Il Boemo

Velkofilm jistě ne, spíše takový většofilm. A nástupce Amadea už vůbec ne. I tak je Il Boemo velmi dobrý film, s nímž mám vlastně jediný problém. Úplně totiž nevím, co mi Petr Václav chtěl Myslivečkovým příběhem sdělit. Opravdu, nějaká zásadní hlavní myšlenka mi asi unikla, nicméně neznamená to, že jsem se při sledování nudil. Naopak jsem se bavil při řadě výborně napsaných a zahraných scén, z nichž musím zmínit především dokonalý dialog s nočníkem, za který by se nemusel stydět ani Tarantino, setkání s Mozartem nebo minimalistické, ale působivé shledání Myslivečka a jeho bratra - dvojčete (oba hraje Vojtěch Dyk - největší trumf Il Boema, je fakt skvělý). I když výsledek připomíná spíše nákladnou televizní produkci, odehrávající se hlavně v interiérech, než klasický celovečerák, nakonec mě potěšilo, že si dokázal obhájit i tu na první pohled přemrštěnou stopáž. Co víc, klidně bych i nějakou tu čtvrthodinu přidal, aby závěr nebyl tolik uspěchaný. (23.11.2022)

Cením, že to Václav natočil v italštině a že tu Dyk mluví plynně italsky. Za to hvězdička. Pak se mi taky líbilo, že zde často a správně dlouze zní opera. Za to druhá hvězdička. A pak... pak... pak už vlastně nic. Možná mi uniká nějaký geniální tvůrčí záměr, ale z životopisného filmu čekám, že se o osobnosti, o které to je, něco dozvím. A tím nemyslím encyklopedický výklad od narození po smrt, ale aspoň nějaký pocit z toho člověka, pochopení jeho já, prostě něco, abych si po skončení filmu řekl "Ano, asi takový byl Mysliveček". Z tohohle jsem ale necítil absolutně nic. Vůbec to celé je dost chladné, bezpáteřní, odtažité, bez chuti a zápachu a neurčité jak výtah z Wikipedie "obohacený" o nadmíru sexuálních scén a dlouhý dialog o vyměšovaní. Dozvěděl jsem se, že Mysliveček existoval, že měl talent, že měl víc než jednu ženu, že měl rád sex a že umřel na syfilis, což jsou informace nedostačující ani na krátký film v nějakém Myslivečkově muzeu. Tohle ale má 140 minut, mimo operní scény se to šíleně táhne, výprava je jak z průměrného televizního filmu a exteriéry zde prakticky nejsou a jelikož zde Václav neměl jak pojednávat o problémech menšin, tak to i působí, že mu výsledek byl vlastně fuk, ale doufal, že ho za něj ocení v zahraničí, asi. Jak se dalo čekat, Českého lva v hlavních kategoriích to získalo, šlo to na Oscary, ale v zahraničí to zůstalo naprosto bez zájmu. A je mi teď naprosto jasné proč. Ani u životopisu skladatele nemůže všechny nedostatky zachránit jeho hudba. 2* (06.01.2024)

Jakkoliv jsem rád, že Petr Václav udělal otočku o 179° a natočil něco úplně jiného než dosud (i když toho Zdeňka Godlu si propašoval i sem (ale naštěstí tu nemluví (protože větu v italštině by se nedokázal naučit))), výsledek není o mnoho koukatelnější, a hlavně není jasné, pro koho je určen. Českého diváka film v italštině o zapomenutém českém skladateli zajímat nebude. Zahraničního diváka film o zapomenutém skladateli taky zajímat nebude. Oscarovou komisi tento pokus o kopii Amadea taky zajímat nebude. No, tak snad se aspoň vrátí náklady. K filmu samotnému: když si odmyslíme přehnaně dlouhé operní sekvence, tak už tam toho moc není. Vlastence může těšit úspěch českého skladatele v tehdejším centru hudebního světa, na film to ale nestačí, i když se Dyk, hudebníci a kostýmní výtvarníci snažili. Z nudy tak vytrhnou jen občasné cudné orgie, Dykova proměna v zombii, a roztomilý malý Mozart (ne Rosický, ale skutečný malý Mozart). Ze dvou nejambicióznějších českých filmů roku - IL BOEMO a BANGER, tak u mě s přehledem vede druhý jmenovaný, protože má poslouchatelnější hudbu. Viděno na VIP premiéře ve Slovanském domě. (20.10.2022)

Amadeus z Wishe. Má to jedinou dobrou scénu, a tu zrovna vykrádá od Formana. Druhou hvězdu dávám za Karla Rodena. Jeho nejlepší role za roky. Jinak to nic nehází. Přesně takový, jaký jsem čekal. V kině víc berlí, než lidí. Do teď je mi neznámo, proč tohle někdo točí a co na Myslivečkovi bylo zajímavého než, že byl Čech. (16.10.2022)

Takhle, pojďme si říct, že druhý Amadeus se nekoná. Ale nebylo to špatné. Jen mám z toho dost rozporuplné emoce. Protože samotná vlastní Myslivečkova tvorba tam vlastně nehraje zásadní roli - moc z ní tam ani není. Lidé mu říkají “mistře”, ale mám z toho pocit, že zase takový mistr to nebyl, že bez not nebyl schopný zahrát svoji vlastní tvorbu a že se k úspěchu spíš prošukal, což ho vlastně stálo půlku obličeje. Nicméně hlavní hrdina sympaťák, kostýmy perfektní, prostředí skvělé, stejně tak to samotné zpracování. Těšil jsem se na italštinu, která měla být něco jako bonbónek, ale ve většině pasážích to bylo dost nepřehledné, takže jsem přepínal do českého dabingu. Tam jsem měl zase pocit, že Vojtu namluvil někdo úplně jiný, což působilo hrozně rušivě. Takže jsem vlastně byl pořád někde jakoby na půl cesty. A takový mám celkový dojem z filmu. Tak prostě nějak na půl. (06.03.2023)