The Desperate Hours
Režie:
William WylerScénář:
Joseph HayesKamera:
Lee GarmesHrají:
Humphrey Bogart, Fredric March, Arthur Kennedy, Martha Scott, Dewey Martin, Gig Young, Mary Murphy, Richard Eyer, Robert Middleton, Whit Bissell, Ray Collins (více)Obsahy(2)
Dům plný rukojmí a čas ubíhá tak pomalu... Nejznámějším dílem spisovatele Josepha Hayese, jenž se specializoval na kriminální tematiku, byl román Hodiny zoufalství (1954) o předměstské rodině, terorizované trojicí uprchlých gangsterů. Hayes tento incident, založený na skutečné události, upravil pro jeviště a stejnojmenná dramatizace se s velkým úspěchem představila na Broadwayi a získala Cenu Tony 1955 za nejlepší hru. Další Tony si odnesl režisér divadelního představení Robert Montgomery (známý především jako herec). Od jevištní podoby k filmovému přepisu to byl už jen malý krůček, i když bylo třeba upravit hlavní postavu kriminálníka Glenna Griffina pro Humphreyho Bogarta (jako mnohem mladšího hrál Griffina na Broadwayi Paul Newman). Hayes sám napsal scénář filmu a režie se ujal William Wyler, který v zájmu větší autentičnosti natáčel černobíle, přičemž ovšem využil nového širokoúhlého systému VistaVision.
Vedle Bogarta se v rolích gangsterů objevují Dewey Martin (mladší z bratrů Griffinů Hal) a Robert Middleton (brutální Kobish). Jejich protihráči jsou Fredric March v úloze usedlého otce rodiny Dana Hilliarda a Martha Scottová jako jeho žena Eleanor. Kvalitní herecký soubor ještě doplňují mj. Arthur Kennedy (zástupce šerifa Bard) a začínající Gig Young (nápadník Hilliardovy dcery, advokát Chuck Wright). Snímek i po letech udrží diváka v napětí díky dobře napsaným dialogům a díky hereckému umění obou hlavních představitelů, kteří své role hrají s velkou vnitřní intenzitou. Wylerovo filmové drama už se na obrazovce ČT objevilo, ale Hayesova knižní předloha u nás nevyšla. Jevištní dramatizace Hodin zoufalství se v polovině 70. let hrála na prknech královéhradeckého divadla pod názvem Dům rukojmí. Z televize a z videa je u nás také známý filmový remake režiséra Michaela Cimina z roku 1990, v němž hlavní role vytvořili Mickey Rourke a Anthony Hopkins. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Uvod je masakrozne dobry a navnadi diviaka na vyborny film - fakt som si myslel, ze sa rozjede paradna podivana. Skoda, ze stred je jaxi utopeny v sedi a nevyraznom priemere - vyrazne sa ustupilo od krimi zapletky a do popredia sa dostali akesi pomaly az socialno -spolocenske peripetie obyvatelov domu. K tomu este kulisy nie su nic moc, uz som videl aj podstatne lepsie a dialogy casto sklznu do vatovo planych plkov. Wyler tymto trochu prestrelil. Ako jo, rezisersky je to na urovni, len filmu v strede akokeby doslo palivo /napady, invencia, tempo atd atd/. 65 % ()
Špičkově natočená napínavá Wylerova kriminálka s hlavou uteklých zločinců Bogartem a s Marchem coby hlavou spořádané rodiny. Po obsazení domu gangstery je jejich vzájemný souboj kdo z koho skvělou podívanou ze zlatého fondu krimi filmů. Speciálně z Bogarta charisma úplně čiší. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=szatFDusjZw ()
Na svou dobu určitě výrazně nadprůměrný film, a to nejen ve svém žánru. Těží z profesionálního přístupu scénáristy i studia a z letitých zkušeností hvězdného Humphrey Bogarta, pro kterého byla účast na snímku jednou z posledních rolí. Svého ostříleného zločince zahrál přesvědčivě, ostatně i díky scénáři, který se snažil jít cestou v rámci možností realistického příběhu. Přesto nedám maximální hodnocení vzhledem k tomu, co dobře popsal uživatel Oskar. Ten film měl zkrátka větší potenciál a zatímco ve spoustě snímků toho hodně přebývá, tady mi naopak něco chybí, protože Hodiny zoufalství by mohly být mnohem zajímavější jako psychologicko-sociální drama než jako běžná kriminálka. Celkový dojem: 80 %. ()
