Koně se také střílejí

Od Sydney Pollacka ako režiséra, herca, producenta som už videl všeličo, ale niečo takto pesimistické, depresívne a bezvýchodiskové teda ešte rozhodne nie. Je len veľmi málo filmov, po ktorých by som sa cítil tak neskutočne zle. Toto som veru nečakal, vedel som, že idem do niečoho silného a emotívne vyhraneného, ale že to bude až v takejto miere, to ma veru nenapadlo ani len vo sne. Pollack tu rozoberá nielen témy ako sú túžba po peniazoch, sláve... a to najmä v časoch, keď je peňazí ešte menej ako inokedy (hospodárska kríza), ale aj také témy, ktoré priamo súvisia so životom ako takým, v tomto svete plnom pretvárky, bezcitnosti a bezohľadnosti. Ľudia sú v honbe za bohatstvom a slávou schopní všetkého, v tomto prípade či už ako účastníci tanečného maratónu alebo ako jeho usporiadatelia. Vývoj postáv a zmenu charakterov od nevinných začiatkov až do absolútne šialeného maxima pokrivenosti tu Pollack zvládol majstrovsky a šokujúco presne. A to je dôvod na ešte väčší smútok a depresiu. To všetko tu je zastúpené v doprovode postupne ale neúprosne sa zhusťujúcej atmosféry, ktorá ku koncu už nemilosrdne tlačí na srdce diváka. Aspoň na to moje určite. Posledná veta filmu je zároveň i jeho názov, a ten do celkovej pointy nielenže krásne zapadá, ale svojou jednoduchosťou, no zároveň i priamočiarou nekompromisnosťou s veľkým myšlienkovým presahom, ma v náväznosti na filmový odkaz totálne duševne prevalcoval. Jedno je isté, nad filmom budem ešte veľmi dlho premýšľať. Odporúčam divákom, ktorí vo filme vyhľadávajú predovšetkým duševný pokrm a nevadí im obrovská dávka pesimizmu a depresie. (17.03.2016)

Pamatuji si tento film asi 35 let zpátky. Vysílala ho československá televize a mně se ségrou bylo něco kolem deseti let. Tenkrát nás na to babička nechala koukat a my pak celou noc nemohli spát. Říkal jsem si, co po tolika letech bude ten film pro mě znamenat. A již očima dospělého to byl znovu emotivní zážitek. V roce 1980 jsem netušil, že by se něčemu podobnému mohl někdo věnovat dobrovolně a ono je to tady. Dnes se to jmenuje reality show a pár magorů to dělá pro prachy a z exhibicionismu. Tenkrát to dělali z hladu a z nutnosti přežít. Skvěle natočené drama s výbornými herci. (25.01.2015)

Netušil jsem, že se celej film bude odehrávat na nějakym tanečnim maratonu, takže jsem asi půl hodiny čekal, kdy jako přestanou tancovat a začne se něco dít. Postupně ale začal film přinášet i jakýsi myšlenky a sdělení a docela se na to dalo koukat. Ale je teda nutný to brát s hodně velkym nadhledem, protože nepřetržitě tancovat a do toho ještě soutěžit v běhání s tim, že každý 2 hodiny je 10 minut přestávka, by nevydržel moc dlouho ani Chuck Norris. Dost mi to připomínalo knihu Dlouhý pochod. Možná se S. King filmem nebo knižní předlohou inspiroval. Nicméně tam vydrželi ty nejzdatnější jedinci pochodovat asi jenom 3 dny, pokud si dobře vzpomínám. Tady vydrželi tancovat skoro 2 měsíce. (16.02.2013)

Absurdnímu sujetu, podle něhož se v odlidštěném amfiteátru odehrává hon na lidskost, by spíše než naturalistické snímání, nadto směšně distancující historickou stylizací do konkrétní epochy (jako by nebylo možné, že by se něco podobného dnes a denně odehrávalo a my v tom falešném tanci hýbali svými vysílenými těly), odpovídala bezčasá, divadelní – mezi skutečnost a sen rozprostřená – scéna, která by svým chladem méně dojímala, a více pohlcovala – vše, co se nám zdá tak hmotné a neodmyslitelné – zvláště nás, kteří také tančíme. (02.11.2019)

Reziser Sydney Pollack uz pred tocenim tohoto filmu mal pred sebou nejaku skusenost : zakazany majetek ...... takze uz kde bolo zbierat skusenosti. Takze rezia je na urovni. Mimoriadne depresivny film, kde depresia chyti divaka v kazdej minute a nepusti az do konca filmu. Pre mna mozno aj najlepsi Sydney Pollack. 95 % (20.03.2013)