I Spit on Your Grave
Obsahy(1)
Mladá atraktivní spisovatelka Jennifer Hills (Camille Keaton) přijíždí na venkovskou usedlost u řeky dopsat svůj román. Namísto vytouženého klidu na práci a inspirace tu ale nalezne pouze bolest a ponížení z rukou čtveřice brutálních buranů, kteří ji opakovaně znásilní a zničí její knihu. Zdrcená umělkyně se jim rozhodne krutě pomstít - a vytvoří tak mistrovské dílo!
Nechvalně známá klasika žánru exploitation filmů, který prožíval konjunkturu v 70. letech. Ještě donedávna byl tento film v řadě zemí zakázán, protože měl podle cenzorů glorifikovat násilí páchané na ženách a přední americký filmový kritik Roger Ebert jej označil za nejhorší film, jaký kdy viděl. Camille Keaton za svůj výkon obdržela v témže roce kdy byl film natočen cenu na Katalánském mezinárodním filmovém festivalu ve Španělsku. (choze)
(více)Videa (1)
Recenze (196)
Tři nadržení vidláci, kterým by sláma čouhala z bot, kdyby věděli, jak si je obout + jeden retardovaný Felix Holzmann dostali zálusk na z jejich úhlu pohledu vyzývavé děvče z města a tak jej v duchu svých svérázných praktik tokání brutálně znásilnili. A pak? Pak se už jen Michael Madsen zadívá do dálky ze dveří svého karavanu a vyrovnaným, jakoby s osudem smířeným tónem, pronese: „That woman deserves her revenge and they deserve to die..“ Jeden ze základních kamenů subžánru Rape & Revenge, který trpí na katastrofální herecké etudy a hlavně nepochopení Zarchiho tvůrčího záměru. Není se co divit, v jeho ryze amatérském podání je to jako by si šly děti hrát se sirkami do stohu, nicméně ostříhat nějakých dvacet minut dějové vaty + klín Camille Keaton a hned by se na ten zvrat submisivity dívalo veseleji.. ()
No, chtěl jsem se podívat na nějaký film se špatnou pověstí a mám, co jsem chtěl. Až tak kontroverzní mi to nepřišlo, spíše dost nudné. Za vidění opravdu stojí až pomsta hlavní hrdinky. I když musím říct, že ti burani ji to dost ulehčují a prakticky ji jeden po druhém lezou přímo pod ´nůž´. Fakt to nestojí za druhé zhlídnutí. ()
Díky tomuhle snímku konečně vím, co si mám představit pod pojmem shock-exploitation a bože stůj při mně, líbil se mi a ne málo. Zařídil jsem se podle Pomových instrukcí a zatímco ostatní šli spát, já se uvelebil u počítače a pustil si film, který předchází pověst těžkotonážní amatérské sračky, co z neznámých důvodů dosáhla kultovního statutu coby extrémně brutální a úchylný snímek. Přesto převážily mnou hluboko uvnitř naivně chované naděje, že snímek svému statutu dostojí a ačkoliv se prvních asi 20 minut do znásilnění hlavní hrdinky vůbec nic zajímavého nestalo, strávil jsem je napjatý jak šráky. Jestliže z první půlky filmu si navždy odnesu obrázek nahé ženy prodírající se lesem, z druhé to bude tatáž žena řítící se v motorovém člunu a rozmachující se přitom nad hlavou sekerou. To, co tu mnozí označují jako amatérismus (dlouhé záběry, pomalé tempo, absence hudby, charakterizace postav, hereckých výkonů aj.), je pro mě minimalismus s cílem dosáhnout co největší míry realističnosti, který film učinil tak podmanivě působivým, jakým alespoň pro mě byl. Ano, je otázka nakolik to Zarchi zamýšlel a co mu vyšlo jen náhodou, ale to je mi docela jedno. Až primitivně jednoduše napsaný a natočený, ale fascinující film. ()
Surový exploatačný thriller, ktorý výborne pracuje s obmedzeným rozpočtom. Zásadne nesúhlasím s kritikou, že ide o nejakú amatérinu, práve naopak ten minimalizmus a absencia hudby dodávajú filmu svojskú intenzívnu atmosféru (technicky je to o niekoľko líg vyššie ako podobne nízkorozpočtový The Last House on the Left). Pravdou je, že jednotlivé pomsty sú dosť vykonštruované (neskorší Savage Streets určite plynie lepšie), ale až tak mi to nevadilo. A Camille Keaton je úplne fantastická! ()
