Tři přání pro Popelku

Z našeho pohledu docela těžce hodnotitelná pohádka, remake jedné z našich největší klasik, která není jen klasickým převedením naší verze slovo od slova, scéna od scény, ale některé klíčové prvky vynechává (hudba), stejně tak humorné prvky (Droběna). Je tak vesměs jasné, že z našeho pohledu se jedná spíše o další variaci na už u nás velmi známou věc. Když se ale člověk dokáže odprostit od znalosti naší verze, a řekne si, že na to jde s čistou hlavou, tak dostane krásnou Norskou krajinu, na Astrid S se také dobře divá, ačkoliv je to spíše přirozená klasická krása, než nevinná Šafránková, a příběh, snažící se spíše o jemnou fantasy atmosféru, než pohádkově laděnou věc. Ve výsledku tak čistý průměr, který neznalého diváka neurazí, ale ani neoslní ničím novým. Bizarní cameo Kristofera Hivju celkové atmoséře nijak nepřidá, a jeho role je pro film absolutně zbytečná. (05.01.2023)

Z větší části film kopíruje děj i mnohé scény filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). Norská Popelka je zralá kurážná žena, která v sobě nemá ani zblo něžnosti Miluše Šafránkové. O nic lépe na tom není ani princ. Jeho pohled připomíná spíše kovářského tovaryše než zamilovaného prince. Pro mne je také velkým minusem cesta k zámku lemovaná zapálenými ohni. Nemohl jsem si pomoct, mně to připadalo jako vjezd do pekla. Snad v každém záběru jsem postrádal hudbu Karla Svobody. Přesto přese všechno film úplně neodsuzuji. Je zde jistá naděje, že lidem, kteří neviděli českou verzi  Tři oříšky pro Popelku (1973) se film bude líbit víc než mně. (26.12.2023)

Norská verze naší Popelky rozhodně neurazí. Odehrává se v krásném prostředí, hudba je příjemná, herecké výkony potěšující (podoba královského páru s německými herci ze Třech oříšků asi není náhodná) a velmi drobné obměny v ději nejsou nutně na škodu. Na Libušku jako Popelku a Trávníčka coby prince sice norští kolegové nemají (tím neříkám, že nejsou sympatičtí, herečka Popelky se mi líbila), zakomponovaná homosexualita je zbytečná, ale i díky citlivému adaptování Vorlíčkova díla, držení se předlohy i v detailech, oceňuji tento počin 4* a už se těším na vánoční reprízu té naší milované verze. (21.12.2023)

Téma jak chudá šikanovaná dívka ke štěstí přišla, bylo zpracováno ve filmu mnohokrát, většinou jako pohádka nebo romance. Pokud by se jednalo o běžnou norskou pohádku, dostala by ode mne průměrné hodnocení. Jelikož tvůrci využili Vorlíčkův scénář a měli k dispozici naši natočenou a úspěšnou předlohu, musím být kritičtější. Naše Libuška svým půvabem, mládím a něžností je nepřekonatelná. Oběma severským představitelům bylo v době natáčení 25 let. Popelka si jako místní oblíbená zpěvačka určitě získala řadu fanoušků. Výprava s ohledem na severskou zimu odpovídala naší verzi, ale to je tak všechno. Pokud byly kostýmy realističtější či uvěřitelnější, tak s ohledem na co? Vždyť se nejedná o příběh ze současnosti, ale o pohádku, a jakákoliv fantazie je vítaná. Naše verze příběhu je každopádně srdečnější a dramatičtější i když v ní nebyly podbízivé prvky současnosti, např. u stromu močící panoš, prdíky tančící Dory, snědý princ ani líbající se gayové a závěrečné násilí. Na líbivosti pohádky se u mne podepsala také absence humoru, Svobodovy hudby a zpackaný dabing. Byla to nuda a jak už tu někdo napsal, ještě že se toho režisér Vorlíček a Libuška nedožili. (21.12.2022)

Čo z krásneho vizuálu, keď nórsky princ musí byť Turek, na škandinávskom dvore je čierna šľachta a oriešky prekryli buzeranti? Paradoxne Nóri nevymysleli nič nové, okrem týchto atribútov a záveru, všetko ostatné opísali. V podstate pošpinili tradičnú rozprávku novotami a nórske médiá ešte píšu, že pôvodná verzia je východoeurópsky gýč? Tak nech si nechajú svoju análnu popolušku, ten gýč je stonásobne lepší. (31.12.2021)