FeriusParfax

Tak druhý díl nenadchnul o nic víc než první. Jakmile mi bystře došlo, o co tak asi půjde, tak mé nadšení ještě více opadlo. Asi to bude tím, že jsem si nic nečetla a víc by mi bodla "normální" kriminálka a ne skifi s výlety časem. Otázky samozřejmě neubyly. Což se mi vůbec nelíbí. Nemáte se totiž čeho chytit. Zatím asi nejsme na úplně stejné vlně, ale myslím, že si snad brzy potykáme.

Tak už klasicky na vás pilot bezohledně naháže všechny postavy, jména, neobtěžuje se s vysvětlováním. Tady navíc rozjeli několik linek dohromady s tím, že ani u jedné vůbec netušíte, o co sakra jde. Otázky přibývají a vy na konci nejen, že neznáte odpověď ani na jednu, ale už jich je tolik, že se ve všem naprosto ztrácíte. I přesto si myslím, že jsem při dedukci, kdo ke komu patří a jaké jsou mezi postavami vztahy excelovala. Partner byl chudák úplně mimo... Hudba je po celou dobu správně tísnivá, lesy a příroda úžasná. Postavy zatím takový mdlý. Oceňuji také intro, které se mi vcelku líbí a nemám zatím v plánu ho přeskakovat. Dost to celou atmosférou a místem připomíná severské kriminálky. No... uvidíme, jak to bude dál. "Dobro a zlo je otázkou pohledu." P.S. Přísahám, že na přečtení dopisu bych počkala na stanovené datum.

Extrémně se mi líbilo svěží prostředí a nápad, jak udělat horor zase trošku jinak. Tentokrát i s jistým přesahem a myšlenkou. Zakomponovat vymítání Ďábla do sedmdesátkového pořadu byl výtečný tah. Fakt jsem byla celou dobu napnutá jak šle mého dědy. Pořád jsem si říkala: už? Tak už? Už to přijde? Co přijde? Dokonce i přítel byl tentokrát potichu. Americké reklamy byly očividně ještě otravnější než reklamy na TV NOVA a dalších brakoidních stanicích. Naštěstí jsme nemuseli reklamami ztrácet čas a tvůrci vám nabídli pohled do zákulisí pořadu. Jakožto fanoušek vymítání, ďáblů a podobných zábav jsem byla spokojená s roztomiloučkou Lilly. Konec pro mě byl jedna velká otázka a takové jedno velké "CO TO KURVA BYLO?" Přiznám se, že mě ale spíš zklamal a určitě se tam dalo rozvinout ještě hodně myšlenek a nápadů. Celý koncept byl ale dost zajímavý. Možná na to všem byl nejděsivější ten sedmdesátkový styl (nábytek, oblečení, účesy). Originálnost dost cením.

Asi se tady někdo seknul se zařazením filmu mezi horory. To byla spíš komedie, ne? Proč se to prezentuje jako horor, když jsem se stejně skoro celou dobu smála? Ze začátku jsem se smála hrozným hereckým výkonům. Potom naprosté klišoidnosti. Nakonec byly ale největší zábavou druhy úmrtí, které byly extrémně rozmanité. Někdo asi popustil uzdu svým mokrým fantaziím a ukázal na světlo hned několik nápadů, jak se zbavit pár nesympatických a rozmazlených středoškoláků. Zloun byl na konci prokouknut a jeho pohnutky dávaly smysl. Otevřený konec mě samozřejmě nepotěšil. Na dvojku se asi nechystám, ale zhlédnutí nelituji. Myslím, že je to dost nadhodnocené. Filmy obecně ze středoškolského prostředí úplně nemusím, tak je možná chyba na mém přijímači. EDIT (10.5.2024) po třech dnes mě tady furt trápily mnou udělné 3*.

Když si představím, že mi to táta pustil v 10 letech v domnění, že jde o pohádku pro děti, tak je mi doteď do smíchu. Pár pohádkových prvků to má. Už je to hezkou řádku let, co jsem to viděla a nejvíc si pamatuji zpívajícího kozla. Chudák to pak taťka musel poslouchat asi 6x dokola. Jde o předělanou pohádku o Karkůlce v dospěláckém kabátě. Animace už asi nic moc, ale pamatuji si to jen mlhavě. V dospělosti si už opáčko odpustím.

