Okupace

Nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký český film bavil skoro všemi svými aspekty – kamera, střih, hudba, scénografie, herci… hlavně jsem si ale užíval, s jakou režijní jistotou a scenáristickou důvtipností je anekdotická výchozí situace (do zapadlého divadla v normalizačním Československu přichází po představení Reportáže psané na oprátce opilý Rus s kanystrem benzinu) rozvedena do podoby kousavé morality, ve které padají masky, busty Klementa Gottwalda i bariéry oddělující komedii od thrilleru, minulost od přítomnosti, divadlo od skutečnosti. Jde o dílo interpretačně poměrně otevřené, z něhož jsem si sám odnesl, že Češi se sice rádi označují za mistry v ledasčem, ale ze všeho nejlíp nakonec ovládají umění přizpůsobit se. 80% (05.08.2021)

Príbeh sa gúľal z kopca len veľmi pomaly a ak aj po návšteve sovietskeho armádneho predavača bandasky pohonných hmôt nabral aké-také obrátky, celkovo to bola nuda. Ešteže to malo logické rozuzlenie a postupný prechod k hrdinským prehláseniam spľasol ako bublina. Presne, ako si doba vyžadovala. Absurdné, fraška. Asi to bolo cieľom? (03.03.2022)

Nestihl jsem úplný začátek filmu a je možné, že někdy v budoucnu hvězdičku přidám, ale zatím mě film překvapivě ničím neoslovil. Teda, Martin Pechlát je úžasný, ale od něho další osazenstvo už jen klesá na kvalitách (ještě snad Brousek). A nebýt závěrečných monologů Pechláta, tak bych se u filmu vyloženě nudil. Přitom téma, ztvárnění i části zápletky vypadaly na oko hodně lákavě. Ve výsledku mi ale skladba vtipů a vážných scén nějak nesedla. (19.06.2023)

Tak jistě. Když to postavíte vedle libovolného rektálního výtěru tuzemských bulvárních žump pro pásové dělnice a závodní lopatisty posledních let, může to na první pohled vyvolat dojem, jako byste si po Blbým a blbějším pustili něco od Skorsisiny. Ovšem na ten druhý zjistíte, že se jedná o veskrze průměrnou, námětově vytěženou a kýčovitou divadelní jednoaktovku s poměrně nudným dějem a ohraně kokotskou pointou, kde u každého dialogu máte dojem, že už jste jej někdy někde několikrát slyšeli, kde jakoukoliv gradaci sežral snaživě přitroublý a dost natahovaný art a kde hmota nevybíravě vyprcala ducha do prdele. Bez gelu! Způsobená příkoří však alespoň částečně vynahradil dobře zvolený a solidně povoděný spolek hodně zdatných kašparů včele s úžasným a vynikajícím Pechlátem. Bylo vskutku osvěžující až radostné nemuset zase jednou čumět na všechny ty přiblble se pitvořící Langoše, Hřebíčkové, Vávrové, Krajče, Prachaře či jiné papínky nebo otylými padesátkami protěžované juniory zcela bez talentu a další zaprodané prostituty(tky) s jedinou univerzální polohou, co by pro prachy, světla reflektorů či popularitu mezi hovnocucáři před kamerou s radostí vykouřili i notně uleželého bezďáka. (21.01.2022)

Zaprvé: Okupace je skvělý film na to, že jde o debut autora o kterém jsem neslyšel. Líbila se mi spousta věcí. Komedie fungovala. Stylizace byla fakt na Česko originální. Zapojení téměř amatérské hry o Fučíkovi bylo dobré. A rozhodně mě bavilo srovnávání ruských a českých hrdinů. Postava ruského vojáka byla překvapivě občas i sympatická. Rozhodně nechápu, že si zde někteří myslí, že cílem filmu je naplnit snahu mučit (uživatel Prubner). Film naopak české pseudohrdiny dost kritizuje. Film mi dokazuje je režírování je do jisté míry diktatura. I přesto, že je to dost dobrý film, má ale i nějaké menší vady: Jako například myslím si, že to období o kterém vypráví, podává značně stylizovaně. Přispívá tomu i anglický soundtrack, který rozhodně k té době nesedí. Pak je tu taky to, že hlavní postavy udělají spoustu stupidních rozhodnutí, které občas nepochopíte, jak k nim došli (mluvím konkrétně o rozhodnutí všech falešně dotlačit vojáka k podpisu nebo jak se na konci většina postav velmi rychle zfanatizuje). Většinou jsou však postavy velmi jasně definované, tak jen tyhle dvě věci působí trochu zvláštně. Rozhodné ale film, který jsem si dost užil a chci vidět, co nejdříve znovu. Což se mi naposledy u českého filmu stalo u Vlastníků. (29.09.2021)