Vlkodlak v Londýně

Tibet ukrývá mnohá tajemství a jedním z nich je i vzácná rostlina Mariphasa lupina lumina, která účinkuje jako sérum proti kletbě vlkodlaka. Kletbu bohužel nedokáže vyléčit, ale umí potlačit všechny projevy a zabránit proměně v době úplňku. Jedinou možností pro napadené je, aby se dařilo pěstovat rostlinu ve velkém, a tak by mohla sloužit neustále pro jejich potřebu. Doktor Glendon s rostlinou, která kvete jen při měsíčním svitu, experimentuje, ale sám je stižen vlkodlačí kletbou, a tak se mu práce příliš nedaří. V Londýně začínají umírat ženy strašlivou smrtí a další na řadě je Glendonova manželka... Příjemný vlkodlačí horor s šerosvitnou kamerou. Laboratoř, masožravé rostliny (včetně předchůdce Adély), mlžné uličky Londýna a zubatý škleb. Noc, úplněk se právě vyhoupnul z mraků a ruce doktora Glendona se začínají proměňovat... (09.08.2018)

Samotný námet s kvetinami, ktoré kvitnú pri splni, a vôbec celá exotická expozícia zo začiatku filmu sľubujú veľa, no príliš veľa neskorších dialógov zbytočných vedľajších postáv (hlavne dve staré alkoholičky) a úplna absencia kulís nočného Londýna, na ktorých sa dalo krásne stavať, všetko oslabujú. Film je skôr interiérovým komorným príbehom, čo by nevadilo, keby jeho dramatickú hĺbku neoslabovali jednak spomenuté "dialógy navyše", a rovnako i nepochopiteľná prítomnosť humoru. (10.11.2005)

Čím větší očekávání, tím větší zklamání? Asi jo, ale u tohoto filmu to neplatí až tak subjektivně. Dostal jsem totiž přesně to, co jsem očekával - variaci na Jekylla a Hyda, nádherně namaskovaného vlkodlaka, tragické prokletí, démonického karpatského doktora Yogamiho a klasickou universalovskou hororovou atmosféru. Ale stejně nejsem spokojený a marně se pídím, proč tomu tak je. Snad postojem k hlavnímu hrdinovi, k němuž nejde cítit lítost ani účast, ale ani to není takové to sympatické bezcitné monstrum (jako třeba bezchybný Yogami). Snad že místo toho, aby děj gradoval, spíš po atmosférickém úvodu postupně klesá (přestože do hry konečně vstoupí namaskovaný vlkodlak). Snad že vlkodlak v jednu chvíli vytrhá mříže z oken, aby se vzápětí nechal zmlátit zcela nesympatickým hrdinovým protihráčem. Snad pro ty dvě odpudivě a trapně "komické" babky, co působily strašlivě hloupě a vůbec se do snímku nehodily. Snad... no, prostě je toho hodně. Mrzí mě to, mrzí, ale víc jak 60 procent bych Vlkodlakovi v Londýně prostě nemohl dát. (07.10.2013)

Vlkodlaka v Londýně bych doporučil na sobotní odpoledne, kdy nemůžete vytáhnout paty z baráku, protože vám do oken buší silné krupobití. Strachu moc nenabídne, ale kvality se mu upřít nedají. A protože jde ve filmu nejen o vlkodlaky, ale i o kytičky, pro botaniky je tenhle film určitě rajským potěšením (zdravim obituse:)) Proměn z člověka na lykantropa je tu dost a nejsou pokaždé o prolínajícím se efektu. Bohužel nenaplnil mé očekávání v atmosféře a nějakého většího napětí, potemnělých uliček Londýna si tu divák moc neužije a místo toho nám nabídne nepřehlédnutelnou humornou vložku v podobě dvou ukecaných babek, které nejdou pro ránu daleko :) kladů zůstává ale více, takže pro mě jasných 70 procent. Zkrátka příjemný horůrek pro pamětníky :) (07.08.2010)

Že já raději nestudoval botaniku. Cestoval bych po exotických krajinách, potýkal se s mýtickými stvůrami i krásnými ženami, dával si sklenku režné spolu s alkoholickými stařenkami s absurdně černohumorným pohledem na život a poznával noční život Londýna za úplňku. Díky Universalu jsem však včas prozřel. A nyní se jdu přihlásit alespoň na nějaký dálkový zahrádkářský kurz. (13.03.2008)