Poslední aristokratka

Z principu nesnáším filmy, které si dělají blbou legraci z jiných národností a snaží se tím (asi) vyzdvihnout pozitivní české vlastnosti. Což v případě tohoto filmu je patrně nekomplikovaný přístup k životu, zdravý selský rozum (alias poznávací znamení absolventů Vysoké školy života) a vřelý příklon k chlastu. Sledujeme zámeckou hospodyni naloženou v ořechovce víc než ořechový závin, líného údržbáře a protivného kastelána ve střetu s mimózním dědicem hradu, jeho mentálně zaostalou ženou a dcerou romanticky nyjící po prvním polibku. Jasně, nejsou to postavy, jsou to karikatury vždy jen s jednou vlastností. Která se však může okamžitě změnit, když to toporný scénář potřebuje. Vtip zde nenajdeš ani lupou a jedno z mála, co se dá přičíst k dobru, jsou hezké záběry na zámek z dronu. Dialogy však místy tak trapné, až hanba fackuje. (05.09.2022)

Velmi dobře si uvědomuji, že přenést knihu do filmu představuje vždy nesmírně těžkou disciplínu. Nikdy nelze potěšit všechny čtenářky a čtenáře, o zarytých fanoušcích knižní předlohy nemluvě. Já jsem zatím přečetl čtyři knihy o aristokratce a ve třech případech jsem byl tuze spokojen. Smál jsem se možná i nahlas. Ve filmu humor někam zmizel, navíc je prodchnut scénami, kdy nikdo nemluví a nic se neděje, což v knize není prakticky možné, ta je hodně akční. Jedničku jsem četl dávno, ale místo koňů by měli po zámku běhat nezkrotní a nevychovatelní psi, pan advokát by měl být krapet starší v závěsu s nesnesitelnou pubertální dcerou a takových zásadních nuancí, které ve filmu schází, by se našlo více. A u mě bohužel platí, že mi zvolené herecké osazenstvo nesedlo vůbec až na dvě výjimky - Tatianu Vilhelmovou a Yvonu Stolařovou. Vilhelmová zajišťuje aspoň minimální kousek komedie a Stolařová je uvěřitelná. Mým pohledem čtenáře jsou všichni ostatní velmi nevhodně až blbě zvoleni. Nevím, jestli budu mít ještě chuť podívat se na další pokračování, pokud budou pojata stejným způsobem jako nebohá jednička. (28.11.2023)

Etablovaný režisér a scenárista Jiří Vejdělek tak dlouho chodil s humorným džbánem pro dobrou vodu ke scenáristické studni, až si jednoho dne napumpoval krev, "modrou" krev. A s touhle pro něj neprověřenou kapalinou zkrátka neuměl pracovat. Naředená "modrá" krev mu ztuhla, humor vyschl a zápletka jaksi nikde. Film má cca 110 minut a už někde za svojí polovinou se ztrácí v absolutní jednotvárnosti a předvídatelnosti dění, nejednou je znát i literární původ díla, z něhož se vychází, načež převládá křečovitě urputná snaha vdechnout knižním stránkám filmový život. Jestliže jeho režie kdysi fungovala v humorném (p)ohledu v též literárně vzešlých Účastnících zájezdu, to samé se už nepodařilo aplikovat do téhle smėsky všeho nevtipného a nezábavného. A styční herci, Pavel Liška coby údržbář hypochondr, symbolická rolička Anny Polívkové coby účastnice letu či Martin Pechlát jako důstojný kastelán už jsou jen zašlou vzpomínkou na svěží humor. Z jiných Vejdělkových filmů přispěchala hospodyně Elišky Balzerové. Zpustlým zdím zděděného panství Kostka nyní šéfuje hodná rodinka z New Yorku ve složení táta Hynek Čermák, máma Tatiana Dyková a dcera Yvona Stolařová. Dohromady nic světoborného na poli komedie nepředvedou, se "služebnictvem" na zámku se domluví perfektní plynnou češtinou a nejhustší zápletkou z celého filmu je dávná rodová kletba, která nenechá žádnou pannu aristokratku v klidu. Ano, onou poslední ohroženou aristokratkou je debutující Yvona Stolařová. A každý chátrající zámek je také dobré zprovoznit a otevřít pro veřejnost, aby bylo dost financí na plánovanou renovaci. Osvědčené režijní metody Jiřího Vejdělka náhle postrádají svůj striktní řád a promyšlenou strukturu. Mnohé scény dávají tušit, že budou (humorně) vypointované, ale nestane se tak. Film rozhodně nepůsobí, že by trpěl finančními nedostatky. Není proč si stěžovat na kameru Vladimíra Smutného, kulisy zámku mají originálně stylizovaný ráz a najde se i špetka neotřelé režijní formy. Celkově je ovšem ráz a průběh filmu zcela monotónní, Hynek Čermák mně do role hodného hraběte příliš nepasoval a vzešel z toho průměrný film, který trpí slabým scénářem, nepravděpodobným vývojem postav (viz Tatiana Dyková) a nedostatkem humoru, ten trapně sitcomový převládal. 5/10 (09.05.2020)

