Mňága - Happy End

Mňága a Žďorp je jedna z mých nejoblíbenějších kapel a Petr Zelenka jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. Co můáže vzniknout, natočí-li tento režisér mystifikační dokument o této kapele? Ano, správně, jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Film Mňága - Happy end popisuje vymyšlenou historii této kapely na tolik působivě, že si říkáte zda se vskutku jedná o mystifikaci. Vyskytuje se tu tolik absurdních scén, ze kterých přímo srší to jak si z diváků Petr Zelenka utahuje, ale i přesto někteří uvěřili. A právě zrovna scénu s konkurzem, s koncertem za zdravou výživu a Slunce, seno, Mňágu si budu dlouho pamatovat. Pokud tomu připočteme i super písničky, pět hvězdiček je jasných. 100%> (17.11.2008)

Mňága pro mně byla vždycky jen jednou z kapel, které jsem prostě neposlouchal (narozdíl od Čechomoru), a v době svého vzniku mě tenhle film vůbec nezajímal. Je ale zajímavé sledovat, co všechno Zelenka "obšlehl" ze svého debutu, když tvořil Rok ďábla. Popravdě řečeno bych mnohem radši viděl "Slunce, Seno, Mňága"... (14.05.2008)

Keďže mám rád rock-ovú a metal-ovú hudbu, nebol to pre mňa na zhliadnutie úplne zlý fiktívny dokument, ale mám radšej trošku iný štýl humoru. Zo začiatku ma to skoro vôbec nebavilo, ale keď prišla pasáž k akože životopisnému filmu "Slunce, seno a Žďorp", tak som sa konečne pobavil. Výkony Zdeňka Trošku, Mareka Vašuta a Mareka Brodského do danej scénky výborne zapadli. "Scéna s výsluchom", pojedanie trampky a Troškove komentáre ("lampička sa stala jednajúcou osobou" alebo "ať se staraj o muziku a tohleto nechaj na nekom iným" sú veľmi podarené). ale celkovo tam bolo viac hluchých miest, takže len za 2. (17.06.2023)

S Mňágou a Žďorp jsem prožil dospívání i všechny svoje první lásky a i když ty časem z mého života zmizely, tahle parta z Valmezu mi v srdci zůstala. Happyend je jednou z nejlepších a nejoriginálnějších hudebních komedií, s neskutečně vtipným mystifikačním scénářem, za který by se nestyděl ani David Lynch. Vše samozřejmě protkáno parádní hudbou v podání titulních hrdinů. Škoda jen, že snímek není častěji reprízován v televizi. Skvělá a zábavná podívaná! (06.05.2021)

„Možná, že lidé prostě chtějí být klamaní. Možná...“  Uměle, nebo-li účelově vytvořena hudební skupina jako hlavní téma v uměle zkonstruovaném, mystifikačním (pseudo)dokumentu? Tak tady si Petr Zelenka už opravdu pohrál s tématem mystifikace a mediální manipulace dokonale, přičemž nepřekvapí, že celé dílko v takovém duchu i natočil. Viděl jsem to těsně po novějším Roku ďábla (2002), z něhož jsem měl spíše průměrný dojem, ale tady můžu hlásit velkou spokojenost! Je pravda, že jsem o skupině Mňága a Žďorp dosud jen věděl, že nějací tací existovali, ale neznal jejich tvorbu a možná o to víc jsem si užil tento neotřelý filmový kousek. Muzika oné kapely v něm byla sympatická svá a chytlavá, až jsem si nejednou začal během sledování písně pobrukovat. Celý nápad proveden ze strany režiséra velmi zdařile, všechny ty absurdní příhody nejen skvěle gradují, ale zároveň jsem v tomto případě stále více pociťoval a vnímal i hlubší smysl a poselství, které chce Zelenka skrze zábavnou mystifikaci předat a ukázat... aneb jak vlastně média, film či marketing mohou vytvářet umělé senzace včetně celých příběhů, celých osudů, předem smyšlených a vykalkulovaných (a dokonce i s využitím náhradního plánu, jestli poslušní otroci zklamou a zradí!) a lidí budou je schopni nekriticky příjmat jako realitu... což se na základě některých komentářů (viz. třeba Radyo) v souvislosti se Zelenkovým filmem nakonec i stalo a potvrdilo. Já si tenhle pseudokoment hodně užil a mám pocit, že už dlouho jsem v tomhle specifickém žánru neviděl nic tak zábavného. Tak nezbývá mi, než jen dodat tu oblíbenou větu: Kam se na tohle hrabe nějaká Záhada Blair Witch?! **** PS: Úplně nejvíc mě dostaly filmové scény s Markem Vašutem, u scény výslechu jsem už vybuchoval smíchy nahlas, ale snad poprvé v životě můžu říct, že tady zaválel i Zdeněk Troška! [85%] (23.08.2022)