Hauři

Vašut ještě jako hodně mladé ucho.Musím ale říct že mu ten plnovou náramě seknul.Jeníčková se opět nebála ukázat poprsí což je chválihodné.Skvělé byli scénky kdy Vašut lozil oknem do pokoje za jeníčkovou a ta aby soulož zakamuflovala před rodiči poučtěla si hodně nahlas vážnou hudbu:-))).Celým filmem znějí písničky jak Elánu,Olympicu tak P.Dobeše.No prostě dobrá ale hlavně trhlá komedie. (11.07.2009)

Nadčasový snímek o tom, že co si o sobě myslíme sami, nemusí být vždycky pravda. 1) Spoiler. Nadčasovost filmu vidím v zobrazení odvěkého lidského konfliktu mezi vlastní představou o sobě a schopností tuto představu naplnit. Ing. Pavel Jaroš to neumí. Příčiny svého neúspěchu vidí všude, jenom ne u sebe - ve společenských poměrech, v chování druhých. Zatímco v běžné práci obecný zmar jeho nešvary spíše zakrývá a to i před ním samým, quasikapitalistické pracovní podmínky v JZD Podhůra (čti Agrokombinát Slušovice) postaví Jaroše před holý fakt, že toho prostě moc neumí. Pavel tuto výzvu neustojí a neschopen sebereflexe zneuznán utíká z boje a vrací se na své původní pracoviště._____ 2) Spoiler. Pavlovu neschopnost prosadit se ilustrují i jeho vztahy se ženami. V Praze přistupuje na ponižující hru rodičů své milé, k níž leze oknem jenom proto, aby jeho vztah nedostal oficiální punc. V Podhůře je využíván svou dívkou jako dočasný zástup za vážnou známost, která si právě kroutí roční vojenskou službu. V obou případech Pavel vyjadřuje svůj nesouhlas s poměry jen verbálně, aniž by skutečně vzal svůj osud do vlastních rukou._____ 3) Role mladého kohoutka, který si vyskakuje, ale nemá výdrž, byla pro 27letého macha Marka Vašuta zajímavým protiúkolem, kterého se zhostil s překvapivou jistotou a přesvědčivostí. Milý byl i pohled na 25letého Karla Rodena (Jarošův spolubydlící v Podhůře)._____ 4) Vzhledem k délce trvání socialismu v Československu je přirozené, že revizionistické tendence šly ruku v ruce s generační obměnou. Režimová propaganda často vydávala touhu po změně režimových pravidel za záležitost výměny generací - tak, jako i v tomto snímku. Perestrojková atmosféra plná nedůvěřivé naděje dodává filmu zvláštní pro mě nostalgický nádech. (10.01.2013)

Sice bolševická propaganda a kritika těch "robotů" a zvrácených kapitalistických metod, ale já to v tom jako dítě kapitalismu nevidím. Každý má přeci vlastní hlavu a když porovná pracovní morálku v JZD Podhůří (čti Slušovice) a kdekoli jinde v Československu, když si vzpomene na Vašutovu lemplovitost, rozhodně mi nevyplývá, že ta pohoda a flákání se, které jsou ve filmu popisovány jako vlastně to dobré, je něco pozitivního. Vašut mohl být naopak rád, že s ním zacházeli tolik milosrdně a nepropustili ho dřív. A trochu se i divím, proč film vznikl, když na konci režimu Čuba z JZD Slušovice už věděl, jak jít se systémem, aby mu házel co nejméně klacků pod nohy a umožnil mu co největší svobodu na projekty a export - možná asi proto, aby si zase nemyslel, že jeho možnosti jsou neomezené. Ze strany bolševiků je to zase nefér, protože takto kritizovat to jediné fungující v naprosto rozpadajícím se komunistickém systému bylo nejspíš pohřbení veškerých ekonomických vyhlídek na 90. léta, kdyby Samet neproběhl a režim mohl pokračovat dál. Evidentně ne každý ve straně byl pokrokář typu Jakeše... Nicméně film mě navzdory mnoha bizarnostem bavil, stopáž ideální, scénář jasně napsaný, díky opravdu bohaté hudební složce film ubíhal rychle a celkově působil jako téměř vzorová výpověď doby, že ani nemusí vadit, když jsem tu dobu osobně nezažil (díkybohu). A Vašutův street dance na střeše a kapotě auta je zapomenutý klenot naší kinematografie! (14.02.2022)

Tradice moralizujících výrobních filmů pokračovala i na sklonku osmdesátých let a tento je jeden s posledních. Po hlubším prozkoumání však námětem není zase až tak špatný. Naopak, dal by se bez problémů přiřadit i na dnešní dobu. Máme tu postavu snažící se něco dokázat a tak buduje svoji kariéru přestupem na lepší pracovní místo, když mu to dosavadní neumožňovalo. Jenomže se ukáže, že ani tam se prosadit není zrovna jednoduchá záležitost. A tak vzniká otázka. Přeceňuje se a nebo mu jen tamní zlovůle hází klacky pod nohy? I dnes spousta mladých lidí raději buduje kariéru před soukromými věcmi. Tady příběh dopadne jak dopadne, ale i takový je život. Vše není tak, jak si mnoho lidí představuje. Marek Vašut v hlavní roli a nutno uznat, že se jedná o jeho výjimečný herecký koncert. Ano, samozřejmě, určité socialistické přesvědčení z děje vyniká, ale oproti tomu kapitalistickému se to skutečně až tak moc neodlišuje. (03.10.2020)

Československý film o mladém konstruktérovi Pavlovi Jarošovi, jenž je nespokojen ve svém zaměstnání, chybí mu prostor ke své realizaci a proto přijme nabídku z proslulého zemědělského družstva Podhůra (paralela se Slušovicemi?). Zjistí však, že na novém pracovišti panují docela odlišné, náročnější ´kapitalistické´ podmínky, konstruktéři musejí umět programovat a každý je hodnocen podle jeho skutečných výsledků. Sympatický Pavel Jaroš v podání výborného M. Vašuta však díky své uvolněné a nedospělé povaze naráží jak v pracovní, tak i osobní rovině. Nedůstojný a ponižující vztah s E. Jeníčkovou, či později zalíbení do kolegyně I. Chýlkové, jež jeho city pouze zneužila do té doby, než se vrátí její milý z vojny, stejně tak jako postupný sestup v pracovní kariéře je pouze důsledkem jeho dobrácké, necílevědomé a naivní povahy. Kromě vynikajícího Vašuta a jeho sympatické postavy neustále se sluchátky od walkmana na uších, jež byla nazvána haurem, snímek doplňoval K. Roden v roli jeho sexuálně experimentujícího spolubydlícího a kolegy, B. Rösner, jehož postava podnikavého Jarošova bratra vyzněla do ztracena, pouze poukázala, stejně jako ostatní postavy, na stav společnosti konce 80. let či alkoholem opojený otec vypočítavé Chýlkové žijící stále myšlenkami v době největšího budovatelského nadšení, vždy výborný K. Vochoč. Velmi výraznou postavu přísného, ale spravedlivého ředitele JZD Podhůra ztvárnil výborným způsobem F. Němec, v menších rolích dalších Jarošových kolegů se objevili L. Křiváček a M. Stropnický, jako vždy svým projevem a vizáží zaujala v malé roli otce E. Jeníčkové L. Kopřiva. Všichni tito herci, spolu s impozantní hudební složkou v čele s geniálním P. Dobešem a B. Smetanou, činí z Haurů velmi zajímavou podívanou s výraznou dobovou výpovědí. (23.01.2017)