Naprosto důstojné pokračování jedničky. Dvojka v ničem nezaostává, hudba stále skvělá, Depp taktéž. Pobaví i již známé duo pirátů (jeden bez oka, druhý s pleší).

Jaká nostalgie… Když si vzpomenu, jak jsem našla jako malá DVD Pirátů z Karibiku, co jsem měla dostat pod stromeček… Příběh, hudba a hlavně výkon Deppa je fantastický. Nebudu si tady ale cucat komentář až z paty. Stejně nenapíšu nic nového a objevného. Prostě je to super!

Jemným a typicky českým humorem oplývající komedie, která mě ze začátku nebavila. Na vesnické mecheche jsem nikdy nechodila, ale trio vojáků slintající nad dámami mě nutilo k trapno-humorným pocitům. Nejednou jsem tohle poněkud trapňoučké namlouvání zažila. Hloupoučká, ale hodná Andula hrála perfektně. Skvěle byl napsaný i scénář, který naprosto dokonale vystihl ženskou a mužskou povahu. „A to je dobře nebo špatně, že jsem jak ta kytara od Picassa?“ Jako kdyby snad tvůrci nakukovali do každé domácnosti. Tatínek pohodář, který má všech pět pohromadě a maminka, která všechno hrotí. Nebo typické sbírání informací, zatímco tatínek se na nic neptá… Jak je to všechno výstižné… a jak se ty kulturní domy za ta léta skoro nezměnily…

Noooo to bylo ale pošušňáníčko. Myslím, že celý potravinářský průmysl je na tom podstatně hůř, než se ukazovalo v tomto dokumentu. Celkem bych ocenila podobný dokument, ale z Evropy. Překvapilo mě, že nejednou padla z erudovaných amerických úst poznámka, že v Evropě jsme na lepší úrovni, co se potravin a zpracování týče. To mě ale stejně neukonejšilo a další den jsem nemohla ani dojíst jídlo, co jsem uvařila. Probralo se tu všechno. Od bakterií v salátech, kuřecím masíčku, arašídech až po vejce a další pochutiny. Tvůrci se rozhodně nerozpakovali a ptali se na dost palčivé a dotěrné otázky. Až jsem se musela párkrát zasmát nad stupidními odpověďmi zpracovatelů. Kteří se tedy rozhodně neštítí falšovat certifikáty, lhát, podvádět, žvatlat nesmysly a alibisticky cokoliv z jejich chování omlouvat. Velký pošmak bylo zalévání salátu vodou s kravským trusem, zpracování kuřecího masíčka a další dobroty. Věc, která se dokumentu netýkala, ale vždycky mě vytočí, je to enormní množství zbytečného plastu, které USA produkuje. Vždycky se i v obchodě v ČR pozastavím nad nakrájeným kouskem zeleniny/ovoce v plastovém obalu atd… Ale to je zase něco jiného. Dokument nás seznámí s pár příběhy rodin, které si smlsly na e coli nebo na salmonele. Nedělám si iluze a jsem přesvědčená, že je tu ukázána jen špička ledovce. Mňam a dobrou chuť, Veroniko!

To je tak oddechový pokoukání… Už jsem to viděla asi 3x a vždycky si řeknu, že bych ještě 3 hoďky klidně snesla. Z každého záběru jde cítit pohoda, svoboda a cestovatelský duch. Oblíbenci jsou Marek Slobodník, který má svobodu v krvi. Stejně tak polské duo, kdy se vždy musím smát nad ztrátou hned dvou pasů a následného pašování Radka. Kluci jsou extrémně pohodoví a z mého pohledu šlo asi o nejsympatičtější posádku. Oblast, kterou si vybrali k projetí byla zajímavá a kochala jsem se s každým záběrem. Škodolibě mě potěšila každá závada na autě. V jejich podání mě baví i opravy aut. Ani to cestování nevypadá až tak složitě a vypadá to skoro, že se není čeho bát. Jakožto velký odpůrce byrokracie bych ale asi při vyřizování víz přišla o všechny nervy. Snad se jednou zadaří a podívám se na ta krásná místa osobně.