Nechápu, kde Boček přišel na to, že by měl vedle kastelánování taky psát knihy, ta jeho předloha bude všeho naprostá sračka, soudě dle její filmové adaptace i toho, že tu látku dál roztahuje do dalších knih. Vlastně i nechápu, proč v roce 2012 někdo napsal knihu na téma tak bytostně spjaté s ranými 90. lety, dle vysokých prodejů celé té série se ale zdá, že české čtenářstvo, odjakživa milující humoristickou literaturu, se podobnými úvahami nijak nezatěžuje, hlavně když je u čeho se odreagovat. Osobně mi v tom filmu nepřišlo vtipné v podstatě nic, ty postavy jsou zcela stupidní, skoro mě to uspalo, jak jsem se u toho nudil, hraje v tom příšerná hudba, obsazeno je to samými notoricky okoukanými hereckými tvářemi, a celkově mám prostě problém s filmem, kde rodilé Američany hrají čeští herci mluvící dokonalou češtinou, protože prostě tenhle nepodstatný detail jaksi ignorovat nemůžu, a od filmů čekám trochu víc, než že jejich jedinou ambicí bude snaha pobavit (nadto humorem, jehož zábavnost v tomto případě považuji za velmi diskutabilní). U Vejdělka mě nijak nepřekvapuje, že se této pokleslé látky chopil, a osobně jsem se u Poslední aristokratky jen utvrdil v tom, že jeho další filmy lze s ledovým klidem ignorovat. (14.04.2021)

Knihu jsem nečetl, jen letmo nahlédl do té první z dnes už vydané tuším trilogie a lehce u mne vzbudila zájem. Nikdy jsem nebyl náchylný k aktuálním bestsellerům a tomu co čtou všichni, ale chvály bylo tolik (hlavně na vtipnost), že jsem zatoužil po čase zase zaslzet nad inteligentním humorem v knize. Leč filmové zpracování předběhlo knihu a tak nemohu na rozdíl od ostatních díla znalých soudit, zda se film povedl (dle knihy) nebo ne. Soudím, že v kině nás co to nečetli byla jednoznačně menšina. Mělo to však tu výhodu, že jsem nemusel předvídat ona vtipná místa shodující se s knihou a nechat vše momentu překvapení. Nu, nebudu dlouho napínat. Ohledně našich soudobých komedií jsem spíše skeptik. Sice se sem tam něco mihne někde zajímavého, ale většina je naprostý brak. Tady jsem sázel na obsazení, že si přinejhorším poradí a nemýlil jsem se. Sice když rodinka opravdu ochotnicky popadala v čerstvém sněhu na přístupovém mostku k panství na jednu hromadu, kousl jsem se do rtu tuše další trapný hloupý ne ,,humor''. Naštěstí se už podobné scény neopakovaly a došlo na dialogy, které většinou byly vtipné . Zámek Kostka (Buchlovice, Lemberk, Rájec, Jaroslavice a Bočkovy Milotice) byl filmaři slepen do opravdu působivé podoby a nejeden divák jistě také zatoužil usednout do starodávného křesla barokní knihovny a se sklenkou ořechovice v ruce zamyšleně hledět do plamenů krbu vzpomínajíc na předky a prošlá staletí. Jenže na těch sídlech byla fakt kosa a krby či později kachlová kamna neměla moc šancí ty obří prostory s vysokými stropy zvláště v zimě alepoň vyhřát na slušnou míru. Já tu kosu úplně cítil... Sám děj nabízí mnoho veselých situací a hlášek, člověk se však u nich tak nějak ale neměl až tak moc velkou potřebu smát. Byť někteří v kině řvali smíchy. V závěru dojde k podivnému a špatně uvěřitelnému prozření paní hraběnky, která byla od prvopočátku nejcizejší element a měla k zámku negativní vztah. Hynek Čermák podal svůj standardní komediální výkon, Liška si zase po čase střihnul tak trochu blba, Balzerová byla skvělá. Výborný a typově skvěle zvolený byl pan Pechlát v roli kastelána a hlavně hezoučká mlaďoučká Yvona Stolařová v roli Marie III. Jako by vypadla z oka Elišce z Pelíšků ! :-). Zaujala i příjemná hudba Michal Ničíka, který bůhví proč není uveden v hlavních informacích nad obsahem. Celý film se nese v takovém neagresívním duchu, je plný sněhu a vánoc a já si myslím, že nám pan Vejdělek připravil další vánoční film, kterým nás na vánoce budou televize obšťastňovat v následujících zimách. Celkově je to za dva muflony, ale vzhledem ke stavu konkurenčních komedií jednoho přidám, páč to bylo takové celkem milé. * * * (29.10.2019)