Ediebalboa

Duchovní následovník The Wire se snaží co nejvíc nastínit komplexnost současných problémů v Baltimoru, ale cesta, kterou si zvolil je velice krkolomná. Kritizuje světlé policajty, kritizuje tmavé policajty, kritizuje radní, rýpe pravidelně do Trumpovy administrativy... To vše by bylo relativně v pořádku, kdyby se seriál rozhodl, jestli chce být dokumentem, nebo skutečně kriminálkou. Osobně se přikláním k druhé možnosti, protože jakákoliv "příběhová" scéna s již tradičně perfektním Bernthalem nám ukazuje, že vše mohlo šlapat bez klopýtání. Naneštěstí je jeho pasáží jen pomálu a daleko víc času se tvůrci věnují no name vyšetřovatelům nebo plochým postavám jako Wunmi Mosaku, jejíž jediný účel spočívá v tom mít po celou dobu udivený výraz ve stylu: "Jak je to všechno možné?!".

Vyjma věhlasného názvu krejčovského salonu nemá tento díl s dosavadní sérií mnoho společného. Spíš bych to chápal tak, že až kasovní úspěchy předešlých 2 filmů Vaughnovi umožnily si odvyprávět svou vysněnou verzi 1. SV. Jediné, co musel domyslet, jak ji prodat pod značkou "Kingsman". Celkově má prequel vážnější tón a humor zde vyplývá spíš z hrátek s historií než ze všemožných blbinek, kterými byl přehlcený Zlatý kruh. Do tohoto serióznějšího pojetí zapadá skvěle Ralph Fiennes. Film táhne především on a to i tam, kde začíná scénář drhnout. Kingsman: První mise rozhodně není bezchybný, ale umí ve správnou chvíli dějově překvapit, akcí strhnout, výpravou oslnit a lze na něm vidět, že se při jeho natáčení všichni zúčastnění od návrhářů zbraní po známé tváře v miništěcích vyřádili.

Filmový kmet, Me Too a středověk. Na papíře se mohl jevit Poslední souboj jako komorní drama s přesahem do současnosti, ale to by u toho nesměl sedět Ridley Scott. Přes 2 hodiny konverzací díky vypravěčskému umu dua Ben a Matt utíkají jako voda, to bezesporu, nicméně když se o slovo přihlásí meče, tak s takovou pompou, že máte pocit, že jste spíš zpátky na place křížových výprav Království nebeského než u pře dvou zhrzených mužů o ženu. Scénář s vizuálem se zas u Scotta po letech sešel.

Návrat k rodině Sopranů, který bohužel velice rychle vyšumí do prázdna. Zaslouženě. Neznalým věhlasného seriálu HBO nabízí pouze motivy již x-krát viděné v jiných gangsterkách a ohledně fanservisu snímek též nijak neohromí. Mnoho známých se sice zjeví, ale jejich postavy přichází a odchází jen podle toho, jak se zrovna tvůrcům hodí do krámu (dokonce i během přestřelky). Těžko v tom pak hledat nějakou silnější scénu. Tímto mdlým prequelem Alan Taylor akorát stvrzuje, že když už není schopný zabodovat ani na „domácí půdě“, která mu před 20 lety nakopla kariéru, tak je nejvyšší čas, aby od filmů upustil nadobro.

Přímočará středověká jízda, kde navzdory současným trendům není prostor pro žádnou vatu plnou mytologií, plytkých příběhů vedlejších postav z hospody nebo draků, nemrtvých a jiných potvor. Amen. The Last Kingdom se skálopevně drží svého hlavního hrdiny Uhtreda prostor pro ostatní nechává jedině, když jejich osudy hýbou ústředním dějem, potažmo celou historií. Na poměry dnešní filmařiny možná triviální, leč s uplývajícími sériemi vhodná strategie, díky které se seriál vyvaruje slepých nebo nedořešených dějových linek. Ono to dost dobře ani kvůli bravurní předloze nejde. Britští filmaři si ze všech knih vybírají to nejlepší a vyjma poněkud laciného úvodu svou historii v maďarských studiích tvoří jen bezchybně.***Neplatí pro 5. sérii, která si z knih i historie bere už jen naprosté minimum a její děj se rozutíká do všech možných směrů. Stále však zvládá tato poslední Uhtredova etapa seriál uzavřít s mnohanásobně větší grácií, něž svého času dokázali géniové Benioff&Weiss u pohnojeného konce Game of Thrones.

