AnanAss

Do obchodních center jdu jen v nejnutnějších případech a stejně se z nich snažím co nejdříve vypadnout. Proto mě udivují některé moderní famílie, které jsou schopny v nich dobrovolně a s nadšením trávit celé víkendy, místo toho aby podnikly něco smysluplnějšího. Avšak poflakovat se v obchoďáku Kevina Smithe, to by byla jiná. S Jayem a Bobem bych se snažil překazit natáčení televizního pořadu, Stan Lee by mi dal rady ohledně osudové lásky a upozornil mě nad nevhodností přílišné fixace na pohlavní údy superhrdinů, vědma nahoře bez by mi předpověděla budoucnost, ve skryté malbě by se mi možná podařilo spatřit plachetnici, od Bena Afflecka bych dostal do držky a s trochou štěstí bych narazil na Brendu ve výtahu. Sakra, takto strávený den bych si nadmíru užil… a určitě bych si nepodával ruku s Jasonem „Earlem“ Leem. Geniálně napsaná a vypointovaná Smithova konverzačka o životě, vztazích, popkultuře a smrtelném nebezpečí při jízdě na eskalátorech. Vzhledem k režisérově současné tvorbě jeho nejlepší dílo, které již nepřekoná.

Wooův majstrpís, který je ještě o stupínek vymakanější a osudovější než už tak dokonalý Hard Boiled. Noirová romance za zvuků svištících kulek, rozstřílených těl, explodujících aut a poletujících holubic s grandiózním finálním zúčtováním v opuštěném kostele. A co může být stylovější než do rozepře nájemných zabijáků vyrazit v bílém saku, na kterém se tak krásně vyjímá jejich krev.