Běžná selhání

Ve své podstatě ekologická agitka (Gaia se zlobí, Gaia si to řádění lidí nenechá líbit) ve feministicko - lesbicko - ADHD a celkově moderně politicky korektním duchu. Chlapi jsou tu jen na ozdobu, myslím, že se to mělo celé natočit rovnou bez nich. Celkově nuda, kdy pořád jako divák čekám Něco, nějakou větší výpověď, ale ta nepřijde. Postavy jsou žel jen načrtnuté, postava Hany si přímo říkala o lepší propracování a psychologii a větší prostor, pak tu máme tu lesbickou "zlou" maminku, kde jsem naprosto chápal její touhu být chvilku sama, chvilku sama se sebou a dělat si to, co ji baví, a pak jsou tu postavy rodičů a Terezy plus samotný ten kluk, které výpověď nenesou žádnou, ale fakt vůbec žádnou, snad kromě opět ekologické snahy chránit zvířátka. A kurňa, porod kočky jsem fakt vidět nemusel. Celkově slušná kamera, výprava, ale mizerná psychologie postav a naprosto tristní a nicneříkající vyznění. Film mi nic nedal, tedy jestli poselstvím nemělo být něco tak okatě profláklého jako mějme se rádi, dokud je čas. Jo a abych nezapomněl - jděte už do pr.dele s těmi klišé, jak všichni bydlí v moderně zařízených vilách nacpaných nejmodernějším nábytkem a spotřebiči. Tímhle sponzoringem film jen popírá sám sebe. (20.05.2023)

Docela tradiční mozaika tří různých vcelku banálních příběhů, které se zlehka prolínají, ale na můj vkus trochu málo. Více mě zaujal jednak fakt, že je to zasazené na pozadí právě probíhajícího jakéhosi blíže neurčeného (asi) přírodního fenoménu a jednak poměrně impozantní umělecko-technická stránka. Běžná selhání jsou audiovizuální artovkou se skvělými obrazovými kompozicemi a zábavně semi-futuristickým nádechem, který v českém prostředí působí hodně neokoukaně. (30.10.2023)

Jestliže v našem domácím rybníčku, jemuž říkáme "česká kinematografie", něco akutně chybí, je to druh ryb jménem "žánrovky". Přičemž snímek Běžná selhání na první dobrou působí jako prototyp vztahového dramatu – jenže v jádru pudla jde o velice originální feministický protipól katastrofického žánru, který na relativně minimalistickém měřítku nápaditě operuje jak s vědecko-fantastickými prvky [viz. futuristicky stylizovaná kosmopolitní architektura], tak stylistickými motivy [fialová barva, světla, oheň]. Co se týká příběhu, sleduje jeden den v životě tří různých žen – vdovy Hany, teenagerky Terezy, a matky Silvy – jejichž osudy se vzájemně protnou na pozadí mysteriózní přírodní katastrofy, která divákům zůstává až do konce neodhalena.... A jasně, strašně rád bych tomu za tu jinakost a nevšední tvůrčí zpracování chtěl dát 5 hvězd, protože "na český poměry dobrý" – akorát prolnutí jednotlivých dějových linek mohlo být přeci jen o něco inovativnější a otevřený konec tomu všemu taky moc nepomáhá. I tak jde o neskutečně vynalézavou, konceptuálně rozmanitou a progresivní žánrovku, která snadno strčí do kapsy všechny komerční škváry s Jiřím Langmajerem v hlavní roli. Cena za režii pro Cristinu Grosan naprosto zasloužená.... VERDIKT: 8 robotických pejsků z 10 (31.12.2022)

Snímek vypráví příběh tří žen různých generací, jejichž osudy se protnou během návštěvy obchodního centra. Bohužel mi film i přes svoji krátkou stopáž (přibližně 75 minut čistého času) připadal rozvláčný, ani na jednu hrdinku jsem se nedokázala naladit a katastrofický závěr na mě působil uspěchaně a nedodělaně. Možná jsem se ale na projekci jenom špatně vyspala. (04.06.2023)

České/maďarské katastrofické sci-fi o třech ženách, které se náhodně potkají v den, kdy má být zničená země. Taková velmi levná varianta Drtivého dopadu (1998) akorát v uměleckopsychologickém obalu, aby to mohlo uspět na festivalech. Budiž k dobru, že to vypadá po technické stránce profesionálněji a uvěřitelněji než poslední české sci-fi Spící město (2021) , ale jinak mne to minulo. (10.01.2023)