Celosvetovo $29,777,777▐ Jednoznačne táto biografia zo života Jacqueline Kennedy lepšie rozšíri obzory okolo nešťastných udalostí z atentátu na jej muža ale aj jej života predtým. V určitých úsekoch spoznáme jej život a aj dramatickú premenu, má to veľmi silné a hlavne smutné momenty, občas fakt nepríjemné zamrazí. Určite dosť prínosný film. /70%/ ()
Galerie (134)
Zajímavosti (10)
- Pablo Larraín odhaduje, že třetina ze všech filmových záběrů vyšla na první pokus. (MessiM)
- Film mal pôvodne režírovať Darren Aronofsky a rolu Jackie Kennedy mala hrať Rachel Weisz. (dwdb)
- Ve filmu Jackie hlavní hrdinka (Natalie Portman) zmiňuje, že její manžel si oblíbil písně z muzikálu „Camelot“. Film Camelot sice vstoupil do kin až v roce 1967, tedy čtyři roky pro vraždě JFK, avšak již od roku 1960 se muzikál hrál na Broadwayi a deska s písněmi se držela v žebříčku nejprodávanějších elpíček po šedesát týdnů. Na základě zmínky o tom v interview pro časopis Life, o němž část filmu Jackie pojednává, se období prezidentování Johna Fitzgeralda Kennedyho přezdívá „Camelot Era“. (zapalik)
Reklama