Páté kolo u vozu

Slušný rodinný film. Přesně takový, jaké uměl natáčet Bořivoj Zeman. Poslání točit aktuální komedie reagující na společenské nešvary bylo v té době sice už zbytečné, ale proč se nenechat vytrhnout milým vkusným příběhem s dobrým hereckým obsazením? Film by se bez přítomnosti Zdeňky Baldové asi rozpadl, ale právě kvůli ní stojí film za zhlédnutí. Ne snad, že by herecký úkol byl v kontextu filmových babiček nějak výjimečný. Ale Baldová do něj vkládá životní zkušenost všech těch jen zdánlivě stereotypních rolí, které hrávala během celé kariéry. Je opravdu nutné dívat se na film z roku 1958, abych si uvědomil, co všechno se dá představit pod pojmem "Herečka"? Dokázat svou pouhou přítomností žít na filmovém plátně! (14.12.2003)

Na rok 1957 skvělá komedie plná tehdejších reálií komunismu. Baldová dělá blbku svým dětem, kulturnímu tajemníkovi a redaktorce časopisu Rodina. Měli posluhovačku za peníze a ta jim asi utekla. Peněz maj jako sraček a rozmazlený děti. Vojtovi komouši přepaží byt a nastěhujou mu nájemníky! Ve filmu je spousta výborných hlášek jako: "Do Tří králů budeš mlčet!" "Je tohle domov? Tohle není není domov! " Komediálnost v kontrastu z tuhým již civilizačně zaostávajícím komunismem nelze nijak popsat, nutno vidět.   Všimnul jsem si jedné zajímavosti. Baldová s sebou vozí zarámovanou fotografii z Dalmácie, kde bydlela. Tipnul bych že je to Primošten, co dnes vypadá zcela jinak. Jirko mrkni na to. (22.07.2023)

Zdeňka Baldová v roli přespříliš hodné babičky a Vlasta Fabianová coby její filmová dcera mě nejen pobavily, ale i bavily. Úsměvným způsobem vyprávěný příběh o tom, že ono pomyslné páté kolo u vozu může být ve skutečnosti dosti důležitým, ne-li nepostradatelným kolečkem. Inu, já mám prostě slabost pro tyhle naše staré kousky a shovívavě odpouštím vše, co by se dalo vytknout. (31.10.2016)

Byl jednou jeden maloměšťák. A babička, která se nechala zneužívat. Až toho měla dost, vzbouřila se a osamostatnila. V tomto ohledu film samozřejmě odpovídá dobovým kvintesencím, ale zásluhou vynikající Zdenky Baldové je to pořád milá podívaná. Pohroma, kterou babička svým odchodem způsobí, je potom ideálním prostředkem k napravení sobeckých charakterů rodinných příslušníků. Některé drobné výpady proti socialismu jsou (zřejmě) otiskem masového prozření po Chruščovově zásadním odsouzení "kultu osobnosti" (únor 1956). (01.01.2018)

Příjemná veselohra se společenskou kritikou. O zneužívání vlastních příbuzných pokrokovým moderním lidstvem. Konečně jsem se u Bořivoje Zemana dočkal filmu bez špetky budovatelského nadšení. Jsou zde kvalitní herecké výkony a zábavné satirické podání. Civilizace ve svém vývoji pokračuje nějakým způsobem vpřed a nazývá se to pokrokem. Vlastně je to jen opuštění starých hodnot, jež se nahrazují něčím jiným. Ne lepším, ne horším, prostě jiným. Společnost ve své emancipaci opustila tradiční rozdělení rodiny muže živitele a ženy hospodyně. A s důsledky se musí prát. Chod domácnosti se s postupujícím pokrokem a emancipací jeví nad naše síly. Naštěstí existují babičky Skořepové (dobrá Zdeňka Baldová), které místo zaslouženého odpočinku drží všechno a všechny v provozuschopném stavu. Nevděčná práce přináší starosti. S ní je to těžké a bez ní to nejde. Její dcera Zdenka (dobrá Vlasta Fabianová) je moderní emancipovaná žena. Radí, žije společensky a práci si bere domů. Zeť Skořepové Karel Janura (dobrý Miloš Nedbal) hledá rozptýlení a pochopení. Vnučka Jana (Jaroslava Tvrzníková) prožívá svoji první lásku. Vnuk Petřík (Jiří Kříž) je malý darebák, tak jako jsou děti v jeho věku. Z dalších rolí: nadbíhající důchodce Poláček (Jaroslav Vojta), mladá a pohledná zpěvačka Jiřina Slavíková (Helena Loubalová), a Janin mladý nápadník Arnošt (Rudolf Jelínek). Důchodci to v moderní společnosti nemají snadné. Jsou nadbyteční, cítí se nepotřební, snaží se pomáhat a jejich blízcí je budou vždy využívat. Protože ještě stále chtějí být alespoň trochu užiteční. Máme je rádi a otravují nám život. Jejich role je velmi nevděčná. (13.11.2014)