Katakimiku

Krásné zakončení jednoho krásného příběhu, který mě již v seriálové podobě pár let nazpátek naprosto ohromil. A když jsem se konečně dokopala i k filmovému pokračování, ničeho nelituju. Moc se mi líbí to propojení příběhu Violet a příběhu vnučky jedné její zákaznice, která se o mnoho let později vydává po stopách Violetina života. Můžeme tak mimo jiné vidět, co se po letech stalo se samotným světem či jak nejspíš po konci filmu pokračoval život hlavní hrdinky. Opět je to také příběh plný silných emocí, skvělé bylo nejen finální rozřešení, ale užila jsem si i vedlejší příběh o psaní dopisů a hudba i animace jsou naprosto špičkové, jak už jsme zvyklí ze seriálu. Jediné, za co musím v tomhle případě srazit body, je pomalejší rozjezd, ale zakončení po tom stojí za to a především cením fakt, že má film víceméně kompletně uzavřený konec. 9/10

Vyznání od Himari je konečně tady a rozhodně stálo za to. Zároveň se ukázalo, že zdejší postavy budou o něco komplikovanější než by se mohlo zdát. 7.3/10

Izutsumi se začleňuje do party a ztrácí odpor k jedení příšer. Po delší době o něco slabší epizoda, akční scény i výjevy z minulosti mohly být o něco lepší. I tak jsem ale úspěšně dostala chuť na puding. 8.3/10

K mému překvapení to nakonec na žádné drama s milostným trojúhelníkem nevypadá, opět jsme se dočkali hlavně roztomilých scének, nicméně Himariino vyznání se stále zbytečně oddaluje. 6.9/10

Zhruba to, na co jsme z předchozích sérií zvyklí. 2/3 epizody záběry na ječící hlavy (což se s každou další sérií v mých očích stává víc a víc otravným) a zbytek je troška akčních scén nebo nějaké to posouvání hlavního příběhu (který, tuším, nebude tentokrát až tak zajímavý). Ovšem audiovizuálně opět naprostá spokojenost. 7/10

Izutsumi jsem si oblíbila okamžitě a navíc je tohle snad první anime, které přímo vysvětluje, proč je kočkoholka kočkoholkou. Druhá půlka epizody se zase zaměřuje na noční můry a co je způsobuje. 8.6/10

Mám tohle anime ráda a to hlavně jeho postavy, takže si rozhodně nechci přehnaně stěžovat na to, že to byla opět z většiny pohodová komedie z jejich životů. Větší problém mám potom s tím, že na konci minulé série to konečně vypadalo na větší posun v hlavním příběhu, nicméně na to zřejmě autor úplně zapomněl. Druhá série tak působí přímo jako filler, i když se rozhodně našlo dost povedených zápletek, nepřišly mi tak povedené jako ty v předchozí sezóně a moc neposouvaly ani vztahy postav. Pořád ovšem doufám, že vyjde pokračování, protože věcí na dořešení tu skutečně ještě pár je. 7.3/10

Re: Zero sice nepovažuju za kdovíjaký masterpiece, přesto jsem od první série odcházela s dobrým pocitem, že mě to vlastně příjemně překvapilo. Příběh začíná jako klasický isekai, co se postupně začíná čím dál víc vymykat jejich klišé. Na to, abyste se dostali k zajímavější části, ale musíte zhruba půl série počkat a to bych nazvala hlavním minusem celého anime. Ne, že by bylo prvních 12 dílů zbytečných, představování postav by rozhodně nemělo být odbyté, jen se zde nenachází příliš zajímavých a zapamatovatelných momentů a ke všemu se hlavní hrdina chová víc a víc otravněji. O to víc mě u 13. dílu překvapil obrat, kdy si Subaru musí začít uvědomovat své temné stránky a postupně se měnit. Nejen díky tomu byla poslední část příběhu výrazně lepší, představené postavy dostaly spoustu prostoru zazářit a i základy romantiky tam moc pěkně zapadly. Rozhodně mě zajímá další postup příběhu, takže v blízké době omrknu i druhou sezónu, ale i prvních 25 dílů je uzavřených uspokojivě tak, že nemám téměř žádné otázky, snad jen na původ Subaruovy schopnosti. 7.5/10

Anime seriálům o reinkarnaci a cestování časem už nějaký ten pátek dochází originální nápady, takže pokud chcete vytvořit něco výrazného, ale nemáte zrovna velký rozpočet a zároveň nechcete hlavní postavu reinkarnovat jako automat na pití, zbývá vám jen omezený počet možností. Jednou z nich je třeba, tak jako tady, nechat hlavní hrdinku se vrátit v čase a prožít život znovu rovnou sedmkrát. A právě ten sedmý život je ten, který sledujeme my. S hlavní zápletkou naštěstí autoři povedeně pracují, zajímavé je nejenom aktuální dění, ale také občasné vracení se k hrdinčiným minulým životům. Znalosti z nich ve velkém využívá, ať už se jedná o obchodování, alchymii nebo třeba léčení. Postavy jsou docela přijatelně napsané, romantika většinou funguje a i když se v seriálu neřešily nijak složité myšlenky a nic zásadního mi nepředal, pořád to bylo alespoň zábavné a všechno se uspokojivě uzavřelo navzdory faktu, že anime neadaptuje celou předlohu. Animace mohla být v některých scénách o něco lepší, ale jinak jsem i s ní byla relativně spokojená. 7/10

Nikdy bych si nemyslela, že za nejlepší komedii minulého roku budu považovat harémovku o cápkovi, který postupně získává 100 dokonalých přítelkyň a už vůbec by mě nenapadlo, že jedna z mých nejoblíbenějších epizod bude bazénový díl plný fanservisu. Tohle všechno se ale stalo a já nevím, jestli mám nejdřív chválit humor, který dokonale funguje díky osobnostem postav, povedenému odkazování, prosté šílenosti nebo boření čtvrté stěny (jako třeba, když si jedna postava doslova koupila v daném díle ending), nebo snad zmínit hodně nadprůměrnou audiovizuální stránku, která to celé pozvedává ještě na mnohem vyšší úroveň. Nebyla epizoda, kdy bych se upřímně nezasmála, přišla mi nudná či výrazně slabší. Zaujaly mě taky postavy - hrdinky jsou poměrně šablonovité (což je záměr), ale svým způsobem pořád výrazné a sympatické. Hlavně Shizuka - to bylo takový neuvěřitelný zlatíčko, který jsem si oblíbila prakticky okamžitě. Ani hlavní hrdina nebyl otravný (jak to u harémovek bývá) a člověk mu to štěstí v lásce i přeje a začne ho dokonce litovat, protože těch sto holek je, spíš než výhra, prokletí. Já ale věřím, že se s tím, tak jako doteď, Rentaró statečně vypořádá i v druhé sezóně. 8/10