Mara97

Trojice Strach-Epstein-Bohdalová je zavedená a divákovi slibuje slušnou zábavu, nicméně tentokrát se již nejednalo o tak suverénní počin jako poslední Klec. Námět je sice zajímavý, inspirace Sosnarovou zřejmá, děj byl vyprávěn dobře a i pozdější nepřekvapivé prozrazení pointy nebylo proti věci, přesto bych měl několik výhrad. Strachova tvorba jako by se zastavila v čase, některé prvky se jeví již zastaralé, ne každý vtip je vtipný a zejména kamera příliš nešla s dobou. Opakující se záběry z dronu se stále stejným úsekem silnice u stejných domů byly spíše rušivé. Hudba od Kocába nebyla vyloženě špatná, ale na můj vkus byla příliš dramatická a osobně se mi jeví vhodnější hudební doprovod od Brzobohatého, který byl právě se Strachem spojen u posledních filmů a Labyrintu. Ačkoli se film snaží diváka přivést k úvaze, jak se postavit k otázce lži a pravdy (což je samozřejmě v pořádku), obávám se, že než tato zralá úvaha je zřetelnější poselství filmu, kdy lež je prostředek vedoucí k pravdě. Toto ospravedlnění lži vidím jako velmi nebezpečné až alarmující poselství, které bohužel shazuje celý film. Reflex si v žádném případě neudělal pozitivní reklamu, a nejsem si jist, zda si to jeho představitelé uvědomují. Tady byla jednoznačně porušena novinářská etika a určitě by bylo vhodnější, aby byl časopis uveden pod nějakým smyšleným názvem. Mohu opravdu celou situaci s domnělou přeživší gulagu chápat jako novinářka (která nějakým zázrakem najednou otočila o 180 stupňů, její vysvětlení s návštěvou přednášky je spíše úsměvné a těžko uvěřitelné, toto se scénáristovi opravdu nepovedlo), že lež nám poslouží k pravdě, ale kdo vlastně poté určuje, co je pravda? Který politický režim je správný? Není samozřejmě pochyb, že gulag a komunismus je špatný a demokracie správná, to jsou příliš extrémní případy, ale v některých ohledech není konflikt názorů a protipól situací tak jednoznačně vyhraněný. Pokud můžeme se lží manipulovat pro cíl vyšší pravdy, kterou stanovuje kdosi, jedná se o propagandu, která až paradoxně může vést k totalitě, proti které se snaží příběh Sosnarové i tohoto filmu bojovat. Pokud už chceme politický či společenský podtext aplikovat do uměleckého díla, lze to realizovat rafinovaněji a morálněji. P.S. Nechápu, proč odškodnění za držení v ruském gulagu proplácí český stát.

Nejhorší český film posledních let, takto mě vytočila snad jen přihlouplá "komedie" Grand Prix. Vyloženě hloupý film pro hloupější publikum, kdy děj nedává smysl, jeho další směřování se vyvíjí až téměř náhodně či dadaisticky, obecně scénář působí jako sepsaný dvanáctiletým dítětem. Film v některých momentech jako by trollil sám sebe, vše působí jako špatný vtip nebo snad nějaká hloupá sázka. Buzna Cina v roli otce opravdu nepřesvědčí; myslím, že do jeho role by lépe pasovala persona jakéhokoli jiného herce, přeci těch normálních tady máme stále dost, ne jako na sousedním Slovensku. Závěrečná rekapitulace scén z filmu při hudbě Chinaski byla jedním z nejvíce wtf momentů české kinematografie. Zkrátka: všechno špatně. Je mi líto peněz vynaložených na vstupné do kina. Radím všem, ať neudělají stejnou chybu.

První dva díly vynikající, poté už kvalita upadá. Jak je u Sedláka již zvykem, námět je aktuální, zpracování velmi progresivní, skvělá kamera i soundtrack, herecké výkony slušné, nicméně děj trochu pokulhává. Postavy jsou všechny nesympatické, což nemusí být vždy nutně negativní, zejména u této tematiky, některé momenty vyloženě nechutné. Ačkoli je seriál vytvořen ve spolupráci v Českou asociací pojišťoven či PČR, nepřijde mi, že by seriál tolik odrazoval od požití drog, v některých případech se obávám, že to může dokonce lákat. Rozumím, že byla snaha vytvořit antidrogovou osvětu i pro mladé publikum, aby to plně zasáhlo cílovou skupinu, ale je stále možné, že se toto úsilí mine účinkem. Nebo snad se alespoň mýlím. Tvorba Sedláka mě baví, ve své progresivní tvorbě je opravdu na světové úrovni, ovšem by už bylo fajn opustit feťácká témata a vydat se zase jinam do neprobádaných vod. A evidentně scénář přenechat někomu jinému, protože ten bývá u jeho počinů tím nejslabším - a soustředit se jen na režii.

