Obušku, z pytle ven!

Toto ma na svedomí zrejme podobný propagátor komunizmu ako tú frašku Dařbuján a Pandrhola (1959). Mrdať deti jedno za druhým rok čo rok áno, ale živiť ich ma niekto iný. Čo na tom, že som debil bez peňazí? Veď na vine je vždycky nejaký podnikateľ. Každopádne ho treba vykresliť ako chamtivého antifilantropa, čo nemá súcit s blbcom, čo najviac energie mrhá na svoj reprodukčný potenciál. Z takýchto filmových výplachov sa nechali inšpirovať najmä naši potmavší spoluobčania a neprešlo ich to ani po revolúcií. Výsledok dnes vidíme všetci ako v SR, tak i v ČR. Našťastie tu máme cirkev, ktorá káže milujte sa, množte sa. Tak nech sa páči a môžete sa o tie mnohopočetné rodiny aj s darebnými rodičmi starať, ale zo svojho, čo je odveký problém cirkvi, keďže oni nič neprodukujú a žijú z daní pracujúcich a z príspevkov. Toto sú choré nebezpečné myšlienky, čo propaguje táto takzvaná rozprávka, ktorá vznikla z úplne iného dôvodu ako na čo sa hrá. Ja sa ani nečudujem, že Hitler je tak populárny a že ľudia vyjadrujú tak radikálne riešenia problémov ako čo počúvam a odpor voči emigrantom. História sa opakuje. Vlastne táto rozprávka nás učí, že máme byť dobroprajní a pohostinní k tým, čo majú veľa detí a nič do úst a potom keď si zvyknú, že ich chováme ako prasce, tak sa množia vo veľkom ďalej. Rozdiel je ten že z prasat je úžitok. (13.08.2018)

Pohádka s pěkným, no teď si nemohu vzpomenout na to slovo, tak tedy řeknu poselstvím. Příběh nám říká, že ten kdo krade, tak na něj jednou taky dojde. Tudíž nemáme krást. A také pokud budeme mít dobré srdce, tak budeme odměněni. Stopáž 70 minut je také velice vhodná, ovšem já ani tak nedokázal udržet celou dobu pozornost. Já už jsem pak přeskakoval pasáže, kdy tam pořád vyzpěvoval, jak je na světě krásně. To je možná tak v pohádce. Ale jinak to bylo celkem hezké. (08.03.2017)

V mládí se mi film moc nelíbil, protože mi jako pohádka přišel zvláštní a pomalý. Myslím, že pohádka byla a je určena spíše dospělým, nakolik to zní divně. Je v ní radost ze života, kterou dokáže člověk ocenit, až když stojí na vlastních nohách, je v ní ono zasuté vědomí, že dobro by mělo mít na konci vždy navrch, je v tom jistá míra imaginace, a líbí se mi, že ani kladná postava není tak kladná, protože nesplní slib a musí se omlouvat. František Smolík jako Pán Bůh je kouzelný a jeho pohádkovou postel a pejska Voříška jsem mu záviděl. Myslím, že Beyvl zbytečně přehrává (jako vždycky, a to i když jako mladší hrál brněnského policistu) a ta kreslená animace mi sem moc nesedí, možná to šlo vyřešit i obyčejnými triky. Ale celkově je to jistá forma pohlazení a oslavy určitého svobodného a nesvázaného způsobu života. (25.11.2018)

Mám tuhle pohádku prostě rád. Do jisté míry za to může Ladislav Pešek, který je tu výborný, ale hlavně je to naivita toho krásného souboje dobra se zlem, kde má zoo dlouho navrch, ale pak stejně zvítězí to dobro. Josef Beyvl a animátoři pak v sekvenci výprasku předvádějí něco skutečně parádního a ukazují, že animace a hraní mohou být uvěřitelně propojeny. (02.12.2014)

Jedna z nejmilejších a zároveň nejlepších českých pohádek, která kdy vznikla. Zlidovělá písnička, vykoukaný hostinský Pečínka, dary od kouzelného dědečka i špetka toho obyčejného lidství, to vše tady máme. Nejvíc se vždy těším na závěrečný výprask obuškem a především na scénu, kde dobrácký muzikant Ladislav Pešek baští neviditelnou jitrnici. V tu chvíli na ni vždycky dostanu chuť... (01.06.2022)