Slovo

(LFŠ 2022) Slovo by se dost možná ztratilo v přehršli dobových dramat, nebýt specifického herectví pro mě neznámé Gabriely Mikulkové a netradičního vizuálního pojetí. Slovo je v podstatě hodně komorní film, jehož cílové dialogy se odehrávají v interiérech - scény z notářské kanceláře byly skvělé. Vedle toho, se mi líbilo zakomponování fotografií do obrazu, které jako by reprodukovaly dotyčné scény z jiného úhlu pohledu. Vedle vážné roviny je film rovněž velice humorný, právě díky svéráznému herectví Mikulkové. (04.08.2022)

„Musíme s tým něco udělat, Václave.“ „Myslím, že s tým nic neuděláme.“ Film nám ponúka intímny pohľad do života rodiny notára Václava. Jeho žena je mu oporou aj vo chvíľach, kedy ide o existenčné problémy a Václav sa odmieta zapojiť do súkolia dejín, ktoré sa ho pokúšajú zomlieť – nátlak súdruhov je neúnosný a on musí odolať, lebo ide o jeho presvedčenie. Silné svedectvo o časoch, ktoré mnohým priniesli krušné chvíle, ak nesúhlasili s režimom. (14.11.2023)

Příjemný snímek s výbornými hereckými výkony a zajímavou režií. Musím říct, že mi styl Beaty Parkanové celkem líbí. Atmosféra byla velice přitažlivá, ale příběh neměl žádné vyvrcholení a v podstatě ani žádnou pořádnou zápletku. Snímek se zaměřuje na těžké doby kolem roku 1968, což je velice oblíbené téma současných filmařů, ale zde to přeci jen bylo podáno trochu originálněji a ze začátku se příběh vyvíjel celkem zajímavě a poutavě. Tomu pomohla hlavně režie a poměrně dobrý scénář, ale film jakoby pomalu ztrácel dech. Možná to byl tvůrčí záměr, aby příběh působil, co nejvíce autenticky (Parkonovou inspirovaly zážitky její vlastní rodiny), ale zkrátka to bylo na toto filmařky neustále omílané téma, jak zlí komunisté zničili život dobrému a inteligentnímu člověku, málo. Ačkoliv jsou zde zajímavé scény, ale jako celek to příliš nefungovalo, a tento film měl dle mého daleko větší potenciál než jeho finální podoba. Cením si ale toho, že zde nebyl patos, který vídáme často u takových to historických dramat z dob komunismu, a ani tolik klišé. 6/10 (KVIFF 2022) (25.11.2022)

Jakkoli mám Martina Fingera rád jako zajímavého a velmi civilního herce, tady nestačil jeho výkon přetlačit dost nudný scénář. Já samozřejmě vím, že doba byla zlá, komunisti byli svině atd., jenže i tak je pořád potřeba ten příběh nějak zajímavě postavit a dát tomu něco, co by mne zaujalo. A to se tady nepovedlo. Je mi líto. (03.12.2022)

// Po Devadesátkách je pro mě rázem Martin Finger zjevením (ale přiznávám, že to je spíš vlastní neznalostí), které chci bedlivě sledovat i dál, Slovo mu ale bohužel nedává ani zdaleka tak dobrý materiál. Je to celé takové, jak to jen říct slušně... uchcané. Neoceňuji tohle vrtání se pořád v té samé éře, oceňuji sice snahu pojmout to jinak, jenže snímek Beaty Parkanové prostě neříká nic moc nového, zajímavého ani jinak podnětného. Paradoxně nejvíc tak funguje v rovině vztahové, a to jen v několika krátkých úsecích, a jen díky skvěle napsané postavě Věry, kterou perfektně ztvárnila Gabriela Mikulková. Škoda, že takových scén jako ta v kuchyni mezi matkou a jejími dvěma dcerami nebylo ve filmu víc, a škoda, že film nebyl primárně o nich. Hlavní motiv Slova totiž prakticky vůbec nefunguje, ve snaze jej vysvětlit je scénář zbytečně a otravně doslovný, a pocitově vše po hodině a půl vynikne zcela do prázdna. Místy hezký, ale prostě k ničemu. 5/10 (03.07.2022)