Reklama

Reklama

Epizody(4)

Obsahy(1)

Čtyřdílný televizní film Přítelkyně z domu smutku vznikl podle stejnojmenné literární předlohy Evy Kantůrkové. Román, napsaný na počátku osmdesátých let, byl inspirovaný autorčinými zážitky po zatčení z politických důvodů z roční vyšetřovací vazby v ruzyňské věznici. Bylo to místo, kde měl být člověk pomocí promyšleného systému zbaven své důstojnosti, ale byla to také příležitost zažít příběhy přátelství a solidarity, které nakonec učinily vězeňský život snesitelnějším. Ve své knize, kterou sama nazvala románem - pravdou, dosáhla autorka mimořádné působivosti. A tu neztratila ani jeho čtyřdílná adaptace, na níž se podíleli vedle Evy Kantůrkové jako spoluscenárista i Václav Šašek, režisér Hynek Bočan a řada skvělých českých herců. Film získal v roce 1994 na MTF v Cannes Velkou stříbrnou cenu v kategorii seriálů a Velkou zlatou cenu za herecký výkon Ivany Chýlkové. (Česká televize)

(více)

Recenze (139)

lucascus 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších polistopadových seriálů, které u nás byly natočeny (spolu se seriálem "Bylo nás pět"), oko diváka navíc potěší plejáda těch nejlepších českých hvězd (jako Chýlková, Růžičková, Bohdalová, Cibulková, Stašová a rovněž i začínající Geislerová). Kvalitní scénář podle díla spisovatelky Kantůrkové byl už předem zárukou kvality, výborné herecké obsazení to jen potvrdilo. Je povinností tvořit filmy a seriály, které připomínají komunistickou zlovůli, leč ještě více potěšený bych byl, kdyby se něco podobného natočilo z prostředí padesátých let, vedle nějž by se normalizační věznice zdály luxusním apartmá. ()

carl.oesch odpad!

všechny recenze uživatele

Je zajímavé, že na záběry do kriminálů padesátých let jsme si museli počkat až se Sedláčkovým 20. stoletím a na film o komunisty zavražděné Milady Horákové asi budeme čekat ještě dlouho, tak ukázka onoho "nezměrného" utrpení, které nám tady soudružka Kantůrková prezentuje, stačily pouhé dva roky po tzv. sametové revoluci, ve skutečnosti jedné z těch zdařilých akcí STB. Inu, bylo potřeba udělat z lidí jejího typu hrdiny a ukázat, že největší zločiny a nejhorší zvěrstva se nepáchaly v padesátých letech, kdy mladá soudružka stejně jako většina ostatních disidentů - osvoboditelů patří k i díky rodinným vazbám ke komunistickému establishmentu, ale děly se až v sedmdesátých letech, kdy vrcholem útlaku bylo pár měsíců ve (v porovnání s 50. léty) fešáckém kriminálu...tvrdit, že lidem jako je Kantůrková vděčíme za svobodu je stejné jako oslava Rudé armády. A stejně je zajímavé, jak pro tyhle Kantůrkové, Dienstbiery nebo Kohouty začínají jejich životopisy až rokem 1968 (ačkoliv tyhle události byly jenom střetnutím mezi starými kádry a po moci dychtivými mladšími kádry a jelikož ty staré kádry byly stále ještě do morku kostí stalinistické, začali si ti k moci se deroucí včerejší fanatičtí mládežníci ohánět lidskými tvářemi a demokratizací. Když si přečteme Dva tisíce slov, není to nic jiného, než požadavek na výměnu kádrů z důvodu budování "lepšího" socialismu. Takže, milá paní Kantůrková, já nad tímhle tím vaším furt dokola omílaným opusem řeknu jediné, dostala jste jenom zlomek toho, co jste si zasloužila a věčná památka obětem (skutečným) režimu, který jste v mládí tak příkladně budovala. ()

