Marťanské lodě

České romantické drama se sebestředným pocitem intelektuální nálože, kdy on je hrozně hubený dlouhý kytarista a ona má furt nějaké bolesti. Věřím, že herci si šáhli na své nitro při svých hereckých výkonech, ale já jsem tomu, co jsem viděl moc nevěřil. Pocitově osmihodinový film, kde jsem od poloviny filmu pojal podezření, že celá to omáčka vznikla jenom proto, aby režisér Foukal pod rouškou tvorby něčeho umělecky hodnotného svlíknul Elišku Křenkovou do naha. (22.04.2022)

Chtěl jsem lamentovat nad tím, jak přísně vzdělávacím způsobem jsou klíčové scény odvyprávěny. Když ale v okolních komentářích čtu, že diváci vnímají Elišku jako hypochondra nebo psychopatku, tak to spolknu a chtě nechtě film pochválím minimálně za stále ještě palčivě potřebnou osvětu, o kterou se pokouší. Forma se ve mně ale hrozně pere. Rozumím způsobu, jakým se Kyšperský snaží o autopsychoterapii, ale to, že v hlavní roli vlastního příběhu pak hraje on sám, je ten největší průšvih. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že se do role nikdy neponoří, že emoce jenom pohladí a zbytek rutinně odříká a neprolomí ve vlastním těle strach ani smutek. Cesta dvou lodí společným prostorem pak postrádá uvěřitelnost, protože vedle uzavřené a přesvědčivé Elišky působí jako dřevěný panák. Pnutí hlavní dvojice je poloviční, protože k nim poprvé spadneme ve chvíli, kdy už po sobě pokukují. Proč ale z jejich začátků, štěstí i problémů vidíme právě konkrétní záblesky, mi nikdy není jasné a třeba místo pointy usmiřování je na mě hozen nicneříkající dialog o Plutu. Chápu u něj onu metaforu, ale proč jsou oni dva v tu chvíli právě tam, kde jsou? Jakkoli je cesta do Norska a zpět na tuzemské poměry příjemně skromná i intimní, ztroskotává na tom samém, co každý jiný film, tedy na technickém stavu. Zvuková stránka je naprostá tragédie a nepřeháním, když říkám, že jsem si v desáté minutě přidal ke sledování titulky, abych porozuměl častěji než u každé druhé věty. (15.05.2022)

Tím, že je námět založen na skutečné události hlavního protagonisty Martina E. Kyšperského, z filmu dělá zajímavější zážitek, než by ve skutečnosti byl. Ano, zážitek, přeci jen mluvíme pořád o filmu. Byť uznávám, zkušenost to musí být strašná. Marťanské lodě jsou hodně střižené do umění. Mají světlé momenty, ale i slabší momenty. Mezi to nejzajímavější řadím záběry z Norska, konec filmu, hudební podkres a herecké umění Elišky Křenkové. Horší už je scénář, který ukazuje, jak se během 77 minut nemusí ve filmu dít prakticky nic konkrétního. Ti vnímavější si v tom ale pár myšlenek určitě najdou. (28.09.2022)

indie romance na český způsob, která mi vzala víc jak hodinu života a na oplátku mi nedala vůbec nic. Tvůrci se sice snaží, ale celé to vyznívá tak ploše a s velkou lehkostí to zabíjí svůj potenciál.Velkým mínusem pro mě bylo i to, že mi celý film přišel naprosto příšerný po zvukové stránce (viděno na HBO max), kdy hudba je sice fajn, ale dialogům nebylo z poloviny skoro rozumět a musel sem se sakra soustředit abych věděl co postavy říkají a i tak sem část nepochytil. Nevím jestli je chyba u mě, u HBO, v tvůrčím záměru, nebo špatném zvukaři, ale extrémně mi to vadilo...40% (06.04.2022)

Pro fanoušky Elišky Křenkové mezi které se taky řadím určitě velmi příjemný film na oko, ale nejde jen o to. I ta vztahovka, která teda nebyla nějak souvisle vyprávěna mě přišla velmi reálná ai z těch krátkých scének jsem se dokázal na Martina s Eliškou napojit a bylo to poměrně depresivní. Minimum dialogů, originální exteriéry i interiéry skvěle budovy atmosféru vztahu. Herecky super oba dva. (10.03.2024)