Tři přání pro Popelku

Objektivně je zde filmařina na velmi vysoké úrovni, to se musí nechat, Scénář dodržuje časovou kontinuitu, film velmi přehledně temporytmus v podstatě tří dnů, kamera, lokace, výprava, vše skvělé, střih funguje. Jen mi tedy vadilo, že v hlavní roli Popelky je dívka, které jsme my na moravské vesnici říkali prasnice, jedno jak hezky modré má oči, ale koukněte na bradu a boky; vadilo mi, že zde kůň není Jurášek a sova Rozárka; že zde chlap před Popelkou čůrá do sněhu (chci rovnoprávnost a vidět, jak čůrá Popelka!); Popelka má moderně vybělené zuby; ceremoniářem na hradě je černoch (jako fakt, na severu?); převlek za muže mi přišel podivně queer; ti dva princovi kámoši jsou buci; Dora, nevlastní sestra Popelky, je daleko hezčí holka a vlastně jsem jí fandil víc, dokonce v některých chvílích připomíná mladou Magdu Vášaryovou; fakt musela Dora prdět? ; fakt bylo nutné sem zavléct moderní prvky jako stylista apod.; tři oříšky vypadají spíše jako tři žaludy; a celé je to víc afektované, než předloha, kde se postavám dalo věřit a Popelka působila étericky. Tam bych i té polární záři věřil, ale tady ne. Hodně, ale hodně slabé 3 hvězdy. (28.12.2023)

Milé překvapení - Českou Popelku v tom jednak rozhodně poznáte, jednak je to ale i dostatečná aktualizace. Skvěle to využívá norské krajiny a vysokých production values. Astrid S sice není Libuška Š a chybí jí špetka její drzosti, ale jinak jde velmi zpříma ve šlépějích emancipované verze na pohádkovou hrdinku. Vůbec všechny motivy jsou rozpracovány ve směru zkoumání předurčenosti a proboření nachystané cesty - byla o tom už původní Popelka, tahle je o tom zase o trochu víc, přirozeně k postupu doby. Film skvěle rozpracovává i postavu Dory a dodává jí nečekanou lidskost (nejsilnější moment filmu je nečekaně chvíle, kdy princ poznává, že Dora není Popelka, a my plně cítíme její bolest a stud) a z macechy dělá místy hrůzu nahánějícího padoucha. Scéna na bále byla opravdu kouzelná. Možná mi tu chybí trocha humoru, má to místy takový ten sebevážný fantasy nádech -a vtipy jsou spíš izolované a trochu nucené, to je jediná škoda. Nejsem cílový divák, očividně, ale každé rodině s dětmi bych doporučoval jít. Když to neuděláte o sobě a o cestě do vlastního dětství, tak máte před sebou skvělý vánoční film. Zatím všechny negativní reakce, které jsem viděl, kladou na ten film naprosto absurdní nároky, které nějak nechápou, co je smysl a  role vánoční dětské pohádky. 70 % (23.12.2021)

Z našeho pohledu docela těžce hodnotitelná pohádka, remake jedné z našich největší klasik, která není jen klasickým převedením naší verze slovo od slova, scéna od scény, ale některé klíčové prvky vynechává (hudba), stejně tak humorné prvky (Droběna). Je tak vesměs jasné, že z našeho pohledu se jedná spíše o další variaci na už u nás velmi známou věc. Když se ale člověk dokáže odprostit od znalosti naší verze, a řekne si, že na to jde s čistou hlavou, tak dostane krásnou Norskou krajinu, na Astrid S se také dobře divá, ačkoliv je to spíše přirozená klasická krása, než nevinná Šafránková, a příběh, snažící se spíše o jemnou fantasy atmosféru, než pohádkově laděnou věc. Ve výsledku tak čistý průměr, který neznalého diváka neurazí, ale ani neoslní ničím novým. Bizarní cameo Kristofera Hivju celkové atmoséře nijak nepřidá, a jeho role je pro film absolutně zbytečná. (05.01.2023)

Čo z krásneho vizuálu, keď nórsky princ musí byť Turek, na škandinávskom dvore je čierna šľachta a oriešky prekryli buzeranti? Paradoxne Nóri nevymysleli nič nové, okrem týchto atribútov a záveru, všetko ostatné opísali. V podstate pošpinili tradičnú rozprávku novotami a nórske médiá ešte píšu, že pôvodná verzia je východoeurópsky gýč? Tak nech si nechajú svoju análnu popolušku, ten gýč je stonásobne lepší. (31.12.2021)

Z větší části film kopíruje děj i mnohé scény filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). Norská Popelka je zralá kurážná žena, která v sobě nemá ani zblo něžnosti Miluše Šafránkové. O nic lépe na tom není ani princ. Jeho pohled připomíná spíše kovářského tovaryše než zamilovaného prince. Pro mne je také velkým minusem cesta k zámku lemovaná zapálenými ohni. Nemohl jsem si pomoct, mně to připadalo jako vjezd do pekla. Snad v každém záběru jsem postrádal hudbu Karla Svobody. Přesto přese všechno film úplně neodsuzuji. Je zde jistá naděje, že lidem, kteří neviděli českou verzi  Tři oříšky pro Popelku (1973) se film bude líbit víc než mně. (26.12.2023)