J.Lajner

Pavoučí béčkový horor v moderním provedení, včetně prezentace multikulturní svoloče, jakou současná Francie nabízí. Po vzoru Smrtonosné pasti (1988) a španělské zombie řezničiny Rec 2 (2009), tu máme jednu velkou uzavřenou budovu a v ní vražedné osminohé nájemníky, kteří chtějí do všech těch lidských zlodějů, násilníků a feťáků naklást svá drahocenná vajíčka. Ani jedna z hlavních postav není sympatická, byť se nás režisér Sébastien Vaniček snaží přesvědčit, že i smažky a notoričtí kleptomani můžou mít rovný charakter. Všudypřítomní „pepíci“ jsou ovšem kouzelně slizcí a člověk se při sledování filmu pořád nervózně rozhlíží po obýváku se srolovaným časákem v ruce. Pavouci lezou z ventilace, odpadu, klimošky, kudrnatého květáku černošské domovnice a dokonce i ze psí zdechliny. Neúnavní tkalci dělají z obří špinavé bytovky jeden velký kokon a divák by si prakticky neměl nač ztěžovat, nebýt kretenismu prakticky všech postav. Fakt, že film míří v poslední třetině k branám čistokrevné sci-fi/fantasy mi nevadí, ale nesčetné logické lapsy dokáží docela otravovat. Vrcholem je asi chování policie, která celý bytový komplex uzavře a potom dělá jednu podivnou botu za druhou. Když šéfovi policie položí jedna z postav několik rozumných otázek, odpoví ji slovy: „Máme své postupy“. Bravo! Tím se vše vysvětlilo. Pro všechny arachnofobiky ovšem půjde o psychickou očistu a běžný divák si zase užije pořádnou porci napětí, jelikož úzké chodby a vynalézavé úhly kameramana Alexandre Jamina, umějí navodit vskutku nepříjemné klaustrofobické pocity. Do toho připočtěme bleskovou rychlost osminohých sprinterů a máme tu horkého kandidáta na samovolné zvyšování krevního tlaku. Slušná zábava na jedno zhlédnutí.

Novodobou klasikou se Skrytá hrozba samozřejmě nikdy nestane, ale to nevadí. Nejhorší ranou pro každý film je koncentrovaná nuda. Takové nebezpečí však zrovna tady opravdu nehrozí. Komplexní propracovaností a specifickou atmosférou sice Skrytá hrozba nemůže konkurovat ani jednomu dílu z původní trilogie, ale rozhodně nedělá značce „Star Wars" ostudu a nabízí to, co umí dělat Lucas nejlépe. Oslňovat fantazií, okázalou vizuální složkou, hravostí a zábavou. Darth Maul je tím nejlepším padouchem celého universa, jemuž může konkurovat jedině Darth Vader. A ano, bitva se světelnými meči je suverénně tou nejpovedenější a vlastně i nejpřekvapivější, protože dokázala tvrdost nahradit živelnou atletikou a elegancí. Skrytá hrozba představuje světlo a pestrost. Teprve dalším dvěma prequelům bylo souzeno utápět se v temnotě a neodvratné tragédii. Ze Skryté hrozby vyzařuje především naděje a to je možná její nejsilnější devíza. Více

Takové to moje tajné osobní potěšení. Guilty pleasure, dá se říct. Ten film je totálně tupý, místy dokonce úsměvný. Už ten úvod, kde se divákovi musí zrekapitulovat celý děj předchozího dílu a vysvětlit, že Whistler jako zázrakem přežil. Protože proč si dávat práci a ukazovat to v ději, když to jde okecat během dvaceti vteřin, že? Ono celkově mi ta násilně vložená linka okolo záchrany Whistlera přijde pitomá a je tu jen pro to, aby si Criss Cristofferson mohl zopáknout svou roli a vyzvednout šek. Za to sympatickou N'Bushe Wright, která v předchozím díle hrála lékařku Karen, ze scénáře vyškrtnuli úplně. Proč? Protože Bladeovi nyní tvrdne úd z upírky, kterou hraje Leonor Varela a tak má Karen zkrátka smolíka. V příběhu se uzavírají samá nepravděpodobná spojenectví, každou chvilku tu někdo někoho podělá a celkově tu logika opravdu nemá co dělat. Scénář je bez debat totální úlet, jenže! I kdybych měl tisíc výhrad, film točil Guillermo del Toro a ten je kurva dobrej. Výborný režisér co točí béčkové filmy (občas). Krví se tu nešetří, což je fajn. Akce je super, má šťávu a některé souboje tělo na tělo vypadají dobře i dnes, tedy v době, kdy směr určuje John Wick a jemu podobní. Ve filmu se neustále střídají perfektně nasnímané lokace. Honička v ulicích, akce v nočním klubu, stoky a značně přepálené finále v upířím sídle, kde už opravdu stačí vypnout mozek a nechat se bavit. Po řemeslné stránce tomu vskutku nelze nic moc vytýkat, nehledě na děsivý vzhled nové upírské rasy. Potěší i solidní atmosféra, kterou umocňuje především fakt, že se valná většina děje odehrává v noci. Navíc tu hraje Vašut, Roden, Kocour, Daryl Dixon... ehm tedy Danny John-Jules a Norman Redus. No a jako bonus se skoro vše točilo v naší matičce Praze, což taky potěší. Ideální odpočinkový biják.