Possessor

Pomalé psychologické sci-fi drama, které se naplňuje krví. Ten duševní červíček hryže a škrábe a dohání k šílenství. Dohání ke zvěrstvům. Extrémně pomalé a nechutné vraždy v kontrastu s duševními úvahami. Borcení mentálních hranic a přebírání moci nad druhým já. Skvělé, nepříjemné, zneklidňující a nejednoznačné. Zaujme, ale není to film pro klidný večer. (27.08.2021)

Má to výborný příběh, suprově zpracované krvavé scénky, nejlepšího Seana Beana, a to je tak všechno. Těšil jsem se na horor, který jsem nedostal. Pomalé snímky mi nevadí, ale tohle bylo moc i na mě. Dokonce nespatřila žádný zázrak ani hudba od Jima Williamse. Možná mi taky trochu vadila hlavní herečka. Ženská, která se převtěluje do chlapa, to je bizár. 60/100 (06.03.2021)

Hranice mezi šíleností a genialitou je převelice tenká. Cronenbergovi mladšímu by stačil jeden drobný krůček vedle a jeho Possesoor už by byl zralý na odborný lékařský dohled. Ale Brandon nechybuje, stvořil svébytný, plnokrevný svět, který je propracován do nejmenších vizuálních detailů. Teď už jen zbývá si položit otázku, jestli se bavíme o příliš vzdálené budoucnosti, a doufat, že tahle budoucnost nenastane. (25.03.2023)

Brandon Cronenberg si asi nemohl vybrat těžší kariérní cestu, nejen že se pustil do režisérského řemesla, ještě k tomu se vydává po žánrových stopách jeho otce, který je jedním ze stavebních pilířů moderního hororu. Possessor je jasným důkazem, že na to Brandon má, co víc, jestli bude pokračovat tímhle stylem, má nakročeno k tomu, stát se stejnou legendou jako jeho otec. Trochu odvážné tvrzení po dvou natočených filmech, ale až tak na mě prozatím zapůsobil. Possessor je především charakterová studie zabalená do žánrového kabátu, který jí ovšem náramně sluší. Sci-fi hororové prvky filmu jsou tu především podpůrnou plochou pro vyprávění příběhu Tasyi Vos, která je nájemným vrahem pracujícím pro tajemnou korporaci. Zabíjení svých cílů neprovádí napřímo, ale skrze technologii kradení těl jiných lidí, do kterých přenese svou mysl a svoje assassinské výpravy provádí skrz nic netušící nebožáky, kteří ještě musí spáchat na konci své mise sebevraždu, zatímco Tasya se „v klidu“ probudí ve svém avatarském stroji. Jak už to v sci-fi hororech bývá, vše vždy nejde úplně podle plánu a druhá mise, kterou Tasya provádí se trochu zvrtne. Cronenberg ukazuje svojí řežisérskou zdatnost především ve schopnosti čerpat inspiraci kde se dá (především pak v hororových a sci-fi filmech, ale i v popkultuře jako takové) a přetavit ji do svého originálního díla. Hned několikrát jsem si vzpomněl na filmy jako Blade Runner, Get Out, Invasion of the Body Snatchers, Black Mirror, The Thing, Under the Skin a samozřejmě i díla jeho otce. Velkou pochvalu si Brandon Cronenberg zaslouží za využití praktických efektů, které filmu dodávají reálnou surovost a jsou skvělým poukázáním na hororové dědictví. Svět, ve kterém se film odehrává, je alternativní časová linie, zasazena do roku 2008, ve kterém neexistují smartphony, všichni vapujou jak o život a velký bratr sleduje co vám stíní sluneční svit do pokoje, když se zrovna oddáváte radovánkám se svým partnerem. Všechen worldbuilding, se ale odehrává na pozadí a nijak nenarušuje děj filmu, spoustu věcí si budete muset domyslet, ale věřte mi, pro celkový zážitek z filmu je to jen dobře. Jim Williams přichází se skvělým soundtrackem v dunivém Blade Runnerovském stylu, který dokáže navodit skličující atmosféru už od prvních tónů a ani jeho kolegové ze zvukového oddělení se nenechali zahanbit, když totiž na obrazovce vidíte nůž zajíždět do krku oběti, je to právě skvělý sound design, který dokresluje celkovou surovost a nechutnost zážitku. Brandon Cronenberg ukazuje velké umělecké ambice, ukazuje odvahu neschovávat se za umělecký pseudonym a naplno přiznává to kým je a jak bude věci dělat. Possessor je jeho alfa krok k tomu stát se uznávaným ne pro to s jakým jménem se narodil, ale proto co dokázal. BIG UP (PS Sean Bean nezklamal a převádí jednu z jeho nejlepších hereckých smrtí vůbec). (13.01.2021)

Pokud Brandon navazuje na fotrovu šichtu, tak to bere hodně odbočkou přes mladýho Cosmatose. To se může samo sebou lehce zvrhnout v manýristickou iritující nudu a pokud se špatně vyspíte, tak vám to celý možná přijde jako průhledná poza, protože za celým námětem se neskrývá nic neviděného. Za mě je to ovšem důsledně a pečlivě vysoustružená žánrovka, které se nás místy snaží chvályhodně vytáhnout z pohodlí. Navíc po celou délku ten film působí jakoby měl stejný tep, pomalý, metodický a nezvyšující se ani v těch nejvypjatějších momentech. Andrea Risenborough se již definitivně stala herečkou, která vytvoří dechberoucí záběr jenom tím, že v něm je a Jennifer Jason Leigh je nejlépe stárnoucí herecké eso současnosti. (08.11.2020)