Tankový prapor

Neotřesitelnou pozici sentimentální vzpomínky na vojenskou službu pro muže a pozici uniformovaného sexidolu pro ženy, do té doby obsazenou seriálem Chlapci a chlapi s M.Zounarem :), nahradil L.Vaculík v adaptaci Škvoreckého románu (z roku 1954) podle scénáře R.Johna. R.Skamene s přehledem přehrává M.Donutila a ve vyrovnaném souboru mladíků v uniformách jsem poprvé zaznamenal M.Táborského s jeho vratama vod stodoly. Při melancholické náladě by to s oceněním P.Kalandry a režijních pokusů o vnitřní monology mohlo být blízko 4*. (06.01.2012)

Danny Smiřický, hlavní hrdina příběhů Josefa Škvoreckého, se ve vojenském prostoru Kobylec účastní výcviku tankistů. Rotný přitom s nevšední vynalézavostí bojuje s tupostí bolševických lampasáků. Myšlenky na civil, ženy a akohol mu pomáhají přežít absurdní dobu služby vlasti. Nezatížen slavnou literární předlohou, jsem film vnímal jen z pozice jeho filmového zpracování. Herecky je na tom filmový přepis opravdu dobře a slabší scénáristickou linku dokonale smáznou jednotliví herci, a to především v rolích buzerujících důstojníků: Roman Skamene tak výborně přehrává, až mu to odpustíte, protože major Borovička je v podstatě karikatura. Donutil, Jandák a spol. jsou naprosto dokonalí, ale ve Vaculíkově roli bych si dovedl představit klidně i někoho jiného, a přiznám se, že mně v této roli moc neseděl. Rovněž konec filmu žádná sláva. Spousta kultovních hlášek ovšem film dostatečně proslavila, a některé scény jsou nezapomenutelné. Celkově nadprůměrné a lepší než spříznění "baroni". A možná film neměl ani být tak vtipně pojatý, protože přece jen líčil dobu neveselou, ve které se vtipnost hledala lupou. 70% (22.01.2009)

Rok 1991, svoboda slova a filmoví tvůrci se do toho bez jakýchkoliv rozmýšlení pustili opravdu zvostra. Tankový prapor se s tím totiž nemaže a zobrazuje to všechno tak odvážně, že pár let dozadu a mohli si herci a režisér předkopávat hrob na Olšanských hřbitovech. Fakt je, že je to legrace, která jen tak neomrzí. Na to jak je to krátký, to totiž na každé zkouknutí příjemně potěší. Ti vojáci se s vojenskou povinností prostě neserou. Spolu s Černými Barony je Tankový prapor to nejlepší co se příběhově vojáků ve Švejkovsky lenivém pojetí u nás urodilo. (16.03.2008)

No jistěěěě... trochu jsem se této klasiky obával, ale nebylo proč. Ačkoli se na filmu podíleli lidé - od režiséra počínaje -, kteří se v budoucnu upíšou (nebo se už upsali) všelijakým ultrablbostem, tak je to celkem vtipná záležitost, ze které je cítit konečně ta úlevná radost z toho, že se dá bolševikovi veřejně a beztrestně vysmívat, přestože pojednává o době z tohoto hlediska nejhorší, tedy nejtragičtější. (18.12.2023)

Josef Škvorecký se svým jemným sarkasmem a sebeironií dokázal ve vzpomínkách nenuceně vzletnou elegancí glosovat minulost a odhalit absurditu doby i života v příčinách a důsledcích. Tankový prapor ve filmové adaptaci Víta Olmera zachytil jednoznačnou rozpolcenost života padesátých let dvacátého století, kdy osudový cynismus v absurditě společenského uspořádání dosáhl jednoho z vrcholu krutosti. Čas dokáže období omezenosti reflektovat v jemných tazích, proplétat nadsázku s tragikou a strachem a v několika vrstvách uchopit a zapůsobit. Ve výpovědi doby, ve varování i v úsměvu shovívavosti a vstřícnosti. Filmová podoba Tankového praporu je oddechnutím z konce nesvobody a v nakažlivém nadšení chtěla v první řadě pobavit. Hlavní postavou krasosmutnění je rotný Daniel Smiřický alias Danny (velmi zajímavý Lukáš Vaculík) v autobiografické ozvěně dvojí tváře života, který slibuje i hrozí, odměňuje i trestá. Zpřevrácená struktura uspořádání dokáže ponížit i zlomit, ale také přináší velkolepé okamžiky, kdy je dovoleno dotknout se i vzdušných zámků. Vše má své příčiny a výsledky dostávají absurditu doprostřed všeho dění. Bezcitná tvář života je major Borovička alias Malinkatej ďábel (dobrý Roman Skamene), zlomyslný diktátor nad osudy vlastních podřízených, které se s uspokojením snaží na duchu zlomit. Přívětivější tvář rozpolceného života je Janinka Pinkasová (zajímavá Simona Chytrová), osamělá citlivá duše, která se chce přiblížit ke hvězdám. V rozverné nadsázce si atmosféra pohrává s kapitánem Matkou (dobrý Vítězslav Jandák) i nadporučíkem Růžičkou (dobrý Miroslav Donutil) a přirozená neschopnost stranického vedení je zábavně znevažována škádlivostí. Škodolibost života je Lizetka Neumanová (pozoruhodná Ivana Velichová), symbol povrchnosti dysfunkčního uspořádání. Z dalších rolí: tělesná četařka Babinčáková (sympatická Martina Adamcová), zklamaný, ostražitý a laskavý Janiččin manžel a nadporučík Pinkas (příjemný Jiří Kodeš), lehkovážně chybující podporučík Malina (zajímavý Vlastimil Zavřel), svědomitý a nadšený osvětář poručík Prouza (příjemný Martin Zounar), snaživý poručík Hospodin (sympatický Martin Hron), brumlající rotný Josef Soudek (příjemný Milan Šimáček), Dannyho spolutankista četař Žloudek (Zdeněk Vencl), ležérní řidič tanku desátník Andělín Střevlíček (příjemný Michal Kocourek), odevzdaný vojín Bamza (Bohdan Tůma), příkladně uvědomělý a angažovaný straník a neschopný rotný Maňas (Stanislav Aubrecht), přátelský vojenský lékař svobodník Mlejnek (Václav Vydra nejml.), či rozverný vojín Mengele (Michal Suchánek). Schizofrenní atmosféra doby je ve vzdušné nadsázce cynismu života přes vzepjetí absurdit vykreslena citlivě a vkusně. Baví, rozesmává, je jiskřičkou naděje a nádechem osvobozujícího uvolnění. (18.11.2017)