Trabantem až na konec světa

Jediné mínus, které by se dalo zmínit je ten, že další trabantí putování je dalším místy stereotypním pokračováním. Místy tomu tak doopravdy je, ale to bych s klidem přešel a rozhodně poznamenal, že nám parta kolem Dana Přibáně naservírovala opět velmi zajímavé cestování, o kterém se nám většinou může jenom zdát. Opět palec nahoru. (26.09.2016)

S ČT , alespoň co se zpravodajství a dokumentaristiky jsem se rozešel již dávno. Ale voni všichni, že prý právě todle je ten supermegahustejvtipnej vodvaz. -- Leda tak řídká stolice. Už jednou jsem si takhle naletěl-, že prý ty časozběry paní Třeštíkový to všechno posunou jinam (nedokoukal jsem tu ohromnou porci hyenismu ani jednou, takže jsem ani nehodnotil), ale proboha tohle? Možná na začátku ,,vtipný" nápad-kam až s těmi verky dojedem? Tak dojeli, kam dojeli, ovšem pak se to rozjelo. I ČT došlo, že prodat se dá všecičko, na co lidi čumí. Další a další řady byli v plánu. A tak dvoutakty (sem tam fiat) sjezdíme co se dá. Kdyby jen tohle, šlo by o nudnou stokrát mletou melánž, ale ty kecy...kecy-furt stejný ubohý (z prdele tahaný) ftipy, náčelník výletu nejistý uřvaný sociopat, naprostá absence pokory a debilní rasistický humory a zase další kecy.-- Kdykoli kamkoli jedu-jedno pravidlo je neměnný! Přizpůsobit se místním zvykům i lidem. Tohle je pro mě základní premisa slušnosti v rámci výletů do jinam (tohle ovšem očekávám i od návštěvníků k nám).--- Jsem zavilý odpůrce tzv. politické korektnosti (stejně nebezpečné jako náckovství), ale ta úporná snaha býti světoví, ftipný za každou cenu a přitom jen maskující své buranství-no to mě fakt nasralo! (18.11.2019)

Něco takového se nedá sestříhat do 98 minut. Čekal jsem mistrovskou podívanou, když to má tak pěkné hodnocení, ale nějak mě to neoslovilo, možná jsem byl ovlivněn tím, že jsem musel druhý den v sobotu do práce a byl jsem naštvaný, ale i tak jsem si říkal, že celou cestu nelze sestříhat do tak krátkého času. A taky mi tu vadil hlas Bárnyho z Matky coby průvodce. (19.09.2014)

S Trabanty jsem si zajezdil už po Africe a tak jsem tušil, s čím tak asi přijdou u jejich pokračování s cestou až na konec světa. Když zrovna v té Jižní Americe byli, tak jsem zrovna vše sledoval na jejich Facebooku .Takže to pro mě zase nebylo až tak velké překvapení, když jsem ten konec světa viděl v tomto dokumentu. Každopádně to byla obrovská radost sledovat tuhle partu bláznů, kteří nám všem opět ukázali, že nic není nemožné. A hlavně je třeba se z toho neposrat, že jo. Jedinou výtku bych mohl mít a to především tu, že bych uvítal více záběrů na svět kolem než na různé ventily, vačky a bůhví jaké části motoru, který se jim cestou stihli na Trabantech a Maluchu zesrat. Nicméně natočili to po svém, dokázali nemožné a u jejich dokumentu jsem se pobavil. Klobouk dolů, lepší a sympatičtější cestopis plný dobrodružství jsem snad nikdy neviděl. K dokonalosti s touhle partou už mi zbývá jediné a to potkat Dana Přibáně na nějaké přednášce, tak snad se už brzo dočkám. (16.02.2015)

Klobouk dolů před jejich dobrodružnou cestou. Já Andy přejel jenom na kole, ale to byla taková mastňácká cesta, na které jsem měl každý večer sprchu a postel. Tady zase cestovatelé přežijí tolik krušných chvilek, jen aby ta auta málem doopravdy utopili díky vpravdě školácké chybě. Navíc polští experti museli být snad sjetí, jinak to není možné. Ale z filmového hlediska je to takové nevyvážené. Dramatické scény střídá nuda. Stejně klobouk dolů, protože když se nad tím zamyslím, tak bez těch záběrů pro kamery by tahle cesta byla o pěkných pár dnů kratší (70%). (26.02.2015)