Žáby bez jazyka

Každej tvůrce má právo svoje dílo nevysvětlovat. Ovšem přiject s timhle na festival a urážet diváka při diskusi v odpovědi na první dotaz "O čem to bylo?", to už je hodně zvláštní byznys plán. Film samotnej je formálně hodně divnej (tj. inovativní - aha!), ale vlastně je jen pouhou observací toho patologickýho jednání. Pokud má nějak pomáhat s osvětou (čímž se autorka irl chlubí), zajímalo by mě, pro koho je primárně určenej. Nedovedu si moc představit, že Lucka, který dvakrát do týdne její Franta zmatlá tlamu, po shlídnutí filmu prozře a uteče od něj. Nebo že by Franta ten film třeba dokoukal. Ale ptát se na to v diskusi, abych akorát slyšel, že jsem inteligencí podružnej tvor, kterej má radši držet klapačku, nebudu. #lfs2020 (40%) (05.12.2020)

„Mně je zle. Mně je špatně. Už nemluv!“ Honzíku, dáš si ještě nějaký česko-slovenský filmový pseudoart? Nie, radšej knihu! Hysterií a „metaforami“ k depresi aneb až příliš toxické rodinné vztahy…Jardo, ty kluku nešťastná, do čeho jsi to vlezl?! Ale pak už jsem se neptal Jaroslava, protože se zjevila Jaroslava (ehm), a otázka se stočila k mé motivaci vidět toto dílo. Zvědavost? Asi. Zřejmě jsem podvědomě po řadě (většinou) nadprůměrných snímků potřeboval vidět takový, vedle něhož jejich kvality skutečně vyzní. Stalo se. A za to děkuji 1 hvězdou. A soudě dle některých komentářů návštěvníků LFŠ je škoda, že jsem nebyl na besedě po projekci. Zeptal bych se režisérky, jak přesně se žena může uspokojit žábou bez jazyka. Rozumějte, čistě technicky, neb jsem zoufale primitivní, přízemní muž bez fantazie, kterého zajímá, jak věci fungují (a pod tou vodou nebylo nic vidět). Hádám ovšem, že by mi její odpověď nedávala smysl. Ostatně jako existence tohoto filmu. Pokud jsem však jen neklouzal po povrchu místo toho, abych šel dostatečně do hloubky… (31.10.2021)

Sám netuším, ako som dokázal film dopozerať. Experimentálny by bolo veľmi slabé slovo na to, čo sa odohrávalo na obrazovke a v často neladiacej zvukovej stope. O deji ťažko hovoriť, ale po premene hlavnej postavy na inú som dokonca spozornel, čo nám tým autorka chce povedať. Nedozvedel som sa. –––– Kdybych byl holka, tak by se todleto nestalo. (26.09.2023)

Je to originální - a to je skoro vše pozitivní, co se k tomu dá říct. Ono je to vlastně další české nic o ničem, jen se to dadaistickou formou snaží maskovat za velké umění. Přitom to kromě pár ukázek několika různých nefunkčních vztahů nic hlubšího nenabídne a když to beru čistě jako experiment, tak to vypadá jako céčkový pokus o Roye Andressona, u které režisérka sebrala veškerý humor a poetiku a nechala jen tu absurditu. A protože neumí pořádně vystavět určitou scénu, tak to po krátké době spíš než zajímavě a hravě začne působit dost nudně. Prvních 15 minut vypadalo jakž takž ještě nadějně, ale pak se ukázalo, že to bude jen sled nezajímavých absurdních scén, u kterých jsem se s každou minutou nudil víc a víc a ve finále už jsem u toho celkem trpěl. A všechny ty pokusy o symboliku a nějaké mysteriózní prvky jsou stejně laciné a prázdné jako celý film. Spíš mám pocit, že je to další z filmů, ve kterém si autor chce vybít svoje úchylky na plátno, protože se tu ve dvou scénách dvě ženy různých věků (jednou je cca dvanáctiletá holčička... nu, asi jsem našel paní Omerzovou) uspokojují jakože pomocí živé žáby a nějakou dobu u toho vzrušené hekají. A ve finále to celé má takový dost lesbický nádech, ale těžko říct, jak moc se psychika autorky promítá do tohohle filmu, protože jestli v určitých náznacích ano, pak v sobě holka musí mít strašný bordel. Nicméně, je to originální, zpočátku i zajímavé, má to solidní kameru a líbil se mi ten dunivý soundtrack, ale jinak to je jen otravný pseudoart, který si chce hrát na víc než je, ačkoli ničím víc není. "Poselství" tohohle filmu mi může říct i kdejaké obyčejné sociální drama, takže nevidím důvod, proč bych kvůli tomu měl nadhodnocovat. Ale tak aspoň je to zase něco úplně jiného, než se tady normálně točí - jen to zas stojí za prd... Slabé 2* (16.01.2022)