Není příliš obvyklé debutovat v kinech s celovečerním filmem téměř v 70 letech, a to takovým způsobem, který je více než důstojný. Petr Slavík překvapil a do svého snímku zachytil vše, aby z diváka vyždímal emoce na maximum. Ačkoli se ve filmu nachází několik míst s prvky černého humoru, rozhodně se primárně nejedná o komedii, nýbrž drama. Fantastická kamera dokáže zobrazit a přenést právě prožívanou emoci, střihy i způsob vyprávění jsou mnohdy značně minimalistické, což však pro pochopení bohatě postačuje, naopak divák nedostane vše předloženo jednoduše jako na talíři. Jedinou kaňkou je to, co se týká snad 95 % českých filmů současnosti, a sice obsazování Slováků, ačkoli se často jedná i o ryze český film, nikoli v česko-slovenské koprodukci. V tomto případě se sice Kanócz snaží mluvit česky, ale ten slovenský akcent prostě nezmizí a obrovsky to ruší. To máme tak málo českých herců?

Po prvním trošku ospalém a nudném díle byl rozjezd velmi slušný, toto politické bahno baví nejednoho diváka. Dialogy i machinace byly chytré, očekávat se některé daly, některé nikoli, a strašně zábavně se na to dívalo, celý seriál jsem hltal snad v rekordním tempu. Herecké výkony jsou skvělé, Josefíková/Podzimková se divákovi před očima mění z naivní vesnické holky přes lehce asertivní pražskou kariéristku až po mrchu první kategorie, která nejméně v posledních dvou dílech už není k vydržení. Scénáristé ví, z čeho vycházejí, že takové věci se prostě dějí, ať už se do vlivných pozic dostane takřka kdokoli, to jsou prostě lidské slabiny. Přemýšlel jsem, zda to bude skrz tu velkou atraktivitu seriálu stačit na plné hodnocení, ale nikoli – příběh byl přeci jen trochu přitažený za vlasy, byl založený příliš na náhodách, kdy už mnohým nešlo věřit, ať se jedná o investigativu na Coufalovou, kdy se vyplatil naprostý vabank v poslední chvíli, nebo fakt, že šmeliny v poslanecké kantýně bude vyšetřovat sám ministr kultury. Konec byl velmi uspěchaný, neboť ještě 5 minut před koncem jsem byl nervózní z nevědomosti, z čeho je naše Anička vlastně obžalovaná. To všechno by se ještě s přimhouřením oka či dvou dalo prominout, ale k plnému hodnocení lámou seriálu vaz ty šílené postelové scény, které jako by se sem přenesly omylem z nějakého kanálu pro plnoleté.

Postaví cirkus mezi paneláky a diví se, že jim tam chtějí lidi? Odehrají jakousi půlku představení a hned zase odjedou, zanechají po sobě rozrytou půdu, nikoli jen udupanou a nikdo si toho jako nevšimne? Ani těch 100 pejskařů, co se po té ploše denně projde? A ten veškerý doslova cirkus bez jakéhokoli schválení majitele pozemku i města? To jsi to Kamile pěkně všechno promyslel. Příběh v mnoha ohledech silně drhne, cirkusu ani natáčení falešného filmu nemůže snad věřit nikdo, i v dalších věcech vzniká více otázek než odpovědí. Reklama od Fortuny byla nekonvenční, nicméně také to vyvolá chuť sázet, jejich markeťáci ví, co dělají. Ve filmu je smyšlené snad naprosto vše, jen bych Kazmovi a jeho crew věřil třeba to převlečené auto Manner v obchoďáku – toto oni umí a je to taková jejich nevinná lež, která se realizuje poměrně jednoduše. Nad to všechno je ale potřeba se povznést, sice už Kazma nehraje tu první ligu, jako dříve, ale pořád to baví, jen od toho nesmíte nic očekávat. Půl hodiny to bylo celkem solidní zábavy, až na trapné infantilní fórky typu půl melónu, kdy jsem chtěl vstát, odejít z kina a tu černou kartičku hodit do nejbližšího koše. Po tom všem jsem ale rád, že jsem do kina šel, byl to takový jiný druh filmu, vlastně to ani není klasický film; že jsem se zkrátka nenechal odradit komentáři těch, co hodnotili, aniž by film vůbec viděli, nebo Kazmu bytostně nesnáší a přes své předsudky se již nedokáží přenést. Bavil jsem se, jen to už nebylo tak moc kvalitní jako dříve, ale ne, tu jeho hloupou hru další v řadě a la český sen opravdu hrát nebudu. Nicméně to ukazuje, jak moc kvalitní marketingový tah to je – díky šifrám budou skalní fans chodit na film stále znovu a znovu, což v podstatě zaručuje letošní rekordní čísla sledovanosti. Ve schopnosti vytřískat z toho co nejvíce prachů Kazma vždy převyšoval ostatní. Ještě ideálně u toho vybrat nějaké plyšáčky, to se vždy bude hodit, ať se trochu zlepší ta jeho pošramocená pověst, jakmile se zase stane nějaký ten malér ve světě.