Disney schlamstlo 20th Century Fox už na jaře, ale symbolický konec studia produkujícího drahé filmy se vkusem nadešel až teď. Tečka je to vskutku ikonická. Le Mans představuje nepančovaný Hollywood, kde vše klape, jak má. Bad guys nosí upravené kravaty, good guys umaštěnej kovbojskej kloubouk. Tak jednoduché to je a nic víc příběh ani nepotřebuje. A v čem spočívá akorát jediný zásadní rozdíl od Rivalů? Že u Hunta s Laudou věděli, že se má končit v nejlepším.

Selská roadmovie, Roma, Volyň, zvrácený Stoletý stařík nebo Forrest Gump? Z každého má Ptáče trochu, ale čím rozhodně není, tak to historickou výpovědí, natož dramatem. Je to spíš album reálně možných, leč nereálným způsobem do jednoho příběhu poslepovaných, příhod. Nešlo by o problém, kdyby situace, do kterých se Jožka dostává, byly různorodé a každá z nich by jeho charakter rozvíjela jinak a děj někam posunovala. Zde však po zdařilém úvodu započne repetitivní přehlídka nešťastných epizod s uchylnými existencemi, kde je obměn, stejně jak emocí, jen pomálu, protože s každou další krutou etudou se o hrdinu paradoxně bojíte méně. Ke zfilmování je Kosinskiho dílo zkrátka nevděčné. Jen génius s jasnou vizí by z něj dokázal vymáčknout něco ucelenějšího. Marhoul tak akorát převypravuje a jediným géniem na place zůstává Smutný se svou kamerou.

Scenáristické diletantství nejhoršího kalibru. Většinu konstruktivnější kritiky už za mě obstaral internet, který teď tvůrce zcela nemilosrdně griluje. A po právu. 7. série možná moc smysl nedávala, ale pořád to byla aspoň jízda, která byla dostatečně cool, abyste jí nejednu nelogičnost odpustili. 8. už ne. Po 8 letech je to kvalitativní propad srovnatelný asi tak s tím, jako kdyby na vás po Dvou věžích místo Návratu krále vybafl Owenův Král Artuš. Co je však v Západozemí daleko horší než u předsedy kulatého stolu a jeho kumpánů, je fakt, že tady se ve stejném bahně topí postavy, na kterých vám řadu let skutečně záleželo.

Kniha/film, dnes už můžu potvrdit - je to jedno. Příběh Zelené míle patří na piedestal těch nejlepších, které kdy vznikly. Co přináší přes 3 hodiny dlouhý maraton navíc, je nesmírně silná sestava mistrů vedlejších rolí, mezi nimiž i star power Toma Hankse zůstává lehce ve stínu. Bonusem je taktéž brilantní hudební podkres Thomase Newmana a mírně pozměněné vyznění oproti literární předloze, kde se tlačí na pilu v některých momentech o poznání víc. Ve výsledku je tak Kingův román skoro jak pohádkou. Sice velice temnou a dospělou, ale stále natolik univerzální, že ji plně prožije i devítiletý kluk, kterého nechají rodiče koukat poprvé v životě přes půlnoc.

Frank opět snesl, co mohl, ale daleko víc ztrhaně než bych si přál. Vedle typického ticha po pěšině během výplňových dílů je nahodilých řešení problémů nebo naopak jejich vytváření tentokrát přespříliš. A dementní chování některých postav (Madani?!) tomu ani trochu nepomáhá. Ve stínu třetího Daredevila absence pevné tvůrčí ruky skutečně bolí, protože i po řemeslné stránce se zde prohrává nejméně o jednu, možná dvě třídy. Nechápejte mě špatně, Bernthal je nadále badass a se svým dívčím sidekickem funguje na výbornou, ale plně své kvality zúročí jen v geniálním úvodním dílu esenciálním pro celého Punishera. Nicméně epizod je 13...