A jak to bylo dál...

Pro mě překvapivé pokračování seriálu mého dětství a mládí, který jsem měla moc ráda. S tím už to ale nemá moc společného. Chybí lehká nadsázka a vtip, přebývají trans témata a snaha se napasovat do jiné doby. Pro mě celkem zklamání. Tvůrci měli zůstat u seriálu a 2 filmů. Tohle už je jen uměle nastavovaná kaše, mnohdy už nevkusná. (03.02.2022)

Seriál rozkročený mezi dramatem a snahou o komediální skeče točící se nejvíc kolem zvracení, močení nebo periody. O sex už tu vlastně tak moc nejde. Polovinu série hledají tvůrci ideální balanc mezi oběma stránkami a snaží se dobíhat kvalitu původního Sexu ve městě. Snad každá epizoda tu napravuje nějaký ten přešlap z devadesátek, takže tu kolem hrdinek krouží úplně všechny problémy světa od BLM přes LGBTQ+ až po alkoholismus a strasti stárnutí. Před několika lety dávala SJP rozhovor, že příběh existuje. Mám ale takové podezření, že zmiňovaný příběh byl Mr. Big umře a tím to zhaslo. Nové postavy za srdce nechytají. Samantha žalostně chybí. Příběhové linky, kterými si postavy procházejí směřují do ztracena. Žádná oslava přátelství. Žádný sonet o lásce. Jen líbačka ve výtahu a díky naskle. Tady neumřel jen Big, tady umřela i Miranda a nejvíc Steve. (04.02.2022)

Neeee... Sex ve městě měl zůstat čistě 90kový seriál, vtipný a zároveň šokující na tu dobu. Není tajemstvím, že stárnutí s grácií je mnohem lépe vnímáno okolím, než zoufalé snahy si hrát na mladé. O tomto seriálu to platí jakbysmet. Sice tam jsou nějaké snahy hlavní hrdinky postavit do nepříjemných situacích v moderní politicky korektní společnosti, ale celé je to takové slabé... Toxičnost SJ Parker mi moc sympatie k novému seriálu nepřidává. Jednak rozhádanost se Kim Cattrall, která už nevydržela dlouholetou psychickou šikanu ze stran kolegyň, stejně jako to, že se SJ přestala bavit se svým hereckým kolegou Chrisem Northem, čelícím obvinění ze sexuálního napadení. U #MeToo kauz evidentně neplatí presumpce neviny... Po druhém dílu, kdy si můžu oči div nevykroutit, to balím. Nejvíc mě "pobavila" scéna, kdy Big umírá a Carrie ho tam oplakává, místo toho aby volala sanitku. (10.01.2023)

Nekonzistentní záležitost s neskutečně kolísavým tempem. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout co vlastně chtějí točit. Nacpeme tam pro jistotu všechno, což ok, ale taky to musí filmově a příběhově fungovat, ale není snad horšího scénáristického dna než je epizoda číslo čtyři. Některé nově příchozí postavy jsou navíc dostatečně zajímavé, ale moc prostoru něco předvést nedostanou. Více jak dvacetiminutová stopáž byla problém i u filmu a A jak to bylo dál.. to jen dokazuje. Příjemné minipointy z původního seriálu by tu sem tam byly, ale utopí se ve stopáži. Ze všech hlavních protagonistek, které se vrátili z toho pro mě trochu překvapivě vychází nejlíp Charlotte, její dějová linka je sice docela nudná, ale je to pořád ta samá jen trochu vyzrálejší Charlotte a osobně si taky myslím, že Kristin Davis ten návrat do postavy po letech zvládla herecky zdaleka nejlépe. Z Mirandy tvůrci vytvořili scénáristickou berličku, tu popletenou, tu se divící, ale jakoby jen v mála okamžicích připomínající v dřívějším Sexu ve městě mou oblíbenou Mirandu. Carrie je pořád ďiblík, tu nesamostatný, tu nelogický, tu hysterický. Naštěstí o poznání míň než dřív, i když piští jako před čtvrt stoletím. Určitě plus, že vzniknul seriál o ženách po padesátce, které pořád mají rozhodně co říct, jen to měli říct v jiném formátu, s lepším scénářem a přiměřenou stopáží, ideálně se Samanthou (sympatická vtipná chytrá potvora par excellence tu tak hrozně moc chybí, nemá to prostě kdo vyvážit už proto, že tahle Miranda není původní Miranda). Skvělý je Mario Cantone, který hraje, jakoby snad neuplynulo tolik let od původního seriálu i filmů a je to pořád naprosto suverénně Anthony. Byla by chyba si ovšem nepřiznat, že A jak to bylo dál... je podprůměrné televizní dílo, které těží z nostalgie. A nebýt té atmosféry, jiné, ale relativně příjemné (od třetího dílu), kterou se jim do toho povedlo protlačit skoro nikdo by se na to nedíval. Navíc o poznání snobštější než kdykoliv předtím (viz Carrie a její byty). Ale samozřejmě pořád lepší než film Sex ve městě 2. Nicméně Kim Cattrall moc dobře věděla, proč do toho nejít. 50% (04.02.2022)

1. série: V 90. letech musel Sex ve městě šokovat hodně lidí svou otevřeností a prezentováním tabuizovaných témat. V roce 2022 mě ale And Just Like That šokovalo svým přístupem jistým způsobem taky. Tento seriál je podle mě historickým milníkem a symbolem počátku neo-socialistického realismu, který vzdává holt politické hyperkorektnosti prostě proto, že je to in a bortí nepopulární názory kudy chodí. V podstatě se tu řeší boření bělošských stereotypů, genderová fluidita a to, jak se s ní vyrovnávají matky teenagerů, které se s ní potýkají. Dále pak násilné protlačování nebinárních jedinců, experimentování se sexualitou ve stáří, samotné stáří a jeho úskalí a samozřejmě etnická diverzita a kulturní pluralismus. Byla by to zkrátka dlouhá debata o tom, která všechna témata tato série otvírá. Horší je pak to, že je nijak nezavírá. Spousta linek vyšumí do ztracena (např. Steve, Mirandy alkoholismus, neplodnost) a tak nějak se všechno jen vydává za něco, čím není. Absolutně se zde vytrácí motiv přátelství a pospolitosti původního seriálu. Už první díl si pro mě pod sebou podřezal větev tím, že zhanil Samanthinu absenci docela hyenickým způsobem a byla tam dost cítit reálná příčina ze zákulisí zdejších vztahů. Nevím, na jednu stranu to bylo strašně aktuální, moderní, módní a trendy, až se mi to vlastně příčilo a říkám si, jestli vlastně jsem cílová skupina co se věku týče. Dívalo se na to celkem hezky, ale nemělo to absolutně žádnou celistvost a byla to jen taková přehlídka problémů dnešního světa. Pěst na oko. (08.02.2022)