Díra

Nápad je výbornej. Má to spoustu fakt vtipných dialogů, hlavně v první části, kdy se Goreng orientuje v systému. To podobenství o lidské společnosti a její nespravedlnosti atd. je tu dost zjevný. Zajímavý je, že jsou tu negativně zobrazeny jak nejhrubší kapitalismus (urvi co nejvíc) tak socialismus (my vám to pro vaše dobro rozdělíme fér, i kdybychom vás u toho měli povraždit). Konci jsem, upřímně řečeno, nerozuměl. Někde jsem četl vysvětlení od chytrých recenzentů a samotného režiséra, ale pořád mu nerozumím. Ale celkově na Netflix film hodně dobrý. (11.11.2020)

Tam by se koronavirus šířil jedna báseň, brrr. Na jednu stranu je to relativně doslovné společensko kritické podobenství s možná trochu moc do abstraktna ujetou koncovkou, na stranu druhou je to zároveň i dost brutální a výživnej masakr, kterej se nebojí jít lehce za hranu diváckého komfortu a být drsnější než drtivá většina Netflix produkce. Výslednej tvar sice není úplně neprůstřelnej, role některých vedlejších postav zůstane mlhavá, ale kolem a kolem má El hoyo takový švih, tempo a koule, že bezesporu zůstane v paměti jako ten film "o tom divným vertikálním vězení s plošinou plnou jídla", o kterém se bude vyprávět. (20.03.2020)

Jako sorry, ale mě už ty antikapitalistický filmy trochu lezou krkem. I přestože snímek má poněkud zajímavý námět, který dobře udržuje divákovu pozornost, zabývá se těžce očividnou a poněkud lacinou metaforou, související s kritikou třídních rozdílů. Ti nahoře se mají jak prasata v žitě a ti dole bojují o holé přežití. No to je objev Ameriky, cywe. Do toho všeho se ještě film poněkud přehnaně snaží diváka šokovat některými krvavými a násilnými scénami, nicméně jejich implementace do samotného děje příliš věrohodná není. Navíc ještě film prudí velice otravnými (rádoby uměleckými) halucinogenními scénami hlavního hrdiny, které jsem obecně nesnášel snad úplně všude. Poslední třetina je ale celkem povedená, plus kdyby s jejím dějem tvůrci přišli o něco dřív, snad bych nebyl zas až tak kritický. Vlastně si říkám, zda by nebylo lepší, kdyby se ten film nebral zas až tolik vážně. Změna žánru k něčemu žoviálnějšímu by možná celému zážitku více prospěla, takhle to je jen další laciná káravá orwelovka, nad jejímž poselstvím člověk jen ledabyle protáčí oči v sloup. Slabší 3* (09.04.2020)

Kterak zajímavý námět v podstatě sám utáhne celovečerní film. Opravdu věřím tomu, že na tuhle vězeňskou vizi se bude hodně dlouho vzpomínat, protože její odpornost a nehumánnost dosahuje hloubky, kterou žádná díra na Zemi nevystihuje, a ten pocit bezmoci a hnusu z toho místy fakt odkapává. Ale to je vlastně všechno, neboť Díra je navzdory ambicím hrozně primitivním filmem, u kterého se nesmí přemýšlet, ačkoli to tvůrci po divákovi dost násilně vyžadují. A nejde jen o debilně vkládané snové či haluz scény, snažící se ozvláštnit celkem jasné poselství, ono je to hloupé už jen z hlediska fungování fikčního světa (jak se přesouvali, jak byli kontrolováni, jak mohli vytápět či ochladit jednu část relativně otevřeného prostoru tak bleskově atd.). Má to hodně sugestivních momentů a samotná ústřední myšlenka a z ní vycházející potenciál společenské kritiky a zkoumání lidské psychiky jsou chvályhodné, ale tolik dějových mezer a přešlapů nemají ani randění a alkoholismus za časů korony. Slabé 3* i za to, že to nějak zvládá držet pozornost a uteče to. (03.04.2020)

Jedni jsou nahoře, druzí dole a třetí typ: ti, co padají. Je v Díře. V ďábelském systému. Zlatý Alcatraz. Goreng se ocitl v osmačtyřicátém patře, což podle jeho spoluvězně vůbec není špatné postavení. Jedí zbytky těch nahoře. Ale pořád jsou na tom lépe, než ti pod nimi. O dost lépe. Dole umírají lidé. A když jsou zoufalí, obracejí ke všemu možnému, aby přežili. „Chci, abys věděl, že viním tebe. Ne lidi nad námi. Ne okolnosti. Dokonce ani vedení. Jen tebe,” vyhrkne z posledních sil zoufalý Goreng ke svému spoluvězni. Jenže teď jsou stejní. Lidský pud má zelenou. Nápad je to určitě zajímavý a originální. Vertikálně členěná věznice. Někteří jsou v ní dobrovolně, jiní si v ní odpykávají svůj trest. Uprostřed místnosti je obdélníkový otvor pro obrovský stůl. Na stěně velké číslo. Naproti postel s ještě jedním vězněm. Stůl je v „jedničce“ plný žrádla. Luxusního. V „sedmdesátce“ je to sakra horší. A co teprve ve 200? Motiv „kolik toho na mě zbude, záleží na těch nade mnou“ je všeříkající. Nakolik jsme schopní a ochotní pomoci bližnímu svému a podělit se? Dokážeme spolupracovat a jíst jen to, co reálně potřebujeme? A co zkusit celý mechanismus narušit? Přepálené scény mi nevadily, nicméně chyby to mělo, hlavně v závěru, celkově bych se nebál ještě o 15 minut zkrátit. Střihově, zvukově, rytmicky: pecka. Čtyři dietní hvězdy hlavně za nápad. Šťavnatá message. (23.06.2020)