Ghost in the Shell 2: Innocence

Audiovizuální žrádlo při jehož sledování mám pocit, že i přes ten nános citací a dialogů o smyslu života vaří druhý Ghost in the Shell tak trochu z vody. Ještě že základní koření v podání trojice Batou - Togusa - Motoko zůstalo. Pokračování ála Matrix Reloaded se přesto tentokrát bohužel nekoná. Obrazově je to ale nehorázný hukot. (08.12.2009)

Puvodni Ghost in the Shell pro me bylo tezke zklamani, ale... WoW! Tohle je uplne jina liga, neco tak dechberouciho jsem uz dlouho nevidel, prvni 2 tretiny jsem vubec nestihal absorbovat vsechny ty davky dokonalosti, ktere vam jsou nezastavitelne pumpovany do vsech smyslu. Vase oci budou slzet stestim nad tou vizualni nadherou, usi budou krvacet blahem diky hudbe Kenji Kawaie, na ktereho si budu muset vic posvitit, protoze uz je to nekolikaty film ve kterem me dostal a vas mozek si pochutna na skvelem pribehu, ktery jde skutecne do hloubky a je prospikovan filozofickymi uvahami a citaty. Ale hlavne ta atmosfera vam neda vydechnout, to je tak lahudkovy cyber-noir, tohle je moderni verze Blade Runnera v anime forme. Ano, posledni tretina uz kapku dojizdi a prave z Blade Runnera tohle dilo hodne cerpa, ale nebudu se za to zlobit, kdyz je BR jeden z mych nejoblibenejsich filmu vsech dob. Proste me to totalne rozsekalo, nejsilnejsi filmovy zazitek za posledni minimalne rok. 10/10 (12.06.2012)

Klasický prípad toho, čo sa stane, keď umenie príliš tlačí na pílu. Obrovský obrazový potenciál stráca na sile, pretože nie je naviazaný na koherentné rozprávanie, ktoré je i tak z polovice tvorené z citátov, v ktorých sa divák stratí. GITS pracoval len s jedným motívom z Prvého listu Korinťanom a výsledok bol na rozdiel od tohto veľmi intenzívny... (27.04.2014)

Podle mě daleko lepší než první díl, sice příběh je opět mírně zmatenej a dialogy jsou na muj vkus moc hádankovitý, zdlouhavý, no prostě divný, ale rozhodně sem se orientoval líp než v jedničce. Příběhově to dokonce hodně připomíná Já, robot, ale to, co je na tomhle filmu nejlepší je vizuální stránka, ta je fakt božská, skoro bych řek, že nic lepšího sem sand neviděl, sice postavy jsou typický mango, jak pohybově, tak vzhledově, na tom nic zajímavýho neni, ale to, co tam ty japončíci předváděli s prostředím, to bylo prostě něco neskutečnýho, dokonalá hra světel, odrazů a jiný neskutečný vizuální kreace. Stejnětak je výtečná hudba, která se nijak nevtírala, ale opět mě dostávala ta ústřední melodie, která už bylo v prvním dílu. Sečteno podtrženo, příběhově to je jen nadprůměr, ale vizuálně je to tak dokonalý, že i když se v tom filmu zas tak moc neorientujete, tak je o zábavu, či fascinaci postaráno a akce taky rozhodně neni k zahození, i když jí tam moc neni. (21.10.2007)

Na Innocence jsem se těšil ještě víc, než na první díl, a můžu radostně konstatovat, že mě ani trochu nezklamal. Nedosahuje sice už takové filosofické hloubky jako jednička a tento "nedostatek" se snaží kompenzovat přehršlem nejrůznějších filosofických keců, na druhé straně ale oplývá úžasnou Noir atmosférou, která v kombinaci s futuristickým cyberpunkovým světem dostává zcela nový, neuvěřitelně hypnotický, rozměr. Batu je prostě noirový detektiv jako vyšitý a femme fatale (samozřejmě majorka) celou dobu tak neskutečně intenzivně visí ve vzduchu, že ji z filmu i v její nepřítomnosti cítítě snad ještě daleko víc, než kdybyste ji přímo sledovali na obrazovce. Počítačové technologie navíc za těch devět let urazily opravdu dlouhou cestu a pokud jsem se tak u Karase rozplýval nad jeho úžasno vizuální stránkou, musím tady veřejně uznat, že Innocence se mu přinejmenším vyrovná. Když vám k tomu navíc prozradím, že Kawaieho hudba působí snad ještě intenzivněji, než v prvním díle, není tady myslím nic, co byste ještě měli řešit... (02.05.2007)