Výborne rozohratá partia, skvelé zvraty a dialógy vo filme, ktorý je na svoj vek výnimočne nadčasový a prakticky nezostarol. Gangstri, ktorí ohrozujú rodinu sú veľmi zaujímavé postavy, dokonca aj ten s polovicou mozgu. Pri scéne kde ten magor stočil volant starcovi len aby prešiel psa, som doslova vybuchol smiechom. To už je nenapraviteľný hajzel...Veľmi ma prekvapil H. Bogart , chytrého gangstra zahral vynikajúco. Škoda, že nekontroluje zbraň, ktorú berie do rúk, to trocha znížilo jeho inak výborné a predvídavé zmýšľanie. Celkovo výborný film s dobrou atmosférou a hereckými výkonmi. Prekvapený som bol aj z kvality obrazu, možno Čt2 odvysielala nejakú remastrovanú verziu, každopádne na svoj vek bol obraz ostrý a pekný. Nenechajte sa odradiť čiernobielym obrazom!, film je výborný. 80%. ()
Tak už je mi jasné, odkud M. Haneke čerpal inspiraci pro své Funny games (USA). Pokud jsem dal Haneke(ho) snímku 5*, musel bych nutně Wylerovi a spol dát hvězd hned 6! Nicméně nebylo by tak úplně fér tyto dva kousky srovnávat, přesto své hodnocení (v obou případech) o * „ukrojím“, přičemž vysvětlení naleznete na konci mého komentáře. Haneke sice jeho psychologickou hříčku posouvá ještě o level dál ( v podobě absentujícího logického motivu „hl. hrdinů“ (pokud tedy za něj člověk nebere skutečnost „že šli náhodou kolem a nudili se“), nicméně v samotném zpracování (i díky hereckým výkonům a gradující houstnoucí atmosféře) má Wyler a jeho The Desperate hours překvapivě? navrch. H. Bogart v (před)poslední velké roli a nutno jedním dechem dodat, jedné z jeho NEJlepších, v podobě bezkrupulentního vrahouna (čerstvě uprchlého vězně) Glenna Griffina, kterému „to vše“ věříte od první do poslední vteřiny. Když totiž sledujete Bogarta odpovídat na otázku SPOILER proč jste si vybrali právě náš dům? a on pouze suše utrousí „Náhoda! Mám rád dětská kola před domem. Miluju rodiny s dětma, nechtěj totiž riskovat“, ani na okamžik nezapochybujete o tom, že by to snad nebylo myšleno (smrtelně) vážně! Hodiny zoufalství jsou vybroušenou psychologickou hříčkou, kde se postupně utahuje smyčka (tu nad „hostitelskou rodinkou“, tu nad samotnou „návštěvou“), aby Wyler a spol. provedli v závěru rošádu, tím získali neocenitelnou výhodu a přešli v „smrtící protiútok“. Pokud bych pominul Robson(ův) snímek The Harder they fall, byl bych „nucen“ napsat „tohle je velkolepý odchod jedné velké herecké legendy“ a můj velký dík míří k W. Wylerovi a D. Hillardovi (coby F. Marchovi,rovnocennému to jeho protihráči), že ho Humphreymu umožnil(i). Nenuceně, přitom tak stylově. SPOILER: „Světla ramp (reflektorů) pohasínají, vzduchem letí deka, Humphrey odchází (dodýchává)“. Jelikož to ale nebyl jeho poslední snímek, napíšu, že to byl „pouze“ další z případů jasné ukázky široké palety Humphreyho nesporného hereckého talentu. 90% s dovětkem, že těch 10 (ubraných) % je za (lehké) nevyužití veškerého potenciálu (v podobě širšího to záběru, tj. psychologicko – SOCIÁLNÍHO aspektu) než „pouze“ mistrné vystavění vynikající noir-krimi, přičemž ten (bohužel) pouze probublává pod povrchem a Wyler ho záměrně? nepouští „na světlo“. Na druhou stranu nutno dodat, nebyl by to potom zcela odlišný snímek (kde by se vytratily („utopily“) klady a trumfy této verze)? To se již (zřejmě) nikdy nedozvíme. zajímavý komentář(e) (pro mě): Gilmour 93, Oskar ()
Reklama