Film víc podle formátu Lynche než samotné filmy od Lynche. Strhující podívaná plná podivných momentů, ale to je přesně to, co chceme. Phoenix tradičně potvrzuje, že je herecká extratřída a jeho obsazení právě do takového filmu je správnou volbou. První část v bytě ve vyloučené lokalitě byla naprosto fantastickou a klidně by to mohlo dát na celovečerní film, až mně bylo poté trochu až líto, že se v ději posunulo zase dál na venkov. První hodina to nejlepší, co bylo letos natočeno, druhá hodina byla také kvalitní, ta třetí už začala trochu ztrácet dech, kdy to ovšem nakonec zachránilo to velkolepé finále. Jsem rád, že se režisér rozhodl nakonec upustit od nápadu natočit film na čtyři hodiny a nakonec vše vměstnal do "pouhých" tří, protože by to bylo už příliš na úkor kvality filmu, i tady byly nějaké scény už dlouhé či navíc. Ne vždy delší stopáž pomůže, tady to sice pořád stačí na plné hodnocení, ale třeba u soudobého Oppenheimeru to je moc, což filmu prostě ubírá. On se bojí ale většinu stopáže baví a film je pro mě překvapením roku.

Neotřelá kamera jako by ztělesňovala ten neotřelý styl, který Elvis do přinesl hudby, resp. celé populární kultury. Atraktivní podívaná, kdy dvě a půl hodiny uteče jako voda. Výtku mám hlavně k českému znění, kdy manažer Parker velmi často zmiňuje slovo "šméčko". Vzhledem k charakteru činností bych to spíš nazval jako "kšeft", to mi přijde významově více trefné. Jak se toto slovo často opakovalo, tak to bylo skoro až rušivé; příště tedy raději v originálním znění.

Nejdříve jsem byl zděšen, co to je za politicky nekorektní název, ale pak jsem byl z dokumentu nadšený. Zajímavé osudy o namibijských dětech, o kterých jsem doposud neměl ani tušení, neboť jsem v době tehdejšího Československa ještě nežil. Jak tady mnozí zmiňují v komentářích, toto jsou větší Češi než někteří rádoby vlastenci. Některé osudy jsou opravdu dojemné a při zmínění nepřijetí v českém současném prostředí u určitých kategorií obyvatelstva je i našinci smutno. Jsme sice malý národ, přesto najdeme řadu našich menšin po celém světě, a to mě dodnes nepřestává fascinovat. Zpravidla nehodnotím dokumenty tak vysoko, ale Černým Čechům nemám co vytknout, takto by měl dokument vypadat - a zároveň mám chuť si co nejdříve přečíst i tu knihu.

Velmi dobře zpracováno - z odstupem, bez vlastního hodnocení, byť i podprahového, žádné řešení politiky, pouze dopad na obyčejné lidi. Pojetí této doby je střízlivé, protože názory na pandemii se příliš různí. Opravdu mimořádně je zachycena změna atmosféry z počátečního nadšení, že se všichni semkneme a spojíme, až přes frustraci a únavu z pandemie na samém konci - v tomto ohledu je film hodnotnější než klasické časosběrné dokumenty od Třeštíkové, ty proměny jsou za krátké časové období tolik zřetelné. Klusák, jak už je mu vlastní, se zaměřil na zobrazení absurdity doby, poctivě ovšem vykreslil pandemii ze všech stran, názorů a sociálních skupin. Na reakcích lidí z kina bylo patrné, že Velké nic je naprosto jedinečné v té tragikomičnosti, kdy smích nad absurdnem následuje pachuť, smutek a bolestivé vzpomínky, každému ta pandemie něco vzala (resp. lockdowny). Možná na hodnocení této doby je ještě příliš brzy, přeci ještě před rokem se povinně nosily roušky a teprve nedávno pandemii ukončil Putin, ale určitě se bude díky dokumentu jednat o věrné zachycení doby - a teprve s odstupem několika let to bude ještě zřetelnější. Snad se ze všech těch chyb, které se udály, poučíme. Emoce při odchodu z kina tedy byly smíšené, to ale ukazuje, o jak kvalitní dokumentární počin se jedná. Od Klusáka po letech vždy očekávám nějakou kvalitu - a i v tomto případě jsem byl nadmíru spokojen.