Trabantem tam a zase zpátky

Dramaturgicky slušný, technicky fakt výborný (hlavně kameramani některej holyvůdskejch slintů by se mohli učit), a když to člověk pojme jako velkou upoutávku na seriál a proloží přednáškou, nehrozí mu ten směšnej omyl někerejch recenzentů nazývat to cestopisem. V roce 2019 je pro kina klasickej cestopis mrtvej žánr a tomu je třeba výslednej produkt uzpůsobit. (16.04.2019)

Dramaturgicky o chlup lepší než předchozí díl, nicméně pokračuje větší a větší odklon od cestopisného charakteru, který byl nejlépe zhmotněn na cestě Afrikou, jenž je podle mě filmařsky nejzdařilejší. Proto je to především příběh o bandě magorů jedoucí ve vracích přes půl zeměkoule, ale pokud nemáte slušný přehled v zeměpise, nevíte, kdese zrovna nachází a pokud jste pozorně nesledovali jejich reportáže z cest, tak dost možná například ani nepostřehnete, že během této cesty byli v Nepálu. Mně to přijde jako škoda, nicméně to beru tak, že v tomto ohledu vděčnějším formátem bude seriál. (22.04.2019)

Partička suchopárnejch, megatrapnejch a mnohdy i mentálně zavostalejch Pražáků dvě hodiny rozebírá a skládá trabanta nebo ho tahá z písku a vody. Jindy vtipný pšontek se objevil i ztratil na čínsko ruských hranicích a zábavný maďarský motorkář si tentoraz na cestu pribalil málo žinčice. Kouzlo v prdeli, cestopis v prdeli a s tolik svěží Jižní Amerikou to má společný akorát ten Sachsenringer. Přiblblé ždímání dávno suchého hadru za každou cenu. Nejvyšší čas sešrotovat bakelit a vrátit se ke svý Máně do Přibáně, Dane. (04.05.2020)

Tři a půl hvězdy. Na jednu stranu hezká připomínka seriálu, který jsem před rokem viděla, prostě ty největší highlighty tu jsou, na druhou stranu cítím, že Trabantům trochu dochází dech, takže si říkám, že je dobře, že už to asi? končí. Klasické schéma, vtípky, byť v menším množství, nekonečné opravy... A i když ten film kolem mě jen tak nějak proplul, bylo mi v přítomnosti posádky ty dvě hodiny vlastně dobře... (09.05.2020)

Chtě nechtě, trabantí série je už kult a možná, že i udává směr jiným cestopisům. Po zhlédnutí Vandráků jsem měl chvíli problém si opět (po letech) zvyknout na styl Dana Přibáně, ale od přejezdu hor a problémem s zaplavenou cestou, jsem již sledoval závěrečný snímek "žlutého cirkusu" se zaujetím. Finále za tónů upravené Smetanovy hudby potěšil. (02.04.2020)