“Day of the Woman“, od roku 1980 vďaka znovuvydaniu titul známy pod názvom “I Spit on Your Grave“, svojim novým označením reaguje na kontroverzný román Borisa Viana z roku 1946 - “I Spit on Your Graves“ (“J'irai cracher sur vos tombes“). Okrem inšpirácie titulným názvom nemá Zarchiho exploit nič spoločné s touto francúzskou knižnou klasikou. Zato je však jednoznačne postrehnuteľná inšpirácia Cravenovým THE LAST HOUSE ON THE LEFT a ako sám režisér aj povedal, skutočnými udalosťami z jeho života. Jednej noci v New Yorku sa stal totiž svedkom scénky ako sa z miestneho parku plazí skrvavená a zúbožená žena po nevyberavom znásilnení. Dievčina nemala už v tom momente tú silu, aby sa o seba postarala, preto zasiahol Zarchi. Jadro jej osudu neskôr obalil zmysleným príbehom newyorskej spisovateľky Jennifer, čím jej dal možnosť aspoň takýmto spôsobom sa na filmovom plátne svojim przniteľom kruto pomstiť a vrátiť úder späť. Vznikla tak klasika “Day of the Woman“. Označením klasika, resp. cult, sa film mohol honosiť samozrejme až po čase. Pod pôvodným názvom “Day of the Woman“ skoro vôbec nezabodoval. Nový smer v propagácii, prechod na väčšie trhy s video zábavou a v konečnom dôsledku útok na povedomie divákov, slávil časom svoj úspech. Nezabudnuteľné scénky, reálne pôsobiaca brutalita, psychický a fyzický teror padajúci na hlavu a telo často nahej Jennifer – spočiatku bezbranný objekt túžob skupiny vidieckych hovád, myšlienky, alternatívny uhol pohľadu na situáciu, herecký prejav, dialógy, ...no je toho proste dosť, čo dokáže zaujať a prispieť tak ku zaujímavému filmovému zážitku hodnému pripomenutia. Avšak totálna absencia hudby a v druhej polovici zvraty na úrovni zvratkov – až šialene nelogický priebeh, opierajúci sa iba o snahu čo najviac šokovať či už to dáva zmysel alebo nie, zrážajú v konečnom, doposiaľ výbornom dojme “I Spit on Your Grave“ do iba niečo málo nadpriemernej skupinky filmov. Amaterizmus vysokého stupňa! Len aby bolo jasné, neznevažujem týmto film ako celok ani chovanie Jennifer. Po tom čo si prežila, jej úsudok a racionálne riešenie situácie sa výrazne nabúralo neprekonateľnou vlnou, ktorá zahalila a rozožrala existujúce receptory v mozgu. Stará dobrá Jennifer zomrela. Jej nové ja sa prebúdza – z toho dôvodu veľmi trefne zvolený aj pôvodný názov “Day of the Woman“. K tomu, aby som uviedol konečne to, čo mi najviac vadilo, netreba od Jennifer chodiť ďaleko. Uvažovanie skupinky násilníkov po ohavnom čine opakovaného prznenia a nedostatočného riešenia vzniknutej situácie, stojí teda zato. Ani po opakovaných impulzoch (doslova bleskoch) do ich sedliackych hláv im stále nič nedochádzalo. Bez urážky, ale s nimi by si dokázal poradiť aj malý Kevin zo SÁM DOMA. Taká dôverčivosť sa len tak nevidí. ### Vďaka svojmu obsahu - detailnému zobrazeniu krutosti znásilnenia, vrážd a všeobecne teroru a nahoty, sa “I Spit on Your Grave“ stal terčom nevyberavého odporu zo strany kritikov a cenzorov, vrátane časti diváckej obce. Vo Veľkej Británii sa “I Spit on Your Grave“ po svojom tunajšom vydaní na VHS-ky z roku 1982 zásluhou distribučných štúdii “Wizard“ a “Astra“, dokonca úplne zakázal. Stalo sa tak v júli 1983, kedy film cenzori z BBFC umiestnili na zoznam tzv. Video nasties, čím znemožnili jeho propagáciu a distribúciu. K banu na film sa okrem UK uchýlili napríklad aj cenzori z Austrálie (zákaz 1998-2004, avšak s minimálnou účinnosťou), Írska, Nórska, Nemecka, Kanady, ... K re-releasu vo Veľkej Británii sa po zákaze pristúpilo až v roku 2001, kedy vychádza Cut verzia skrátená o 7 minút a 2 sekundy označená vekovou prístupnosťou Rated:18. O dva roky neskôr sa namiesto zvoľnenia zásahov pristúpilo k opačnej variante – vychádza disk orezaný tentoraz o 7 minút a 43 sekúnd. V roku 2020 vychádza zásluhou distribučného štúdia "Kaleidoscope" verzia skrátená o 1 minútu a 41 sekúnd (Rated 18). V Británii Full uncut verzia doposiaľ nevyšla. PS videný Uncut. () (méně) (více)
Galerie (31)
Zajímavosti (19)
- Mnoho států včetně Irska, Norska, Islandu a Spolkové republiky Německo thriller zakázala s odůvodněním nevhodné „oslavy násilí na ženě“. Kanada nejdříve uplatnila také zákaz, v 90. letech však přenesla rozhodnutí případného uvedení na provincie. Od roku 1998 tak Manitoba, Nové Skotsko a Québec distribuci povolili. (SeanBean)
- Zerchi chtěl realitu znásilnění vyobrazit co nejpřesněji a přiznal, že diváky záměrně šokoval, ovšem bez toho, aby natočil cokoliv nereálného nebo neskutečného. Když zkoušel "sílu a efekt" některých scén na náhodně vybraných divácích v malém promítacím sále, při druhé scéně znásilnění na kameni v lese jeden z přítomných můžů (povoláním elektrikář) zvolal: "To už je moc, tohle nezvládám!" A opustil sál. Zarchi po této reakci zvolal: "Ano! Scéna funguje přesně tak, jak má!!" (Flipnic)
- Jistý profesor na universitě v USA kdysi tento film pustil ve třídě dívkám, aby je dostatečně a názorně varoval před nebezpečím znásilnění. Jeho čin vzbudil obrovský poprask a profesor byl z university propuštěn ... (Flipnic)
Reklama