Il Boemo

Petr Václav nerezignoval na sociální témata ani v prostředí italské smetánky 18. století a předkládá starosvětský, zároveň však unikavý životopis o jedné pozapomenuté osobnosti. Výsledkem je zdařilý, i když v řadě ohledů poněkud neuspokojivý snímek. Více zde. (23.10.2022)

příběh jednoho z nejslavnějších českých rodáků, kterého ovšem dnes až na milovníky klasické hudby skoro nikdo nezná. Il Boemo je filmem, který rozhodně není pro každého, ty skoro dvě a půl hodiny jsou chvílemi dost ubíjející a kdo by čekal českého Amadea tak ten bude zklamán (a měl by raději sáhnout jinam), ovšem na druhou stranu je třeba smeknout před Petrem Václavem, že našel odvahu v našich podmínkách stvořit podobný, divácky celkem nevděčný kousek ve kterém se 90% času mluví italsky. Upřímně si nevybavuji jiný podobně laděný film s českým podpisem. Il boemo rozhodně není bez chyby, občas se k divákovi chová dost macešsky a třeba ženské postavy mi úspěšně splývaly většinu filmu, ale za ty koule tohle natočit, navíc tak, že klady přeci jen nakonec převažují, tomu s chutí lehce přidám...70% (26.02.2023)

Na tuzemské poměry hodně solidní film, který je konečně jiný než ty ostatní a snaží se o seriózní téma a představení osobnosti, která je mnohem slavnější v Itálii než u nás. Petr Václav se viditelně inspiruje Amadeem, zároveň si je vědom, že jeho možností ani zdaleka nedosahuje, proto to ve výsledku působí docela sympaticky. Po technické stránce mu není v podstatě co vytknout, protože výprava je v rámci možností velkolepá, kostýmy hodně povedené a masky výborné, protože rozpadající se Myslivečkův obličej patří k tomu nejlepšímu, co může film nabídnout. Je ale škoda, že stejnou pozornost, jakou Václav věnoval tomuto, nevěnoval příběhu, protože ten není nijak kompaktní a je koncipován jako sled epizod, které nám bohužel o Myslivečkovi řeknou jen to, že byl promiskuitní gambler s velkým talentem na psaní hudby, nikdy nám ale neodhalí, v čem přesně spočíval jeho úspěch, protože použité árie nejsou nijak výrazné ani výjimečné. Vojtěch Dyk v hlavní roli je velmi dobrý, celkem umírněný a Myslivečka pojímá hodně niterně, což je dost překvapivé a má to za výsledek i to, že na sebe nestrhává veškerou pozornost, sympatické je i obsazení málo známými tvářemi, z nichž tedy žádná není tak zapamatovatelná, což je možná malinko škoda. Stopáž je možná vzhledem k určité stereotypnosti trochu přepálená, není to ale nic zásadního, co by se nedalo přežít. Přes mnoho nedostatků je Il Boemo snímek, který stojí za vidění, protože se české tvorbě vymyká, jsou na něm znát určité ambice a je vidět, že se na něm podíleli lidé, kteří nechtějí jít divákům úplně naproti a mají svou vizi. 70 % (25.06.2023)

Amadeus z Wishe. Divák vycvičený Formanem, zvyklý jeho skvost zachytit v jakékoli scéně a zůstat přikovaný k bedně, se těžko ubrání srovnání. Je mi jasné, že Amadeus je jiná galaxie i filmově, i Mozartovou hudbou, ambice se k tomu přiblížit by měl jen blázen, takže nezbývá než ocenit snahu vytvořit životopisný film o dalším skladateli, navíc našem, jenomže výsledek je bez jiskry, obsazení slabé, z herců nevyzařuje nic, cosi tam mdle deklamují, hudba drnká na pozadí, nebo hledíme ba nekonečné- otravné árie, atraktivní masky, nápad dobrý, realizace kostrbatá. Nemá to šťávu. (23.02.2023)

Vskutku mě u českých filmů z jakékoliv (české) doby fascinuje, jak zcela v klidu pracují s ratingem 12+ u věcí do takového kategorie zcela nevhodných. A to všechno proto, že Češi jsou vskutku otrlý národ. Jen se zamyslete, jak to asi bude vypadat v takových USA? Okamžitých 15+, né-li o stupnici výše rovnou na 18+. A to všechno kvůli tomu všemu explicitnímu obsahu, jako jsou sexuální scény (ve kterých vskutku skvělý Karel Roden exceluje) či upadlý nos, či nějaká věštba z nočníku. V takových chvílích celé kino zatajovalo dech a bylo jaksi zaraženo do sedaček. A mě to samozřejmě bavilo... Tož je vskutku vyjímečný český film, už jen proto, že tam mluví skoro 99% času italsky/německy. Už proto, že seznam produkčních společností na začátku filmu trvá představit dvě minuty. Svoji přednominaci (či jak se tomu říká) si vskutku zaslouží (a dost možná by mohl vyhrát). Vojtěch Dyk hraje opravdu dobře, stejně jako zbytek osazení... nejvíce mě ovšem zarazil výkon skvělé Barbari Ronchi, který byl vskutku zarážející a okamžitě vryt do paměti (a tu facku jsem jí tak přál). Tady jediná škoda na tom filmu (která je asi zároveň záměrná, ale občas trochu otravuje) je to, že práce se clonou je občas taková trhaná a nesouvislá (mám na mysli kupříkladu úžasné scény z opery, kdy kamera dělá detail na obličej, však se stále všichni hýbou a je to takový lehce nepřehledný). Jinak se jedná o téměř dokonalý film, u kterého jsem po půl hodině zjistil, že už to vlastně sleduju hodinu a půl. Opravdu to je velice povedené filmové řemeslo, které se z českých parametrů úplně vymyká (a v porovnáním s Janem Žižkou je toto lepší a dokonce tam nějaké peníze vidět jsou, což se legendě nejdražšímu filmu bohužel nepovedlo). A postava krále je z celého filmu asi nejlépe obsazena. 8/10 (30.10.2022)