West Side Story

Good night, good night. Sleep well and when you dream, dream of me. Bezelstnost proti vášnivosti, nevinnost proti vznětlivosti. A Žraloci proti Tryskáčům v opojném dusnu newyorských přistěhovalců, kde chce láska překonat všechnu zlou krev. Nestárnoucí klasika, která ani šedesát let od vzniku nepřestává brát za srdce. (10.11.2011)

O zkopírování Romea a Julie už psát nemusím-ohraná písnička, ale R a J je tragédie, kdežto tohle je zhudebněná tragédie:) Jinak řečeno vlastní nápad asi nepřicházel, proto se sáhlo do starších, známých, okoukaných příběhů a z něj se vyklubalo tohle velkolepé dílo s melodiemi, které si mnozí čas od času možná zpívají a ani neví, že jsou z wss. Já sama jsem byla překvapená, kolik jich znám. Viděla jsem i české divadelní představení v Kongresovém centru a oboje se mi moc moc líbilo. Bernstein rulezz:) (16.12.2007)

Po prvním zhlédnutí bylo pro mě poněkud těžké West Side Story docenit, protože jsem si nebyl jistý, zda po dějové stránce převedení příběhu Romea a Julie do moderního prostředí samo o sobě stačí pro více než dvouapůlhodinový muzikál. Po druhém zhlédnutí (na velkém plátně) už mě ovšem pochyby opustily - West Side Story je totiž po stránce výpravy, kulis, barev a nasvícení na vysoké úrovni. Hudba a taneční choreografie jsou legendární. Herecké obsazení je přesné (zábavné je sledovat duo Richard Beymer a Russ Tamblyn v porovnání s jejich rolemi v Twin Peaks) a režijní uchopení Roberta Wise je obdivuhodné, když vezmeme v potaz to, že nikdy předtím muzikál nenatočil. Kostra příběhu už je tedy spíše jen vedlejším elementem a při těch vtipných a výborně napsaných dialozích na to člověk přestane myslet. Až nyní si mě snímek získal a jsem za to rád. [LFŠ 2018] (02.08.2018)

Jeden z najkrajších muzikálov americkej kinematografie, ktorému by mohol konkurovať jedine Moulin Rouge alebo My fair lady. Úchvatné režisérske spracovanie a dve diametrálne odlišné polovice - prvá časť obsiahnutá konfliktami a teatrálnou nenávisťou, no za to druhá viac sústredená na poetiku a krehkosť. Každý si príde na svoje. Muzikál plný patetických piesní z dielne Leonarda Bernsteina, pôvabná Natalie Wood, presvedčivý Richard Beymer a tragický koniec určený najmä pre beznádejných romantikov, ktorí veria v silu lásky - nič pre arogantných cynikov. (05.04.2008)

3 hvězdy jsou možná na takovou veleklasiku málo, ale nemyslím to nijak zle. Leonard Bernstein vytvořil skvělou hudbu, která mi ale stylem a především svou náladou nevyhovuje. To ale neberu jako nikterak závažnou výtku - melodie to jsou velmi nápadité a hitové. Samotný film je na tom podle mého názoru o dost hůř. První minuty jsem ze sebe neustále shazoval drobky od snídaně, jak moc jsem sebou třepal odporem kvůli nepřirozenosti hereckého projevu všech zúčastněných (dokonce se mně zdálo, že vlastně ani v tom zpěvu to není leckdy žádná sláva). Patří to zřejmě do žánru, ale to doufám neznamená, že by se mi pak to zběsilé poskakování, rozmáchlá gesta a nepřirozené hulákání mělo líbit. Asi jsem si potom zvykl, jelikož už mi to, možná i z důvodu pozvolně nabývající vážnosti, nepřišlo tak hrozné. I přesto na mě West Side Story působilo velmi umělým dojmem. Opětovné sledování by pro mě mělo smysl skutečně jen kvůli hudbě, ale vlastně si říkám na co, když si můžu pustit soundtrack. (20.10.2006)