Policie New York

mně to přijde prostě jen jako další průměrná kriminálka - vleklý příběh, nudné dialogy... úplně špatný to samozřejmě není! ...může to být sebevíc ze života, ale když mě to nevtáhne do obrazovky, když se dovedu soustředit ještě na další věci a přemýšlet, co budu zejtra snídat, nedokážu hodnotit víc než třemi hvězdami... sorry. 60% (04.10.2007)

Myslím, že tento seriál bol vo svojej dobe pomerne obľúbený aj na našich televíznych obrazovkách. Zaujal okrem iného trasúcou sa kamerou, aj keď z dnešného pohľadu skôr "nestatickou". Pôsobí pomerne realisticky, aj keď všetko má svoje limity, oproti detailným preletom guliek cez ľudské telo v CSI je príjemne staromódny. Najviac z hercov zaujal Dennis Franz, je dôkazom, že hlavnou postavou nemusí byť vždy svalnatý fešák. (26.08.2012)

Sipowicze jsem si opravdu užíval a první série byly až neskutečné.Totálně ožralý detektiv který je už magor ze své práce dostane od mafianského vraha kulku do prdele když šoustá děvku.Pak se roztáčí kolotoč syrové policejní práce , žádné sofistikované prostředky.ten a ten ho viděl tak si jdem pro něj.Až se člověk divý že nezmagořil daleko dřív.První serie jasná pětka , pak už to je horší Za zmínku stojí David Caruso , který dělal oddělení vražd šéfa a vubec to nebyl takový mentál , jako v serialech později. (14.09.2014)

Nepřátel se nelekejme, na množství trojek a dvojek nehleďme. Dodatečně dopisuju komentář ke kriminálce, která se mně oproti některý nespokojencům moc líbila s hlavním hrdinou a sympaťákem Dennisem Franzem. Ten byl pro mě největší motivací a tahounem při sledování NYPD. Pro mě moc příjemný, lidský a reálný podívání se všemi prolínajícími se postavami policejního sboru s jejich soukromými starostmi a strastmi. Sipowicz byl jedničkovej polda a je to jeden z mála seriálů, které bych si pohodově střihla ještě jednou. Stejně jsem úplně všechny díly nestihla dát. (25.03.2015)

V komentářích časté srovnávání "Policie New York" s řadou C.S.I. je na místě. Stojí tu proti sobě dvě koncepce - ta první ukazuje policejní práci takovou, jaká většinou pravděpodobně je - namáhavou, občas nudnou, založenou na znalosti prostředí v němž se oběti a pachatelé pohybují a neoddělitelně spjatou s životem a osobními problémy samotných detektivů, kteří se tu a tam mýlí (jak jinak - jsou to jenom lidi) a než případ uzavřou, tak se něco nachodí a prohrabou se hromadou hlášení. Druhá koncepce je zaměřená spíš na sofistikované vědecké metody práce s důkazním materiálem a působí poněkud sterilně - zkrátka se z ní nějak vytrácí lidský rozměr (snad s výjimkou řady Las Vegas) a spolu s ním i uvěřitelnost (zvlášť srovnáme-li poměr zločinnosti a úspěšnosti při jejím odhalování ve skutečném světě). A když si tyhle dva úhly pohledu postavím vedle sebe, je mi mnohem bližší ten starší a podobnější reálnému životu. (18.07.2007)