Jiří Trnka: Nalezený přítel

Nostalgické - a VELICE osobní vyprávění naplněné vzpomínkami. Vyprávění, které si vás získá - kterému uvěříte, když se vrací v čase a pátrá po odkazu pozoruhodného člověka, který svou uměleckou tvorbou stojí mimo svoji i jakoukoli jinou myslitelnou dobu ... člověka, který si uchoval dětskou duši - a dětskou fantazii ... a který dokázal zhmotnit své sny - i navzdory realitě chybujícího světa, v němž se narodil ... a v jehož mantinelech dospěl. Dokument, jakkoli není nadměrně sdílný, dokáže zachytit jeho vnímání toho světa ... dokáže pracovat s tím neuchopitelným osobitým kouzlem, které je vlastní všem mimořádně nadaným osobnostem. P.S.: Co o nás vypovídá prostý fakt, že dalo takovou práci nalézt použitelnou kopii Trnkova mistrovského snímku "Bajaja" z roku 1950 ? (27.11.2020)

Čekal bych přínosnější dokument o legendě takového formátu, jakým Jiří Trnka byl. Mě vždycky vadí, když si režisér vylívá nostalgickou náladu a se samotným tvůrcem to nemá v podstatě nic společného. Ale buďme rádi, že vůbec takový dokument v dnešní době vznikl, i když scénář Terezy Brdečkové má taky svoje hluchá místa. Jiří Trnka byla obrovská osobnost, kterou už nikdy nikdo nepřekonal a v rámci loutkového filmu zůstane navždy jeho bohem. (15.11.2020)

Dokument má prvky detektivního pátrán. Zařadil animační motivy, hrané pasáže, opírá se o zdroje z archivů . V této česko-francouzské koprodukci je hodně pozoruhodných detailů. Kde potkal svou druhou životní lásku, podle níž vyrobil několik loutek, jak za války vyráběl hračky pro své potomky apod. Pobavily mě rodinné historky jako třeba jak milovník rychlých aut závodil s policisty zatímco dcera v autě zvracela nebo jak si zvířata z legendární Zahrady testoval na synovi. Životopisný formát pochopitelně také zahrnuje dobové souvislosti včetně Trnkovy nevole, když po komunistickém puči dosadili do studia kádry místo umělců, a jeho posledního, trezorového titulu Ruka. (20.05.2020)

Ne že by tenhle film neměl svoje slabiny. Nejvíc mi vadila strojenost rozhovorů Joëla Fargese s Terezou Brdečkovou, ze kterých byla cítit marná snaha o přirozenost, protože předpřipravenost jejich obsahu byla do očí bijící. Na druhou stranu nemůžu popřít, že i přes tahle rušivá místa mě film dokázal vtáhnout do poetického světa Jiřího Trnky. -------- V titulcích filmu uvedeno: český název Jiří Trnka nalezený přítel. (02.12.2020)

Pro širokou veřejnost tento film rozhodně poslouží dobře. Čím víc jste už o Trnkovi věděli, tím méně vás bude film bavit. Mohlo by to znít logicky, ale zásadní nedostatek filmu je, že se těžiště pozornosti nemálo posouvá směrem k interpretům filmu (francouzský režisér a Tereza Brdečková). Tematicky se víc soustředí snímek na Trnku a jeho začlenění do politického kontextu – doby – (ne)spolupráce s režimem, prakticky nijak neřeší řemeslnou dovednost, způsob vyprávění, technologii a animaci jako takovou. (Čili pro skutečné zájemce o animovaný film toto bude projekt notně vyprázdněný.) (19.12.2019)