Osudové setkání

31. 10. 2020 byl přesně ten den, který mě donutil pustit dlouho odkládaný předposlední hraný film jednoho velikána. Ač se život Williama Forrestera (krom toho že byl génius ve svém oboru) a Seana Conneryho lišil, tj. že jeden žil v ústranní téměř celou svou dospělost a až v samotném stáří se opět začlenil do společnosti, naproti tomu sir Connery prožil bohatý život a své stáří prožil v klidu a mimo záři reflektorů, tak tam vidím obrovskou similaritu. Nejde tu o žádné herecké koncerty, ty vlastně ani nejsou k dobrému dramatu potřeba, ale už jen přítomnost tohoto legendárního herce je jakousi zárukou herecké kvality. Příběh sice není žádným stoprocentním originálem a prolínají se zde dějové linky z mnoha jiných filmů, ale svou stopu si dokáže držet a zachovává si velmi dobrou atmosféru. Každopádně chápu, že se někomu Santova inspirace Santem a jeho Dobrým Willem nelíbí, já mu to brát nebudu, ale odsoudit opravdu dobré drama na základě něčeho takového mi nepřijde fér. Dlouho jsem si myslel, že Rob Brown je pro mě velká neznámá, pak jsem ale začal poznávat rysy a nakonec i zjistil, že později natočil například i Coache Cartera. A střihnout si podobnou premiérovou roli s podobným mentorem a podobným výsledkem musí být sen. Chemie dvou hlavních aktérů je navíc naprosto ukázková a jiskří při každé interakci. Na závěr jen dodám, odpočívej v pokoji mistře, obohatil jsi film o spoustu dobrého. (31.10.2020)

Velice profesionální film, všechno tam je, jak má být a sedí, jak má sedět. Příběh, který svým optimistickým laděním sice nemůže nikoho urazit, ale nakonec přece nedá to, co slibuje. Popis světa, který je svůdný, ale přesto jen vysněný.... Čemu ale nutně věřím je, že když někdo chce hrát dobře basket, musí mít míč neustále u sebe. Ale i to se dá zpochybnit: Budu-li všude chodit s tágem (jako v "Sedícím slonovi"), budou moje výsledky v kulečníku lepší? (15.11.2019)

Až příliš líbivá a korektní odpolední káva, která nemá náročnějšímu divákovi zhola nic co nabídnout. Sean Connery nepředvádí žádnou divočinu a ultra chytrý černoch je na tom podobně. Abraham zde však ukazuje další svou zápornou exhibici a nutno podotknout, že mu to jde s grácií sobě vlastní. Dějově je celek nevyvážený, s tunou hluchých míst, zbytečných dialogů a těžko spořádatelných gest. Myšlenka tu však je a charisma Conneryho rovněž. Nejlepší bude na celém projektu s největší pravděpodobností závěr a to i přesto, že je jedná o typicky provařenou "to on!" verzi. Ta ovšem přijde ve chvíli, kdy to člověk tak nějak nečeká, neboť je zabrán do rychlého spádu děje. Bohužel než se tento lehce existencionálně se tvářící snímek rozjede, uplyne hodně času, který člověk tak říkajíc prokouká do blba. (06.12.2006)

Gus Van Sant mi dal Dobrého Willa Huntinga a to pro mě bude navždy hrozně moc znamenat. Osudové setkání je sice někde jinde, přesto zaujme. Nerudný děda a literárně nadaný mladík. Jeden je držitelem Pulitzerovy ceny, který je opředený „zaručenými“ legendami, druhý černoch, který v chudinském jižním Bronxu nemá úplně nejlepší vyhlídky. Hraje s kamarády basket, nicméně hodně čte a často něco literárního načmárá do sešitu. Shodou okolností mezi nimi vznikne zvláštní vztah. Stařec mu dá pár lekcí ze spisovatelského řemesla, sám při tom vyklouzne ze své uzavřenosti. Do toho ještě vstoupí ješitný pedagog, který brzdí chlapcům literární rozlet. Není toho moc, ale funguje to. Zápletka je svým způsobem prostá, nicméně nezávislý tvůrce nepotřebuje nějaká okázalá gesta, sází na komorní atmosféru a šlapající chemii mezi dvěma hlavními hrdiny. Umí výborně vyprávět, navíc měl štěstí na skvělé herce. Škoda, že někdy se snaží být až moc líbivý, jindy si v docela přepálené stopáži neví rady s hluchými místy. A také toho jazzu bylo trochu moc. (11.10.2018)

Van Santova tvorba mě pravidelně míjí. Fanatickým uctívačem Huntinga nejsem, Milk spíš uspával než bavil a Idaho, klasiku všech indie nerdů jsem ani nedokoukal. A stačí tak málo, k chytrému scénáři a sympatickým charakterům, jen utlumit tu nezávisláckou manýru, co láká vláčet postavy z nuznějších poměrů, depresí a pesimismem. A i když to, co se pak nabízí není nic jiné než klišé, stejně mi je podobný přístup milejší. (12.04.2020)