Filmmaniak

Zběsilá cesta byla mistrovským dílem akčního žánru a byla tak našlapaná, že nabídnout více téhož už ani nebylo možné. Furiosa je tak sice návratem do známého vyprahlého pouštního světa, v němž mají voda, benzin a střelivo větší hodnotu než lidské životy, avšak zároveň si jde vlastní cestou, vypravěčsky je to dost odlišný film. Pod kůži se ale noří skoro stejně intenzivně a na perfektní dechberoucí akci také dojde, jen tentokrát není středobodem všeho a pozornost se pro změnu soustředí na postavy. Herci jsou skvělí, kreativních scenáristických i režijních nápadů je stále habaděj. George Miller opět servíruje velkolepý, energický, nekompromisní a zábavný akční spektákl způsobem, který by se dal očekávat spíš od režisérů o víc jak polovinu mladších.

Největší slabinou filmu je vyloženě pitomý děj, nad jehož některými aspekty zůstává rozum stát. Chlapáckému hokejistovi je po infarktu transplantováno ženské srdce, takže se pochopitelně stane empatičtějším a začne se aktivně zajímat o pletení a vaření marmelád. Zamiluje se do doktorky, která mu tu transplantaci prováděla, ale zároveň se začne tajně scházet i s její dospělou dcerou. A rozhodne se zjistit identitu dárkyně a nastěhuje se k jejímu ovdovělému manželovi, aby jejich šestiletá holčička mohla v jeho hrudi poslouchat maminčino srdíčko. --- Postavit proměnu hlavního hrdiny z ješitného sexisty na postavu hodnou sympatií diváků z větší části na tom, že se mu v důsledku vpravení orgánu patřícího zesnulé ženě do těla významně posílí ty aspekty jeho osobnosti, které tvůrci filmu považují za typicky ženské, vyznívá dost obludně. Naštěstí jeho charakterová přeměna není hlavním tématem filmu, tím je těžkopádná a nevěrohodně působící romantická linie, která vrcholí jednou z nejkřečovitěji realizovaných sérií závěrečných zvratů v historii českých komedií. Pozitivum je, že místy je se čemu zasmát a řemeslné zpracování je v rámci žánru nadstandardní, když si člověk odmyslí zcela generickou hudbu a chvílemi i chyby v návaznosti mezi scénami.

Otřesný pokus o dobrodružný thriller, z nějž nedopatřením vylezla parodie na hixploitation žánr připomínající směsici Rafťáků a Deliverance. Primitivní zápletka vrcholí průhledným zvratem, který je prezentován jako překvapivý a šokující, leč ve skutečnosti musí být všem divákům jasný nejpozději od poloviny. Napětí i záhadnost se postupem času z příběhu vytrácejí namísto toho, aby gradovaly. Herci jsou tam vyloženě jen od toho, aby měl kdo držet pádla, ženské postavy navíc ještě proto, aby každá alespoň jednou ukázala prsa. Světlou výjimkou je Miroslav Krobot, který jako jediný předvádí něco, co se dá označit za herecký výkon. Nehledě na to, že oproti ostatním pouze jeho postavě scénář připisuje nějaký rozměr a alespoň trochu živelnosti. Kategorií samou pro sebe je pak retardovaná rádoby balkánská mluva domorodců/šerifů, která definitivně pohřbívá pod zem poslední naděje, že by někdo tento nezábavný a útrpný film mohl brát vážně.