Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef DobešHrají:
Vlasta Burian, Věra Ferbasová, Raoul Schránil, Antonín Streit, Zita Kabátová, Jaroslav Marvan, Antonie Langrová, Antonín Strnad, Růžena Šlemrová (více)Obsahy(2)
Komedie o radostech a starostech venkovského papírníka.
Venkovského papírníka Cyrila Putičku přemluví jeho dospělé děti, aby prodal živnost a přestěhoval se za nimi do Prahy. Po velkém naléhání Putička souhlasí. Jenže neumí odpočívat a v luxusním pražském bytě se nudí. Jednoho dne se proto rozhodne najít si práci v papírnictví - třeba i bez platu. Do oka mu padne čerstvě otevřený obchůdek mladé vdovy Jarmily Valentové. Musí se jí skoro vnutit, aby u ní mohl nastoupit jako příručí. Rezignované majitelce nejen pomůže přivést obchod opět k prosperitě, ale vrátí jí i smysl života…
Veselohru o radostech a strastech malého živnostníka natočil v polovině protektorátního období režisér Vladimír Slavínský. Do hlavní role si vybral Vlastu Buriana, který zde opět zazářil - a to i přes nezvykle umírněný herecký projev. Král komiků si neodpustil jedno své parádní číslo - souboj s rozkládacím žehlicím prknem, což je variace na jeho slavný řecko-římský zápas se židlí. Po jeho boku si zahrála Zita Kabátová, v rolích dětí pak Věra Ferbasová, Raoul Schránil a Antonín Streit.
(oficiální text distributora)
Recenze (156)
Komedie s hlubším podtextem, která by občas mohla býti poučením i pro dnešní mladou, ambiciózní generaci. Jistě je poněkud idealizovaná, naivní, ale v podstatě pravdivá. Burian se zde předvedl v jiném světle, spíše komornější herectví, ale šlo mu to krásně. Kabátová byla nádherná ženská. Za mne plný počet. ()
Keď Burian vynechá svoje opičenie a gúľanie očami, tak je znesiteľný ako celkom normálny herec. Hoci si neodpustil zápas s rebríkom, väčsina času sa venuje normálnej konverzácii a vtipy primerané dobe vzniku sú vtipné aj dnes. Poučenie o bankách a prehnaných pôžičkách nie je od veci v žiadnej dobe. Akurát ten šialene optimistický záver, keď sa divák musel ocitnúť takmer v nebi, potvrdzuje rok vzniku počas protektorátu. ()
Uvědoměle moralizující komedie o moudrosti stáří, nutnost chůze na vrchol schod po schodu a dělání živnosti přibližně tak, jak se to dělat má a ne jen bezbřehé vyždímávání lidí za každou cenu, jak je v českém prostředí většinou obvyklé. Cyril Putička (Vlasta Burian), odstavený na druhou kolej svými dětmi, se nevzdává a rozjíždí snad ještě velkolepější vzestup vzhůru v papírnickém obchodě. Nechybí mu tah na branku s vrozeným komfortním servisem pro zákazníky. A nakonec nachází i svoji životní lásku v podobě mladé elegantní vdovy Jarmily Valentové (Zita Kabátová), s níž vytváří takřka ideální pár. Nehodné děti Vilém (Raoul Schránil), Jaroslav (Antonín Streit) a Konstantina (příšerná Věra Ferbasová) naleznou po svém pádu oporu ve svém energickém a úspěšném tatínkovi. Z dalších rolí: kramář Neškudla (Jaroslav Marvan) a bankéř Karviš (Antonín Strnad) se svou ženou (Růžena Šlemrová). Jako celek je to poměrně příjemné pokoukání. ()
No je to taková trochu naivní komedie, ale Burian to samozřejmě povznáší podstatně výš, hlavně v první polovině filmu. Pak už film mírně stagnuje. Každopádně mě příliš nelákají studiové filmy, navíc Burian rozhodně natočil lepší filmy a přiznám se, že jsem se zrovna nebavil nijak zvlášť. Výjimkou pak byl Burianův zápas se žehlícím prknem. Každopádně vidět Marvana nebo Františka Filipovského mladšího než Buriana hrajícího starého doktora stojí za to. ()
Vlasta Burian využije svých zkušeností v oblasti marketingu a public relations získaných v malém obecním papírnictví, aby pomohl mladé vdově vybudovat papírnické impérium a nádavkem ji rovněž pojal za manželku. Jen škoda, že některé fóry tu působí trochu křečovitě a scéna s žehlícím prknem dokonce vyloženě trapně. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (7)
- Jedná se o poslední film herce Antonína Streita, který se po skončení natáčení věnoval zemědělství. (M.B)
- Kulisy pro film připravoval architekt Jan Zázvorka, bratr herečky Stelly Zázvorkové. (M.B)
- Zlaté dno vyznačuje přeryv několika skvělých hereckých kariér. Vlasta Burian dostal další filmovou roli až v roce 1950, Věra Ferbasová v roce 1957. Zita Kabátová si po krátké pauze zahrála ještě v jednom českém a dvou německých filmech (vše 1944), další role však přišla až 1969. Ač ve své „druhé kariéře“ ztvárnily obě dámy ještě řadu postav a Burian dokonce jednu ze svých nejlepších (Byl jednou jeden král, 1954), na výsluní se žádná z těchto prvořadých filmových hvězd už nevrátila. Antonín Streit, jenž ztvárnil jednoho z Burianových synů, po Zlatém dnu už nikdy ve filmu nehrál. (Adam Bernau)
Reklama