Přítelkyně z domu smutku

Velmi pěkně podaný příběh politické vězeňkyně. Prostředí komunistického vězení a jeho osazenstva je podáno realisticky, depresivně a bezútěšně. Snad je to i tím, že seriál byl natočen nedlouho po převratu a lidé ještě nezapomněli či nezkomolili zrůdnosti, jichž byl minulý režim schopen. Obdivuji lidi, kteří se nenechali zlomit psychickým, ani fyzickým týráním. Herecké obsazení je nadmíru povedené a Helena Růžičková mě jen utvrdila v tom, že byla skvělá herečka. (11.01.2017)

Když já nevim. Já prostě mám Chýlkovou až na výjimky (jako např. Díky za každé nové ráno nebo tenhle počin) zafixovanou jako takovou tu dámu, co hraje řádný herdek baby... tak jsem si na tuhle její roli ''mučednice'' zabáslé komárama nějak nemohla zvyknout. Podle mě jí stejně víc sednou právě tyhle role arcimrch, pro který snad byla stvořená. Přesto je Přítelkyně z domu smutku jeden z opravdu vydařených počinů, skvěle obsazený a s kvalitním scénařem. Jen bych do role Chýlkové dala někoho jiného, přestože ji jako herečku mám velmi ráda a oceňuju. For me 85%, 4*. (02.07.2015)

Román Evy Kantůrkové má stejnou strukturu jako Hellerova Hlava 22. Je to série portrétů vězenkyň, které se v autorčině cele vystřídaly, a její vlastní příběh zůstává v pozadí. Nelze bohužel říct, že neskromně. Paní Kantůrková se místy líčí až nelidsky kladně. Takže rizikem dramatizace se mohlo stát totéž, co později ve Zdivočelé zemi, kde se tvůrci nespokojili s prostým vyprávěním strhujícího příběhu Jiřího Stránského, ale "pro sichr" udělali z hlavního hrdiny plakát věčně mudrujícího, neomylného pana Spravedlivého. O to víc si cením Přítelkyň. Podobné banalizaci se vyhnuly už ve scénáři, ale hlavně zásluhou inteligentní Ivany Chýlkové. Troufám si spekulovat, že 9 z 10 hereček by Martu interpretovalo jen povrchně jako trpělivý hromosvod cizích emocí. Ta role k tomu svádí - častěji než aktérkou je posluchačkou a pozorovatelkou výlevů ostatních, herecky nepoměrně vděčnějších postav. Ale všimněte si, jak jemně, někdy sotva postřehnutelně, svou roli "polidštila". Jako politická vězenkyně mezi zlodějkami a mordýřkami jim někdy "nahazuje repliky" mírně arogantně, elitářsky. S odstupem člověka, který nepřestává věřit, že Spravedlnost není slepá a že ji do tohoto očistce uvrhla jen přechodně. Každým nonverbálním projevem, ať už svrchním tónem řeči nebo uzavřeným posedem při čtení, si až štítivě vymezuje osobní prostor, i tehdy, když se slovy projevuje opačně - ze slušnosti. Vlastností velkých hereckých osobností je, že nám přiblíží postavu více podvědomou než přímočarou akcí. Přesně to Ivana Chýlková dokázala. Ironií osudu je, že paní Kantůrková se pak vyjádřila v tisku nespokojeně, že prý herečka nic nepochopila, že opravdu trpěly atd., jako by to snad Chýlková popírala. To je, myslím, velmi český přístup. My prostě chceme ty plakáty. Ale já s dovolením ne. 100% (12.01.2007)

Každé každičké z holek a žen, které tady hráyi, vyjadřuji upřímný obdiv. Herectví Jiřiny Bohdalové je neskutečné a excelentní... to člověk hltá každé gesto i každý pohyb těla i ve tváři. Kdo viděl ví o čem mluvím. Každá přítelkyně z domu smutku je totální originál a jiný herecký počin. Každá se ho zhostila s takovou věrohodností, že z toho mrazí....:-) (21.01.2020)

Jeden znejlepších českých seriálů ke kterému se vždy rád vracím. U mě patří určitě do TOP protože je to jeden z mála českých snímků, kde dokázali autoři natočit ponurou atmosféru lochu a vtáhnout mě přímo do vedlejší cely. Tleskám a gratuluji za vytvoření tak realistického díla jakým právě tento seriál je. Herecké obsazení je brilantní, zvláště Cibulková, Růžičková a Stašová zahrály nadprůměrně. Kdo však zahrál nejlépe je samozřejmě Chýlková, její postava a charisma si o obsazení do tohot seriálu jen říkalo. K tomu připočtěme nevšední podívanou na Michala Dlouhého a také trochu humorné pojetí postavy Marka Vašuta. No prostě jde o opravdový klenot českého seriálu. Takhle nějak by měly seriály vypadat. Škoda, že se dnes musí točit RODINNÁ POUTA či POJIŠŤOVNA ŠTĚSTÍ protože tomuto serálu nechybělo vůbec nic! (31.12.2004)