Babí léto

Již po prvním zhlédnutí jsem velmi oceňoval výkon Vlastimila Brodského, pro kterého byl tento film prakticky rozlučkou, jak filmovou, tak životní. Říkal jsem si už z úcty nejde tento film nemít rád. Nebýt Brodského můj dojem by, ale rozhodně nebyl dokonalý. Ovšem napodruhé jsem si Babí léto velmi užil. Jméno scénáristy Jiřího Hubače jsem snad před dvěma roky ještě ani nevnímal. Během těch uplynulých dvou letech se, ale stal mým velmi oblíbeným scénáristinou. Z jehož spolupráce s Brodským vznikl rozpočtem a výpravou malý, ale jinak rozhodně velký televizní film Mapa zámořských objevů. Po několika letech čekání se Vlastimil Brodský konečně od Hubače dočkal další skvělé látky, kde pan scénárista opět uhodil hřebíček na rakvu. Hlavní postava pan Hána je mi sice věkově i zkušenostmi vzdálen, ovšem svou touhou pořád něčím žít, vymýšlet si pořád všelijaké vychytávky, příběhy a unikat tak z reality je mi velmi sympaticky. Všechny jeho epizodky (navštěva casina, květinářství, koupě zámku) v sobě mají krásný tragikomický nádech. Ale pan Bláha se málokdy nechá vykolejit a pořád si hodlá užívat život naplno. Čímž je mnohdy až bezohledný ke svému okolí, ale v podání pana Brodského si ho prostě musíte zamilovat. Stanislav Zindulka je mu velmi dobrým partnerem stejně jako Stella Zazvorková jako protipoĺ přízemní moudré manželky co se stará o praktické věci. Na tu smrt sice myslela tak často, že mi občas její postava připadala až přetažená za vlasy, ale věřím, že jednou pochopím. A Ondřej Vetchý je nezdárný synek k pohledání. Celý film je vysoce lidský, přirozený, citlivý, příjemný a hlavně smutný i vtipný zároveň. Velmi se mi líbila epizodka s mladou sousedou. Scéna u soudu je zase velmi dojemná. A závěrečná sekvence s letem balónem v sobě ukrývá i kus lyrické poezie, která jakoby se táhla celým filmem. A nejen to z něho číní vskutku krásný zážitek. Bylo mi ctí! (14.12.2020)

V Podobných chybí italští Moji přátelé,  u nichž se Hubač zcela určitě při psaní scénáře inspiroval a napsal ho pánům Brodskému, Zindulkovi a dámě Zázvorkové přímo na tělo. Laskavá nepřekotná komedie o stárnutí, kde se bilancování neodehrává v mysli autora scénáře či režiséra, a vy jste nuceni se tím brodit, ale prostřednictvím jednoho krásného monologu v soudní síni. Kde se nebezpečí pasivity skrývá v jediném pohledu na starce v okně a kde k smíchu nepotřebujete ani Trošku či příručku s návodem.  Krásně, laskavě  a srozumitelně zabalený pětihvězdičkový sentiment. Ono to totiž není sprosté slovo, víme? (17.11.2023)

Vlasta Brodský je čarovný. Taká prirodzená životná úloha, akoby už naplno cítil, čo bude nasledovať. Hm, smutno-veselý príbeh, ktorý ma v prvom rade dojíma a zároveň utvrdzuje v názore, že Michálek je jedným z najzaujímavejších domácich (ak sa môžem stále stavať do role Čechoslováka) režisérov súčasnosti. (21.08.2008)

Vlastimil Brodský se Stellou Zázvorkovou vytvořili v tomto filmu nezapomenutelnou dvojici. Jako by se snažili divákům předat něco z té moudrosti a zkušenosti, kterou nabyli během svého bohatého života. Jedná se o důkaz, že se dá natočit krásný film i o lásce dvou starých lidí, aniž by to působilo trapně, nebo kýčovitě, jak to často dopadá u USA-made lovestories. Přesto si myslím, že se dalo z příběhu vytřískat mnohem víc, co se týče emocí, protože jsem se sice po celou délku filmu usmíval a bavil, ale hlubší prožitek, abych třeba měl slzy na krajíčku, nebo mravenčí dálnici na zádech, tam scházel. Proto "jen" 4*. "Jaké jsou důvody vašeho rozvodu?" - "Dělá si z parte vlaštovky... " :) (21.06.2005)

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)