Reklama

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Herecké výkony jsou výborné, slušná hudba, ale přeci jen zůstanu za většinovým názorem. V první řadě mě totiž nenadchla kamera, ač chápu, že natáčet v tam malém prostoru je složité. Dále pak zobrazení, které působilo hodně archaicky. Můžeme ocenit mnoho osobních příběhů a osudů skutečných lidí, přesto si myslím, že by se seriál dal vcelku smrsknout do jednoho většího filmu. Pokud se vězenkyně netahaly o cigarety, tak spolu bojovaly o prostor a chvilku klidu. Tedy nic, co bychom nečekali, že se ve vězení neděje. I přes výrazné herecké výkony herečky mnohdy neměli co hrát. Ivanu Chýlkovou jsem hodnotil už v Perfect Days, kdy jsem tvrdil, že role vyzrálých žen jí sednou nejvíce. A tady je další důkaz, že tomu tak bylo již před mnoha lety. A nakonec jak moc je děj roztahaný do čtyř epizod, tak moc je zase useknutý v závěru. ()

natalanka 

všechny recenze uživatele

Každé každičké z holek a žen, které tady hráyi, vyjadřuji upřímný obdiv. Herectví Jiřiny Bohdalové je neskutečné a excelentní... to člověk hltá každé gesto i každý pohyb těla i ve tváři. Kdo viděl ví o čem mluvím. Každá přítelkyně z domu smutku je totální originál a jiný herecký počin. Každá se ho zhostila s takovou věrohodností, že z toho mrazí....:-) ()

LenkaAK 

všechny recenze uživatele

Tento seriál mě dlouhá léta míjel. Doma jsme se na něj nikdy nedívali, protože babička si komunistický kriminál prožila a tohle období se jí nerado připomínalo. Teď jsem na něj náhodou narazila a bylo jasné, že je na pořadu dne.  Seriál krásně ilustruje tehdejší morálku, situaci ve společnosti a ukazuje, jak se s tím vším dalo poprat. Člověk se mohl poddat nebo bojovat. Hlavní hrdinka si zvolí tu druhou cestu a já jí při sledování fandila. Ve vedlejších rolích vystupují figurky kriminálů, asi stejné jako dnes - zlodějky, podvodnice, prostitutky,... Jaké různé povahy a osudy! Opravdu úžasné herecké výkony Ivany Chýlkové a ostatní se nenechávají vůbec zahanbit. Role Helgy byla šitá Heleně Růžičkové na tělo. To stejné s paní Bohdalovou.  Určitě si to dám někdy ještě jednou. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (5)

  • Ve 3. epizodě "Helga" vypráví Helga (H. Růžičková) svým spoluvězenkyním Martě (I. Chýlková) a Helence (J. Bohdalová), kterak si pamatuje, že měla malou roličku v Národním divadle, v "Prodance" (tedy opeře "Prodaná nevěsta" Bedřicha Smetany). Následně začne zpívat: "Zdráv buď ó pane náš, jádadá dádádá dam pam." (Správně tento fragment, který zazpívala, pak - místo onoho "jádadá..." - pokračuje: "Lid tvůj tě vítá". Tato árie však není z "Prodané nevěsty", ale z opery Antonína Dvořáka "Jakobín". (Idée_fixe)
  • Helga (Helena Růžičková) v jedné epizodě prozradí, že byla baletkou. Helena Růžičková se též v mládí baletu věnovala. (fiLLthe3DD)
  • Že byla Helena Růžičková (Helga) v mnoha ohledech zvláštní a stále hledala něco „mezi nebem a zemí“ bylo všeobecně známé. Během natáčení dokonce vyvolala ducha, který vyřadil z provozu na dvě hodiny veškerou techniku. To ale nebylo jediné, čím na sebe štáb upozornila. V cele se jí totiž zalíbila postel, již si nakonec zakoupila a umístila na chalupu jako lenošku. (rakovnik)

Reklama

Reklama