evapetra

Jsem ráda, že jsem se tímto podivným slepencem prokousla až do konce. Žádnou poctu a oslavu světové kinematografie jsem bohužel z tohoto dílka nepocítila, spíše mi z něho bylo smutno až trapně. Potěšilo mě, když jsem poznala v některé z mihnoucích se ukázek nebo stylizací nějaký ten slavný film nebo když na scénu vstoupil některý ze známých herců, ale raději bych dala přednost dobrému dokumentu, zabývajícímu se filmovou historií. Ta omáčka kolem se příliš nepovedla.

Přiznám se, že jsem očekávala ještě větší pecku, když měl projekt v Montrealu takový úspěch. Tím myslím samotný příběh filmu a jeho provedení. Herecká obsada v čelem s Miroslavem Horníčkem byla ale výborná a samotný nápad s kinoautomatem skvělý.

Pěkná animace, prima muzika, moc se mi líbilo zpodobnění města New Orleansu a jeho obyvatel. Žabí linie mohla být ale kratší, ta už mě tolik neuchvátila.

Tak tady mě nejvíc potěšil pěkný výběr muziky doprovázený klapotem psacích strojů. A vůbec dobrý nápad, orámovat klišovitou komediální romanťárnu mistrovstvím ve psaní na stroji; zvlášť to americké finále mě hodně pobavilo. Nostalgická atmosféra konce padesátek mi taky vybavila nejeden úsměv na tváři .Zkrátka film pro dobrou náladu, jaký je občas třeba.

Úsměvný a přitom velmi realistický dobový dokument o nových obyvatelích právě dostavěného sídliště. Aby se ubytovalo co nejdříve co nejvíce lidí, dostali zájemci klíče od bytů ještě v době, kdy nebyly zbudovány chodníky a přístupové cesty a tak se ještě nějakou dobu po nastěhování brodili blátem a loužemi. Vypadá to trochu, jako když mravencům naprší na jejich přístupovou cestičku a ti pak statečně zápolí s překážkami, aby se dostali do svého mraveniště. Hudební doprovod z dílny Ferdinanda Havlíka k této grotesce skvěle sedí.

Pohádka jak má být, pěkný příběh podle H.Ch. Andersena, nápaditá až rozverná animace, postavičky, o které se člověk bojí a fandí jim proti zlé a rozpínavé moci. To vše vyladěno s citem a jemným vtipem, doprovázeno příjemnou hudbou.

Příjemný návrat do dětství, k hračkám na klíček, do světa fantazie, dobrodružství a kouzel.

Vtipné scénky ze soužití manželských i nemanželských párů, jak z pera pana doktora Plzáka, skvěle zahrané a dobře odkoukané ze života. Akorát ta poslední, znázorňující dvojici staroušků, mi přišla poněkud trapná.

Postavičky trefně okopírované ze života, pointy, které by scénárista nevymyslel, takové byly ty nejlepší povídky z diváckých příběhů televizních Bakalářů. Josef Bláha se svým otravným brbláním, pyžamem a kbelíkem na odpadky mě pobavil opravdu hodně a konečnou scénu jsem si dost zlomyslně užila.

Kriminální konverzační drama par excellence. Michel Serrault v roli, měla jsem pocit, že spíše v kůži podezřelého svědka, mě tady fascinoval snad ještě více než samotný Ventura ztvárňující vyslýchajícího komisaře. Oba muži táhnou na svých bedrech sami skoro celý film, ve kterém jde více o konfrontaci a psychologii obou hlavních postav než o usvědčení či osvobození samolibého pana notáře. Romy Schneider coby manželka podezřelého a taky konečné vyústění filmu jsou už potom takovu další třešničkou na dortu tohoto povedeného dramatu.