Jabka

Šmarjá, to je zase situace... Jak se rozepsat, abych nezačal spoilerovat a nezkazil tak případným divákům zážitek, pokud by si nějakým nedopatřením přečetli tento můj mozkový výblitek? Nezbývá, než zachovat krajní opatrnost. Jedna pěticípá padla za oběť buď mnohým nelogičnostem nebo mnohým nedovysvětlením. S naprostým klidem bych si z těchto důvodů obhájil před sebou samým i nižší hodnocení, ale do toho se mi nechtělo, protože šlo o hodně zajímavý a zvláštní snímek, v němž se dařilo nenápadnému ale přesto rozpoznatelnému humoru na úkor digitálních technologií, takže jsem si zase jednou užil dobu analogovou. Nejsem sice opěvovatelem minulosti, ale analog měl své kouzlo, protože se lidi alespoň občas podívali kolem sebe, aniž by měli neustále před obličejem displej svého mobilu. Když tak vidím ty poloviční zombíky v ulicích, vždycky si vzpomenu, že nejlepší metodou, jak přimět osla k pohybu, je zavěšení nějaké laskominy před nozdry (jde však jistě o podobnost čistě náhodnou). Já jsem si tu pomalou podivnost vcelku užíval, kazily mi to jen výše zmíněné nedostatky, a přestože bych hlavního hrdinu v jeho jednání nenapodobil, jeho důvody jsem plně chápal. / "Jsi si jistá, že umíš řídit?" "Myslím, že ano." / Poučení: Ztratíš-li paměť, zajdi si do kina na horor. (21.07.2023)

Jabka patřila mezi ty lepší filmy, které jsem na 55. MFFKV letos viděla.  Originální námět a scénář mi připadaly lepší než samotná režie. Film měl místy až uspávací tempo, což mu uškodilo. Ale celkově zajímavé a určitě stojí za vidění. Jenom mě mrzí, že po zjištění pointy už film znovu vidět nemusím. Pro vyznění příběhu je zcela zásadní. (24.08.2021)

Učíme se žít nebo žijeme od začátku jen podle cizích pravidel? Jaké by to bylo všechno zapomenout a začít znovu? Nad tím vším, ztrátou blízkého a samotou můžete přemýšlet u filmu Apples debutujícího režiséra Christose Nikou, který obkoukal to nejlepší během natáčení filmu The Lobster, aniž by sklouzl k vykrádání. Chladnosti a absurdních situací, tak typických pro Greek New Wave, dostane divák víc než dost. Stejně jako jednu povedenou taneční kreaci, podivnou costume party, kde otázka "Kdo je Batman?" nabývá zcela jiný rozměr a chuť na jablka. (23.05.2021)

Grékom tieto bizarnosti proste idú. Aj v tomto prípade to bol skutočne kvalitný námet, ktorý mal na to, aby sa rozvinul do parádnej drámy so satiricko-tragickým podtónom (ako to Gréci dokážu). Ale mám pocit, ako keby sa to celé utopilo v takej ťažkopádnosti a nevýraznosti. Chýbala tomu taká nejaká živelnosť a vitalita, ktorá by to nejakým spôsobom spestrila a okorenila. Ale treba uznať, že filozofický rozmer to malo celkom slušný, takže aspoň za túto esenciu som naozaj vďačný. No celkovo to malo na viac, takto aspoň solídne 3* (30.12.2021)

Zřejmě se nejedná o  retrográdní amnézii (něco se stalo a na události do té doby si napamatuji), spíš to vypadá opět na "populární" autismus. Aris navíc patří ke skupině postižených, ke kterým se nehlásí žádní příbuzní. V rámci "školení" jak získat novou identitu se učí přířazovat sám sebe k věcem, osobám, pocitům atd. Jeho vztah k jablkům je intenzivnější než k pomerančům, zato vztahy z minulosti (pes Milou) neguje svým hotdogem. Co se z toho dá usuzovat? Docela realistická vize budoucnosti. Práce s pamětí (nemyslím vzpomínámí, ale tahání cancourů vědomé látky z nevědomí) by mělo patřit mezi běžné činnosti,, stejně jako zpochybňování své vlastní identity. (16.03.2023)