So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
,,NA VÁNOCE JSEM ZPÁTKY !".... /// Útrapy války nás minou, místo toho sledujeme cestu válečných zajatců, odsouzených na spoustu let nucených prací v Gulagu. Zde nejsou třeba žádné stráže ani strážní věže. A protože sliby se mají plnit, vydá se vězeň Forell napříč Sibiří k domovu. Aby jste takovou cestu zvládli, musíte mít nejen teplé oblečení, pořádné boty a kompas, ale hlavně štěstí. SPOUSTU ŠTĚSTÍ! Zajímavé vyprávění, které jistě chytne a ukáže místa, kam se zřejmě nikdy nepodíváte. Bohužel to trošku ,,shodil" konec. Ale určitě tenhle film doporučuju ! ()
To, že sa záver bol ako z telenovely, pár nedotiahnutých scén ma nedokázalo odradiť z pocitu, že som videl napätím, emóciami a kvalitným dobrodružným spracovaním nabitý, strhujúci snímok o ceste, ktorú treba vidieť. A určite sa k nemu rád vrátim. Navyše aj herecké podanie Bernharda Bettermanna ma zaujalo, čo sa pri nemeckých výkonoch nestáva často. 85%. ()
Na jednu stranu syrové tak, jak to umí jen evropané, na druhou stranu je to skoro až pohádkové tím, jak hlavní postavě všechno vychází. Tak jako tak je to ale poctivý německý velkofilm, který svou obsahovou nabitostí a přesto vcelku pomalým tempem v divákovi vyvolá pocity, že si tou úmornou cestou prošel společně s hlavním hrdinou. ()
Je to opravdu možné? Chvíli jsem se jen díval, zda je to možné nebo to je čistě výplod scenáristické mysli, protože výkon Clemense Forella bych zapsal do Guinessovy knihy rekordů. Film, s výbornou výpravou a drsným vzhledem je podtržen v závěru při setkání nad jezerem, který je výborně natočený a vymyšlený, aby dokázal uzavřít celý film, čehož nebylo využitu naplno (nechci spoilerovat, ale úplný konec to není a trochu zbytečné kýčovitosti a naivity na závěr neuškodí). Jeden z mála kvalitních německých filmů o válce, kterou způsobili. ()
Výborně zpracovaný snímek, kde možná jen stopáž po úniku z lágru, mohla být asi přeci jen kratší. Hodně je tu diskutovaný konec scény na mostě (takhle by se to určitě nestalo a hlavně nevěřím, že by se ruský důstojník až takhle moc hnal za jednou osobou) a následný návrat domů. Je to sice dojemné a happy end jak má být, ale sedí mi to více než konec podobného snímku ÚTĚK ZE SIBIŘE. Jinak je film napínavý, ukazuje strašlivé podmínky nejen při transportu, ale i v samotném táboře a lidskou sílu jedince (výborný herecký výkon) jít za svobodou. Ač je Sibiř krutá, je přírodou nádherná. Jeden z lepších německých filmů. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- Na záběru, kdy se Forellova dcera dívá na mapu je chyba. Atlas do kterého se dívá mohl být vytisknut až po roce 1991, protože v něm jsou vidět hranice států, které dříve byly součástí SSSR, jako například Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. (Musak)
- Natáčelo se v Německu, Bělorusku a Uzbekistánu. (Terva)
- V roce 2010 němečtí vědci prozkoumávali podrobněji Rostův příběh a k jejich překvapení v něm nalezli mezery tak hluboké a data tak fundamentálně chybná, že uznali, že jeho strastiplná cesta ze Sibiře do Německa se zkrátka nemohla uskutečnit. Bauerova kniha je tudíž od té doby považována za dílo fikce. (Candice)
Reklama