Hlídač

V jednom dokumentu věnovaném životním osudům Jiřího Hrzána vyprávěl tuším Jan Kačer, že na počátcích své divadelní dráhy se měl Hrzán objevit na jevišti v zanedbatelné úloze, vlastně štěku. Udělal z toho ale tak exhibicionistický výstup, že si představení ukradl v podstatě pro sebe a vyvolal rozhořčení představitele hlavní role. Ze dne na den se zrodila nová herecká hvězda. Tahle vzpomínka se mi vybavila, když jsem sledoval jeho herecký koncert v roli hlídače. S Hrzánem totiž úspěch snímku stojí a padá. Scénář má výrazné rezervy. Chtěl by být podobenstvím o tom, jak se obyčejný snadno manipulovatelný vesnický blb vystavený vlivu vnějšího prostředí a v pozici, kde má možnost zneužít své postavení, postupně změní v tyranskou zrůdu. Jenže druhý Spalovač mrtvol se nekoná, protože případné poselství úspěšně narušují komediální prvky a vedlejší motivy, jakými jsou např. uprchlý recidivista, který si z hlídače nepokrytě dělá srandu, nebo motiv nerovného partnerského vztahu, po zásluze potrestaného. Scénář zkrátka nemá ten správný tah na bránu, ale i tak se jedná o zajímavý, v lecčems provokativní, snímek a doklad vysoké úrovně české kinematografie své doby. Celkový dojem: 80 %. (12.02.2013)

Hrzán je mi nesympatickej. Jako sadista mi vadil ještě více. Ty záběry, jak mlátí psa byly otřesné. Tenhle film byl celej takovej otřesnej, ale zároveň vyjadřoval skutečnost. Věřím, že podobné věci se dějí. A ač se mi tenhle film hnusí, musím uznat, že na českou kinematografii je to dobrý počin, co se do vyobrazení krutosti týče. 45% (15.01.2012)

Hlídač je jistě velmi zajímavý, pro mne do nedávna úplně neznámý, film. Jen jsem nějak nepobral, v čem má být jako to filmové podobenství. A ať jsem se koukal, jak jsem se koukal, podobnost se Spalovače mrtvol, jak tu píší mnozí, jsem taky nějak úplně neviděl... Co jsem v tom však naopak viděl, je myšlenka, že snad v každém člověku mohou hřímat jakési (druhým lidem často skryté) běsy. "Pepouška" Vildomce, v podání excelentního Jiřího Hrzána, může divák filmu ( na rozdíl od jeho okolí) od samého počátku vidět jako poněkud zvláštní figurku. Na jednu stranu je to vzorný syn, člověk naivně věřící v dobro v druhých lidech a romantický snílek, co o volných chvílích žije v jakémsi paralelním světě představ o životě na osamělém majáku. Na druhou stranu je to tyran svého psa, co si právě na něm vybíjí ty své "běsy". Ten jeho následný přerod o 180 stupňů v lidské "zvíře" je sice dost otřesný, dá se však snad i trochu pochopit. Vždyť okolní svět (ředitel věznice, vězni včetně toho uprchlého Červinky, částečně i nevěrná manželka) se k němu jako ke zvířeti chová. Ten přerod je završen v okamžiku, kdy Vildomec popře všechny své romantické sny. Jako by tím autor tohoto snímku chtěl říct, že právě ty sny a představy nás zušlechťují či povznášejí a dělají z nás skutečné lidi. Mě zas při sledování tohoto snímku povznášela úžasně krásná hudba Luboše Fišera. Příjemné bylo i setkání s Natašou Gollovou, byť zde má opravdu epizodní roli. (22.07.2019)

Na podobenstvi prekvapive dobre srozumitelny dej o promene (ktera ale nic neresi) jednoho nymanda. Hrzan se sve role ujal velmi dobre, potesi i ve sve vetsi roli Vera Tichankova. Vildomcovy predstavy na majaku taky neobtezuji a vse je doprovazeno krasnou hudbou Lubose Fisera. Necekal jsem, ze me tento film bude tak bavit. (27.07.2013)

Provokativní zobrazení rozvráceného charakteru (velmi ukázněný a především výborný výkon J. Hrzána v hlavní roli). Podle mě vůbec jedna z nejlepších dramatických rolých J. Hrzána a role na kterou se po všech těch komických známých figurkách tak trochu neprávem zapomíná. Zvláštní a určitě I mimořádný malý-velký film. (18.05.2006)