fabecc1222

Podle úvodu se dá soudit, že tenhle díl bezprostředně navazuje na předchozí, a pohybuje se tu stále postava toho starého zaklínače, který je víc Vesemirem, než byla zde postava prezentovaná jako Vesemir.... V tomto díle dojde k propojení hned několika povídek, kdy z povídky s Renfri si to bere tu část, ve které teda Geralt vůbec nemá bít, ale co už no... Každopádně vyobrazení trpaslíků je další šílený úlet, a člověku je tady za tvůrce až stydno. V druhé části se přesouváje dějově úplně jinam a působí to, jakoby to byli v podstatě dva díly v jednom. Druhá část je znatelně lepší, a emočně silnější, než první půlka, a adaptuje povídky ohledně Brokilonu, ačkoliv dost svérazným způsobem, ale v rámci provedení funguje docela dobře.

Tak jsem zase po čase zatoužil po nějakém tom novějším Willisovi, a výběr padl zrovna na toto, což mělo být podle ohlasů asi to nejstravitelnější, co Willis v posledních letech natočil. Neni to vyložená hrůza, ačkoliv Willisův dublér v scénách, kde musí napínat svaly (i ty pánevní) byl již samozřejmostí, a jeho herecký projev dost bídný (naštěstí to vytahuje český dabing, který jede v modu, jako když byl Willis stále na vrcholu), a s tím chomáčem vlasů vypadá jak nějaký děda od vedle. Občas se tu procedí nějaká ta hláška, Momoa je správně ujetej, potěší taky pár známých xichtu ve vedlejších rolí, ale když víte, jak Bruce válel dřív, a jaké pecky natáčel, tak si jen řeknete, proč má tohle zapotřebí.

Druhý díl je ještě horší než první, a pokud to tady někdo se sledováním vzdal, tak se vůbec nedivím. Obecně jsou první dva díly dost k ničemu. Chápu snahu tvůrců tak nějak představit Geralta (první díl) a jeho osobnost (druhý díl), ale šli na to úplně špatně. Zaklínačka Adéla je další šílená facka vůči předloze, a celá parta Zaklínačů (plus druidů, alchymistů...) je totálně k smíchu, a pojatá úplně ve všem zle. Stejně tak vztahy mezi Zaklínači jsou dost prapodivné, kdy fungujou jako dost neurovnaný spolek.

Mám rád tyhle ze širokého pohledu pojaté dobové díla, která se nezaměřují na jeden příběh na jednom místě, ale snaží se to všechno pochytit tak nějak co nejvíc komplexně. Tu jsme v Polsku, pak Paříž, Německo...A všude je to trochu o něčem jiném. Škoda absence většího rozpočtu, která neumožňuje uskutečnit tu akční stránku, kterou by určitě spousta lidí ráda viděla. Snad už brzo se k nám přinese druhá řada, aby to nezůstalo tak nějak bez závěru.

Tenhle díl na to jde naopak, a ze začátku je spíš smutný, a postupně se přidávají komické scény. Hlavně randíčko se povedlo. Je vidět, jak různé pohledy můžou mít lidé na své zemřelé blízké. Čím déle s Tomym jsme, tak tím více poznáváme jeho pravé já, které se skrývá za tou bariérou, která se utvořila po smrti jeho ženy. Taky je super, jak se tu prolínají linky s herečkami, se kterými Gervais už dříve pracoval.

Branaghův portrét v úvodu to totálně zabil, a zatím jasně nejvtipnější scéna celého seriálu. Jinak struktura dílu zatím zůstává vcelku podobná, první je nějaká šílená komediální vložka, a postupně se propadáme do čím dál větší melancholie.

Hned po pár minutách jsem věděl, že jsem u tohoto filmu na správém místě. Vidim, slyším postavy, a říkám si, však to jsou moji příbuzní, ty lidi znám, to je napsáno podle nás, to snad neni možný ta podoba... Tady se podle mého najde prostě každý, potažmo každý tam najde někoho ze své rodiny, a každý ve své rodině něco podobného zažil.

Hodně prapodivný díl, u kterého bych se nedivil, kdyby naopak spoustu diváků spíš odradil, než nadchl ke sledování dalších dílů. Vzhledem k předloze, nebo obecně Zaklínačskému světu to působí až komicky. Kaer Morhen jako nějaké jeskyně jsou až ubohé, stejně tak až na vyjímky vyobrazení Zaklínačů a Elfů. Pokud tenhle díl neuvidíte, vesměs se nic nestane.

Takové to tehdy bylo? Tady bych tomu věřil, že přesně takové to bylo. Výborně načrtnutý dobový příběh, který působí velmi přirozeně, že se s ním každý pamětník podle mého dokáže ztotožnit.  Klasicky silná předloha od Šabacha opět nezklamala, a tvůrci tak na základě jeho díla dokázali stvořit další dobovku, která patří k tomu nejlepšímu, co u nás v posledních letech vzniklo. Mladá parta lidí, snažící se protloukat životem, a na pozadí toho všeho tehdejší režim, a všechny útrapy a rizika s ním spojené.

Oproti prvnímu dílu přibylo humoru. Hlavně díky novinářské lince, a klukovi, hraje na píšťaly nosem (wtf). Tony na jednu stranu zahleděný do sebe, ale začínají se ukazovat i (zřejmě) jeho pravé emoce, vůči Sandy, nebo paní na hřbitově.