Běžná selhání

Záhadná exploze v centru města protne osudy tří žen. Hana (Taťjana Medvecká) má těsně před důchodem, je čerstvá vdova, nerada chodí na skupinová terapeutická sezení, doma má robotického psa a čerstvě dostala padáka z práce. Tereza (Nora Klimešová) má doma březí kočku, má rodiče, co razí úzkostlivou péči a se svými nastrčenými kamarádkami slaví své třináctiny. Silva (Beáta Kaňoková) má lesbický vztah, pochybnosti, zda je dobrou mámou a svého malého syna v návalu paniky zanechá v dětském centru. V tuzemsku (existencionální) sci-fi neumíme. A když se k tomu přidá experimentální ráz, je běžný divák velmi znejistěn, co mu vlastně takový druh filmu dá. Rumunská režisérka Cristina Grosan se prezentuje ne úplně špatně, jenže nedisponuje vypravěčskou hutností, která by vzbudila o ženské hrdinky a jejich různorodé osudy nějaký zvýšený zájem. Triková složka je k zasmání. Nějaká valící se mračna nad městem dnes opravdu nevyvolají hrůzu ani u těch nejlabilnějších jedinců. Střídavě se natáčelo v Praze a Plzni, což nepředstavuje z hlediska atraktivity lokací něco extra. Navíc je v rozlehlém městě zřejmě jen jedno nákupní středisko, takže všichni lidé chodí nakupovat právě tam. Takže naše hrdinky se musí vzájemně setkat, i kdyby nechtěly. Pocitově mně film přišel delší než je. Najde se pár scén, které jsou poměrně kameramansky dobře zvládnuté. Takže detailně vidíme, jak kočka přivádí své mladé na svět, a svoji symboliku má oheň, jelikož vzplanou fábory i umělý pták. A rozhodně špatné nejsou herecké výkony protagonistek. Většina filmu je ale naprosto nezajímavě podaná. Žádný vzruch, napětí a nedostaví se ani žádná výrazná emocionální křivka. Když si budu chtít dát sci-fi, tak sáhnu do úplně jiného políčka, kde nebudu pátrat většinu filmu, co to mělo být za výplod. 4/10 (04.04.2023)

Pokud jste před lety zaregistrovali film Melancholia, tak vás u sledování Běžných selháních trkne až nápadně velká podobnost s tímto filmem. Tvůrci to sice nikde nepřiznávají, ale je jasné, že Melancholia je ve velkém inspirovala, a celý námět je přebraný právě z ní. Cristina Grosan a Klára Vlasáková však nejsou Lars von Trier, a nedokážou tak prodat tíživou atmosféru blížící se katastrofy takovým způsobem, aby to ve vás zanechalo nějaké hlubší zamyšlení. Běžná selhání jsou také jedním z těch filmů, které pocitově trvají asi tak dvojnásobek své délky, a to hlavně kvůli extrémně pomalému začátku, představujícím postupně jednotlivé charaktery a příběhy. Tři ženy, tři nudné příběhy o vlastním porozumění si uvědomění si svého místa ve světě. (25.01.2023)

hodně zvláštní film, který mi nejednou připomněl Trierovu Melancholii. Tam se sice vědělo co se děje, což tady neplatí, ale ta atmosféra přicházejí zkázy si je v lecčems podobná. Rozdílem je, že zatímco Trier šponoval tíseň a depresi, tak tady se na pozadí katastrofy naopak hledají pozitiva a všechny tři hlavní hrdinky zjišťují co je pro ně důležité a nastalá situace jim svým způsobem pomáhá...65% (29.12.2022)

Veľmi vydarená festivalovka, ktorá naberá body najmä za zasadenie do (u nás) neobvyklého žánru. Pokiaľ očakávate Emmerichovskú deštrukciu alebo Von Trierovskú vyhrotenosť, budete sklamaní. Pokiaľ sa ale naladíte na správnu civilnú vlnu, čaká vás veľmi príjemné prekvapenie. Nie úplne dovarené, no dostatočne zaujímavé a podnetné, aby ste ním vyplnili svoj čas.  7/10 (30.03.2023)

Nemůžu tomu přijmout na kloub. Není to špatné, není to nezáměrně komické. Jen mě to trochu nudilo. A vlastně mě ta témata, která film nadhazoval, nepřišla až tak úžasná. Nevím, tu hloubku jsem tam nenalezl. Nechce se mi ten film nějak vyloženě hejtit. Ale jak tu všichni vychvalují scénář, tak nevím. (01.01.2023)