Příběh opravdového člověka

Nemám nohy, jestli pak já dolezu, k támhletomu pařezu... Od příběhu hrdinného sovětského letce jsem původně očekával, že se bude více soustředit na jeho cestu německým územím k vlastním jednotkám. Nakonec to ale ani není na škodu, že tomu tak nebylo. Tuto počáteční část přeskočímě docela rychle a následuje nejzdlouhavější část filmu v nemocnici, která zobrazuje Meresjevovu rekonvalescenci po ztrátě dolních končetin a v závěru se opět dostává hrdina do bojové akce. Film se soustředí hlavně na těžkosti Meresjevova zotavování a jeho s tím související problémy. Sám ale několikrát poznamenává, že je "sovětský člověk" a následně nato všemi problémy projde bez větších problémů. To o co zde jde především je zobrazit nezlomnou vůli sovětského člověka překonat jakoukoliv překážku a bránit svoji vlast, přes zdravotní handicap. Hudba u tohoto snímku až na pár míst, kde je diegetická a slouží jen jako prostředek pro udávání rytmu tance(ano, člověk s protézami nohou tancuje kozáčka), se nevyskytuje. (14.06.2008)

Tři - a půl hvězdičky za to, jak nás tenhle film (de)formoval - asi však paradoxně ale i v lecčems k dobrému. Jeden z prvních filmů v první třídě, na prahu normalizace - se školou - povinně... :-)) "...Ale ty jsi sovětský člověk!..." Jo, kam se hrabe Rambo! (Mimo jiné od té doby důvěřuju v nouzi slepičímu vývaru.:-) (13.10.2005)

První třetina Příběhu opravdového člověka by se dala zařadit do žánru tzv. „survival films“, což jsou filmy, v nichž hlavní hrdina (či hrdinové) bojuje o přežití v nehostinném prostředí. Poté, co se zraněnému letci Meresjevovi podaří uniknout z nepřátelské linie a je hospitalizován v nemocnici s amputovanými nohami, se film mění v čistě konverzační drama prodchnuté melodramatickými replikami, aby se v poslední třetině, kdy se hrdina vybavený speciálními protézami opět vrací do armády, opět vrátil do akčnější polohy a příběh vyvrcholil leteckou bitvou. Propaganda v tomto filmu není nijak zvlášť vtíravá a spolu s několika patetickými proslovy o nezlomné síle pravého bolševika jsem ji v kontrastu s celkovými kvalitami celého filmu (především herecké výkony a kamera) dokázal tolerovat. (09.01.2011)

Samozrejme by nebolo vôbec ťažké odsúdiť tento príbeh sovietskeho Pistoriusa ako propagandu. Ale je jednoduché sa chytiť zopár archaických fráz a smiať sa, ako hľadať to skutočne hodnotné na starých filmoch. Stolper umne rozčleňuje film na viacero výrazne odlišných častí, čím stále púta divákovu pozornosť. Film by mohol slúžiť ako komparačný materiál so súčasnou hyperrealistickou kinematografiou, ktorá by sa v podobnom príbehu musela sústrediť na detaily typu čo vojak počas 18 dní v lese jedol a pil, ako fungujú protézy a asi by sme si pozreli zopár nechutných naturalistických scén. Cieľom tohto porovnávania by bolo, nakoľko je podobná realistickosť prínosom. Mne totiž v Príbehu obyčajného človeka nijak zvlášť nechýbala. Zub času ale zostal voči filmu neúprosný, nedá sa nič robiť. Nie je to nadčasová klasika typu Žeriavy tiahnu. (14.05.2016)

Vynikající snímek, který nám ukazuje, co vše dokáže lidská vůle a vnitřní přesvědčení! Původně jsem očekával líčení strastiplné cesty Meresjeva, ovšem film se více zaměřuje na rehabilitaci a rekonvalescenci pilota a jeho následný návrat na oblohu, do kokpitu letadla. Velmi působivé dílo sovětské kinematografie, kterému rádi odpustíte i to stáří, které na tomto snímku je patrné (nejste-li ten typ člověka, co automaticky odsuzuje vše, co je sovětské). Já jsem byl jako divák spokojený, bylo zde možné vidět i tehdejší společenské poměry Sovětů... (29.12.2008)